očima renušky

16. února 2010 v 12:25 | renuška |  Jak to vidím ...
Mají modrou barvu utopenou ve světlých řasách, kdy jejich tuctovost je téměř přehlédnutelná. Musí se jim pomoct na svět, trochu upravit řasenkou nebo ještě lépe nějakými výraznějšími stíny, aby pak dominovaly celému světlému obličeji - i tehdy však soupeří s několika pihamy na levé tváři, které ke mně patří už od útlého dětství.
Jsem za ně vděčná, zrak je dar jeden z nejvzácnějších, ale přece bývají občas zaslepené. Nevím, jak to dokáží, ale umí mě obalamutit a dokonce se naučily i lhát. Vidí realitu, ale neprozradí mi ji a nechávají mě žít s vědomím, že je život kolem mě jiný, nepatrně upravený tak, aby to vyhovovalo především mému srdci. Tato milosrdnost mě nesmírně těší, ale občas bych uvítala férové jednání, abych pak nebyla vyvedena z míry zkresleností celého dění, prozrazenou skutečnou tváří pravdy.
Třeba ta jejich hloubka - tedy, prý jsou hluboké. Jak pro koho. Kdo ji v nich hledá, najde ji. Kdo je ochoten se do nich ponořit více než jen běžně, pravděpodobně se dočká bezednosti. Nevím přesně, kolik (ne)plavců se kdy rozhodlo okusit své síly a plavat, ale s největší upřímností si sama sobě přiznávám, že 99% z nich (i kdyby byli jen dva) začalo ztrácet dech příliš brzy a coby tonoucí hledali stébla k záchraně života. Dušičkové hrnečky jsou zatím prázdné a já začínám podezřívat duhovku se zornicí i bělmem, že v sobě ukrývají strašidelnou příšeru, která vetřelce vyplaší dřív, než poznají jejich pravou chuť a opravdovost.
Očima se prý lze podívat do duše člověka - je-li mu veselo, úzko, ospale, šťastně, vzrušeně. Odráží se v nich čisté rozpoložení, které se v některých případech dá velice dobře schovat za nacvičené masky. Zoufalé snahy o radostný výraz, zkrocené jiskry v rozjásané náladě. Jen dobrý divák a znalec v nich umí číst a nacházet beze slov jejich obsah. Zvláštní, že nemám tendenci je pozorovat ve chvílích, kdy je mi báječně, kdežto v okamžicích smutku a bolesti na sebe koukám do zrcadla a věnuji se jim až příliš důkladně. Ráda bych je někdy viděla, jak se tváří během rozkošného milování naplněného vášní a láskou, nebo jak vypadají, když se doopravdy smějí. Když touží. Když zpívají nebo čtou. Když sledují Ondru s Honzíkem během dětských lumpáren, které se z průšvihů mění na legraci.

Mám renuščiny oči ráda, jen se přimlouvám, aby mi konečně začaly podávat správné informace, nebo je budu místo zdobení vrásek od smíchu zalévat slzami, po kterých nevykvetou. Po kterých pálí a červenají, smutní a ztrácí na hloubce, protože veškerý obsah z nich vyteče ven. Co když na skokánek konečně přijde někdo, kdo se v nich bude chtít potápět a místo laskavé tekutiny narazí na tvrdé dno?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Werri Werri | Web | 16. února 2010 v 14:36 | Reagovat

Renuško krásně jsi to napsala. Ano oči prozradí hodně, to je pravda a já doufám, že se ti v nich brzy někdo utopí  :-). Krásný den.  :-)

2 Vendea Vendea | Web | 16. února 2010 v 15:14 | Reagovat

ne nadarmo se říká, že oči jsou do duše okno - prozradí o nás víc než bychom někdy sami chtěli :-)

3 Bender Bender | 16. února 2010 v 17:16 | Reagovat

Oči jsou hodně moc důležitý...a na barvě nezáleží...důležitý je, aby měly jiskru života...jinak jsou jen oknem do prázdné schránky  ;-)
Ale to nebude Tvůj případ, to bys to nemohla napsat, jak si to napsala  :-D

4 mojda mojda | Web | 16. února 2010 v 19:18 | Reagovat

Oči jsou zrcadlem naší duše ;-)

5 M@jkl M@jkl | 16. února 2010 v 21:47 | Reagovat

není to na úvodním obrázku ta květinka co jsi dneska tak s láskou opečovávala??  :-)

6 Laluš Laluš | 16. února 2010 v 22:19 | Reagovat

Bender to napsal(a)? úplně přesně tak, jak to cítím. Život není jen černá a bílá, proto se v něm plácáme někdy víc a někdy míň. A kdybychom už od něj nic moc nečekali a na nic se netešili, no, tak už to je víš kde. A nemysli si, že okolí nepozná právě podle tvých očí, jak ti je, včetně Ondry a Hanýska, jsou malí, ale to neznamená, že nejsou vnímaví. A ... bacha na to!

7 Bender Bender | 16. února 2010 v 22:58 | Reagovat

[6]: Bender "napsal" :)

8 renuška renuška | Web | 17. února 2010 v 7:44 | Reagovat

[6]: Lalušku, kluci teď můžou být s maminkou maximálně spokojeni:-).

[7]: Milý Bendř(r)e, já vím, že už jsem Ti jednou děkovala, ale klidně to udělám znovu. A navíc - o co víc Ti závidím tu anonymitu, o to víc Tě chci poznat :-)

9 Bender Bender | 17. února 2010 v 9:21 | Reagovat

Tak to je mnohem lepší varianta, než mě znát a mít mě plný zuby  :-D

10 dobrotka007 dobrotka007 | Web | 17. února 2010 v 9:33 | Reagovat

No to si ma sokovala, bo vsetci v mojom okoli reagovali skor negativne, s vetami typu- boze, by som cakala, ze mas viac rozumu:-( kerky mam 3, jedna potrebuje opravit, o  jednej malej na zapastie este snivam. A piercing je uz v pupiku, a ked budem krasna a stihla, tak ho budem predvadzat:-) Diky za podporu:-) jedna z mala...

11 renuška renuška | Web | 17. února 2010 v 10:59 | Reagovat

[9]: I don´t think so.

12 Vb Vb | Web | 17. února 2010 v 12:57 | Reagovat

To vis, ze by mi to nevadilo, akurat ja idem v piatok na Slovac:-( nejaka dalsia cesta do Prahy ti nehrozi?

13 Jana Jana | Web | 17. února 2010 v 20:07 | Reagovat

Renuško,napsala jsi to moc krásně.A neboj,tvoje oči nebudou nikdy prázdné. :-)

14 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 18. února 2010 v 20:07 | Reagovat

Modré jako studánky! Ty určitě přímo zvou k bezednému se ponořování! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama