3. února 2010 v 19:35 | renuška
|
Na motivy předlohy Lenii a Radečky ...
Původně jsem zamýšlela pojmout tuto výčetku jinak - vzala jsem papír a tužku a oběhla své milé kolegy, aby mi pomohli - aby mi sami řekli, co mám a nemám ráda, čímž by na sebe prozradili, jak dobře mě znají. Jejich odpovědi byly ale ve většině případů - jak to nazvat - pro mě zklamáním? Chlapi si asi obecně méně všímají toho, jaké ženy jsou; berou je jako celek a nemají potřebu se jimi zaobývat do detailů - jedině během důkladného prozkoumávání jejich těla, to by potom možná rozkouskovali dámu na mnoho malých porcí a porciček ... (Ovšem musím prásknout jednu áááááách věc, protože shodou okolností byl již druhý den přítomen na našich dílnách i "nejkrásnějšítraktoristanasvětě", pan Tomáš, a já pomalu začala ten svůj stud opomíjet. Už jsme si spolu i povídali, z očí do očí, áááááách. Holky, on je tak strašně krásnej! Ale hulí, mizera. A v levým uchu má maličkou třpytivou naušničku, má krásný rovný zuby - jako bych vyprávěla o koni, že? - krátké šedivé vlasy, vysokou atletickou postavu a ten pohled. Spalující. Absolutně spalující a plný žáru. Bože, a tenhle chlap mi na otázku, co mám ráda, aniž by mě znal, odpověděl, že sex ve třech. Tak jsem mu řekla, že bohužel nemohu posoudit, protože jsem ho nikdy nezažila a on začal básnit o tom, jak je to úžasný a že mi dá na sebe telefon. No, nedal. Ale já si ho seženu a pak se hoch bude divit, až budu po něm chtít plnit sliby :-D. Ohledně toho, co ráda nemám, nahodil: "Tak nemáte ráda třeba ..... mě." A já se začala smát a řekla jsem mu, ať si vymyslí jinou odpověď. Hmmmmm, áááááách .....).
Tak jsem se vypsala a teď jdu k věci formou bodou (zcela záměrně nebudu psát o lidech):
I like:
snění a představivost, jejichž účinky mám ověřené a potvrzené
pohodu, stav, kdy mi osobní nehoda způsobí záchvat smíchu, který není možné zadržet; kdy i přes směšnost situace zůstávám nad věcí a současně v ostatních vyvolávám úsměv
pocit, že jsem nesmírně sexy, když mám na sobě nové spodní prádlo
hudbu - Jarouš říká, že všelék je Rum; já tvrdím, že všelék je hudba - podle nálady, podle chuti, dávkuju si ji sama vč. hlasitosti - zpravidla čím vyšší volume, tím lepší relax
medovník a medovinu, obojí je absolutní rozkoš
erotiku - obecně i zcela intimně, soukromou i veřejnou, krotkou i vulgární; naprosto famózní záležitost, když se zadaří
překvapení, milé smsky, milé maily, maličkosti, které mě zahřejí, nebo kterými mohu zahřát já
svou poezii (nejsem nafoukaná, nechodím s nosem nahoru, jsem pouze ráda, moc ráda, že mohu své emoce prostřednictvím veršů poslat dál a rozdělit se o ně)
tátovo pečené selátko - tu křupavou kůžičku a dlouhé provázky masíčka podél žebírek, co jdou tak lehce utrhnout
I don´t like:
zesměšňování nebo pohrdání - to přímo nenávidím - nikdo nemá právo zesměšňovat nebo pohrdat druhým, resp. jeho pocity, protože je nikdy nebude moci prožít zcela totožně, aby mohl přísně hodnotit
svůj vztek a impulsivnost, která bývá občas příliš rychlá a dokáže ošklivě ranit; potřebovala bych se naučit v určitých situacích koordinaci
vnitřnosti, jehněčí, kůzlečí, fazole, máslový krém, omastek, mořské plody a šizenou čokoládu
vulgární chování - v pondělí se vrátil do práce po dvouměsíční nemocenské kolega, který se s prominutím ke všem bez ohledu na pohlaví chová jako "hovado". Když šel vařit v obvyklý čas kávu, telefonoval dalšímu z mých kolegů (ten na rozdíl od onoho pitomce je mé velké zlatíčko) a takto se ho tázal: "Hele, ty matláku, dáš si taky něco? Du vařit kafe." Možná to tak nevyzní, ale on to podal tak ošklivým a zlým tónem, že jsem měla sto chutí dotyčnému zavolat a zeptat se ho po svém.
když mi někdo skáče do řeči - zvláště při vyprávění historky - vše pak zůstává bez pointy a já říkám: "Nakopat prdel!" (bože, nejsem teď taky vulgární ?!?)
když mě škrtí rifle, to je děs
když píšu a někdo věčným otravováním narušuje můj chod myšlenek
že se neumím vyjádřit stručně - Jára mi kdysi řekl, že spoustu problémů si přivodím tím, že moc mluvím. Asi měl pravdu :-D
Tisíce věcí jsem určitě zapomněla, to je klasika. Ale budu ráda, když se chytíte a zkusíte něco podobného vytvořit i o sobě. Jen nezkoušejte požádat o pomoc bližního svého, nebo vám hrozí to, co mně. Že ani po patnácti letech vás lidé, se kterými jste 40 hodin týdně, moc dobře neznají :-D.
PS: Stejně je ten Tomáš boží - třeba včera jsem byla příšerně hubatá a jeden ze spolupracovníků mě varoval, ať se klidním, nebo že si budu moci vybrat, kam mi nařeže - zda na zadek, nebo přes pusu. Tak jsem koketně poznamenala, že přijde na to, na koho bych hubatá byla! Ozval se právě Tomáš a řekl: "A co kdybyste byla hubatá na mě?" Tomu bych ještě vyhrnula rukávy, aby mi mohl na zadek naplácat :-D.
Bylo mi vše jasné jak sem zjistil kdy jsi se narodila