19. února 2010 v 21:58 | renuška
|
Tak nabídka ke společné návštěvě koncertu BEP vás nikterak neoslovila, což mě nesmírně mrzí, ale nebudu malovat čerta na zeď, však čas ještě je a třeba se někdo ochotný ukáže.
Jinak se mi rýsuje docela fajnové jaro, které s předstihem začnu již zítra návštěvou Prahé, kde synáčci s manžou vyrazí na dárek od Ježíška aneb "Putování s dinosaury" a renuška se sestrou budou se procházeti a kochati sortimentem obchodního domu IKEA. Konečně!!! Pondělkem nám v téhle naší oblasti začínají jarní prázdniny, které strávím kupodivu v práci, nikoliv s dětmi, neb počet dní dovolené je díky předběžnému harmonogramu značně omezen a tudíž si je musím šetřit. Je to na pendrek.
První víkend v březnu se mi splní jeden z několika vytoužených snů - společně s "tričkovou" Katkou vyrazíme v pátek ráno směr Poděbrady, kde se v lázních dobrovolně a s nadšením podrobíme třídennímu programu pro relaxaci a zeštíhlení. Pochopitelně máme v plánu zajít do jedné super cukrárny, uvažujeme též o kinu, prohlídce městských kultur i pokladů za výlohou butiků ... zkrátka užijeme si pravý a nefalšovaný rozmazlovací holčičí mejdan.
Sobotu na to provětrám své nové plesovky na druhém a zároveň posledním bále letošního roku. Slibuji, že se pokusím o nějaké solidní foto, které jste po mně požadovali. Pro upřesnění, vyrazíme podpořit místní Základní školu, která se stala azylem mnoha rodičů i dětí z blízkého okolí.
20. 3. se vydávám spolu se skupinou nadšenců toužících po kultuře opět do hlavního města na divadelní představení "Maska a tvář" s Ondřejem Vetchým a Ivanou Chýlkovou v hlavních rolích. Že se těším, není snad nutné dodávat.
Díky chystanému pozdnímu návratu se navíc o den posouvá má účast na brněnské výstavě TechAgro, kterou mám absolvovat stejně jako před dvěma lety coby "pečovatelka o hrdla návštěvníků". Nástupním dnem jeví se pondělí; areál budu opouštět pravděpodobně ve středu nebo ve čtvrtek, zde ještě záleží na dohodě. Protože už vím, do čeho jdu, podpatky nechávám záměrně doma a beru si s sebou pohodlné balerínky, které možná nebudou ladit s pípou a kávovarem, ale to je mi víceméně jedno. Prostát na nohou cca 7-8 hodin bez tréninku není totiž žádný med.
Právě v tomto období má Ondrášek narozeniny, snad ho tedy nebude moc mrzet absence maminky; věřím, že si plánovanou oslavu vynahradíme o následujícím víkendu - slíbila jsem návštěvu kina a zapucnutí nějakým prima zmrzlinovým pohárem, a k tomu ještě navíc společnost velkého kamaráda, který by snad u nás mohl i přenocovat.
Počítám, že dojde i na akci "Velikonoční dílna pro děti a dospělé", kterou s ostatními maminkami pravidelně pořádáme ve vedlejší obci. Tahle práce je pro mě milou povinností, kdy sice večer padám do peřin jako podťatá, ale navýstost spokojená s průběhem náročného dne.
Na duben jsem avízovala zorganizování srazu spolužáků ze střední školy ( po ........... neuvěřitelných 15-ti járech), kdy z původního víkendového sedánku zůstane nakonec u sobotního mejdanu. Dále pak věřím, že opět s "kinovou" Míšou vyrazíme za tanečkem mezi mládež.
Málo toho není, ubrala jsem na zápřahu a začínám pociťovat zakrňovací manýry. Pravda, mám prostor uchýlit se s knihou kamsi do liduprázdna a konečně zase číst, ale vše jednou omrzí. Pár dní nazpět jsem se přistihla, jak upadám do představ, ve kterých cítím čerstvý les, vidím známou vyšlapanou pěšinku do kopečku, po které vedu kolo, majíc v uších sluchátka, pozorujíc přírodu ... a náhle jsem celým svým "já" zatoužila po jaru, které mě konečně dovolí vyjet do světa. Jestli jsem si totiž na začátku roku něco slíbila, tak mimo jakéhosi užívání zkrášlovačů života (tzn. koncerty, masáže, divadla atd.) chci pořádně šlápnout do pedálů a projet v rámci svých možností kus nepoznaných zákoutí našeho kraje.
Tož asi tak ... kokodák.
Tak na dinosaury jdu v něděli.
Touto akcí je můj kulturní program opět nadlouho vyčerpán.