24. února 2010 v 12:38 | renuška
|
Nic není náhoda - vše se má dít tak, jak se děje. Zkusme si na tuto myšlenku zvyknout a přijmout všechen ten ruch kolem nás za daný včetně momentů, které nám dělají čáru přes rozpočet, narušují zaběhlý stereotyp, dovolují náhle uniknout ze spárů nudy nebo se naopak do ní rázem okamžiku dostat.
Pochopitelně mám ráda náhody, které mi můj život mile okořeňují, které se stávají, abych z nich mohla čerpat a těšit se. A ona v podstatě ani ta zlomená ruka při pádu z druhého schodu před bankou, ve které mi odmítli schválit pátou žádost o úvěr na půl milionu (FIKCE!!!) nemusí být nutně blbou smůlou. Kdysi mi kamarádka darovala jednu pohlednici ze Slovenska, kdy na jejím líci byl tužkou vykreslený obrázek. Na něm je v pastičce chycena vypasená myš, resp. její krk, tudíž prdelka s ocáskem jsou "volné". Této prekérky využívá fronta myšáků stojících za nebožačkou, kteří se na ní sexuálně ukájejí. No a pod tímto výjevem je napsáno: " ... všetko zlé je na niečo dobré!" Jen se obávám, zda se milé "opečovávané" a přidušené myšce konání okolostojících líbilo.
Některé náhody vznikají jakýmsi naším přičiněním, kdy vyloženě potřebujeme, aby se budoucí čas nesl podle našich představ, tudíž náhody organizujeme tak důkladně, že se zadaří. Bohužel příliš moc snahy je kolikrát na škodu věci. Jindy se náhody objevují samovolně, bez varování a teprve tady je ideální mluvit o jakémsi osudu, který se plní. Osud není plánován námi, osud prostě je. A pokud se mu podaří přinést nám na stříbrném podnosu místo naleštěného jablíčka nějakou milou náhodu, je to krásné zpestření dne, ne-li celého našeho života.
Asi schválně směřuji tento tématický článek spíše k pozitivnu, k lepší, k hezčí půlce náhod. Nechce se mi totiž přemýšlet nad náhodami, které mají špatný konec nebo mizerný průběh. Které ubližují, likvidují, ničí, boří. Smutna kolem nás je i bez nich tolik, že pokud to jde, je ideální se mu třeba jen v úvahách vyhnout a přiklánět se spíše k laskavějším stranám jedné mince. A přece ve mě hlodá nějaká neviditelná síla, která říká: "Vidíš, dnes Ti vyrosla náhoda přímo před očima a Ty jsi ji nechala zvadnout." Kdepak, milá sílo, já ji zvadnout nenechala, jen jsem ponechala náhodu náhodě - zda si ji náhodou neuvědomí ještě někdo jiný. Má zahrádka náhod je pestrobarevná, okopaná, bez plevelů, v úhledně vysázených řadách a na tuhle by tam teoreticky zbylo místo, kdyby se našel správný zahradník!
Přeji vám z celého svého srdce, aby každé zakopnutí ukončil pád do náruče milého člověka, aby každé polití ochladilo vaši rozpálenou kůži, aby každá nečekaná poštovní zásilka byla plná vřelých slov a aby vaše budoucnost byla v rukou božího osudu a jeho laskavých náhod.
Ano, náhody do života prostě patří. Když jsem četla tvůj článek, přemýšlela jsem, kdy se mi stala nějaká ta náhoda. A vzpomněla jsem, že jsem nedávno jela déle do práce, protože mi v noci nebylo dobře. A v autobusu se na mě usmívala pan a zdravila. Vykoktala jsem ze sebe nesmělé ahoj, když jsem zjistila, že opravdu zdraví mě. Když mi řekla, že kdo je, to bylo překvapení. Potkala jsem spolužačku ze základky, kterou jsem neviděla od ukončení ZŠ. To bylo setkání
. A velká náhoda.