Dva lidi - dvě ložnice
22. února 2010 v 20:21 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Ve Švédsku už prý praktikují rovnou oddělené byty ...
Nápad to není špatný, ale podmínkou je, že to musí vyhovovat oběma. Což vy splňujete. Líbí se mi ta představa návštěv, a líbí se mi ta představa, že tím někoho pobuřujete, mám ráda nekonvenční lidi. Co se mně týká, tak já mám velký štěstí, že můj milý nechrápe (aspoň o tom nevím), protože jsem zažila vztah, kde dotyčný chrápal přímo neskutečně a když jsem kvůli tomu v noci nemohla usnout, byla jsem naštvaná a naprosto jsem chápala, když se kvůli tomu nějaký pár rozvede. No a jinak si neumím představit, že usínám každou noc sama, bez tulení, já jsem v tomhle hrozně kontaktní, potřebuju se dotýkat, vědět, že neležím sama, i tu postel máme 1 a půl lůžkovou, letiště - to není nic pro nás
A v manželství jsem ještě docela nováček, takže zatím ráda sdílím manželské lože!
Jak to bude dál, to se uvidí (já doufám, že hodně dlouho to bude ještě takhle..) ![]()
[1]:Ještě musím objasnit,že manžel by se nedal vyhodit,pokud by sám nechtěl,takže když chrápal a já pořád mlaskala,tak zabručel,, tady se nedá spát,ty pořád mlaskáš".Načeš utekl sám
stejně tak když marodíme,tak spíme odděleně dobrovolně,aby jsme se nenakazili.Takže jsem se stěhovala pouze jednou,když jsem byla opravdu vážně nazlobená a manžel věděl,že mám důvod nazlobená být.Jinak by ten nábytek nestěhoval a nestěhoval by ho tak ochotně zas nazpátek pozdě večer
Všechno může být,ale musí oba souhlasit ![]()
V očekávání na zaťukání,stín přešlapující pod dveřmi,rozkoš v milování... ![]()
Nó, já se přidám se svou troškou do mlýna. Renuš, znáš mě, a víš jaká jsem v tomhle ještě pořád idealistka, takže doufám, že budu mít se svým manžou (nebo partnerem, nebo partnerkou, podle toho jak se to vyvine) společnou postel. Ale bude muset být pěěěkně velká, abychom se nepobili. Já jsem totiž...Hm... Prostorově náročná.
Taky zastávám názor, že v místnosti, kde se spí, nemá být žádná televize a počítač, aby to člověka nerozptylovalo od činností, které se v ložnici dělat mají. Ať už sex, nebo spaní.
Toť můj naprosto laický názor
Ale všecko je jen o dohodě...
Spíme každý zvlášť od dob, kdy jsem čekala Aničku. Manžel tenkrát pracoval na tři směny, rušili jsme se nesmírně. Já jeho alergickým posmrkáváním, chozením na záchod co chvila, on mě příchody z odpolední a časným vstáváním na ranni, k tomu přičti, že jeho chrápání má sílu motorové pily. Po porodu bylo automatické, že jsem zůstala s miminkem, co se kojilo každé dvě hodiny, mimo společné lože. Potom holčička nechtěla spát sama, potom se ukázalo, že je silná astmatička a potřebuje v noci dohled....a skončila jsem v dívčím pokoji navždy. Občas zajdu k muži do trucovny (ano, společná miniložnička se transformovala na pánský kutloch) a přepadnu ho...
Pokus se na tom oba shodnou vidím to jako ideální řešení - každý jsme jiný a máme jiný systém dne - já např. neusnu bez zapnutého rádia a tím bych mohla partnera rušit - zase se ochudím o možnost usínat v jeho náručí, což ovšem stejně časem vymizí :) takže já jsem jednoznačně pro oddělené ložnice, když to oběma vyhovuje - jinak jsem tvor veskrze přizpůsobivý a tudíž mi kompromis a dohoda nečiní problém, ještě tak najít chlapa, který to ocení
ale o tom zase někdy jindy ![]()
No mne sa lubi spolocne zaspavanie, avsak mat vlastnu iozbu, vlastne sukromie a vlastne "uzemie"? uplne perfektne. To bol i dovod, preco som sa rozisla s ex. Nemala som ziadne sukromie, nemohla som si nikde vydychnut, napisat si do dennika a tak. Potrebujem vlastny priestor. Ale milu´jem zaspavanie v objati![]()
je pravda, že to v dnešní době není zase až tak obvyklý, ale řekla bych, že to není na škodu. hlavně když s tím oba souhlasíte a líbí se vám to. v neděli jsi uplně zářila, když jsi o tom plánování a postupném vybavování mluvila, takže proč ne? hlavně, že budou obě strany spokojený... ;)
a hlavně ten tvůj pokoj už teď má moc zajímavý nápad a těším se, až to budeš mít dokončené ;)
nevím... nikdy jsem nebyla v tý situaci a jako ještě "kuře" to asi nemůžu soudit... ale když vám to oběma vyhovuje, tak si řikám, proč ne? zajímala by mě spíš jiná věc... Co děti? nepřijde jim to divný... tady spí maminka, tady spí tatínek a Pavlík ve školce řikal, že tatínek s maminkou spí spolu?
No zajímavé téma. Zatim jsem si téměř vždy představoval pojem "oddělená ložnice" jako důkaz toho že něco ve vztahu nefunguje ale je pravda že to asi není úplně na škodu. Ale taky jsem zatim ve věku kdy tohle řešit fakt nemusim tak se uvidí asi časem a třeba dám jednou za pravdu
Teda děti moje, tak rozsáhlé komentáře jsem u svých článků ještě nikdy neměla. Navíc jsem hlupka, že jsem nepřihodila ještě anketu ... Co se týče názorů, je to tak půl na půl a na dotaz č. [11]: odpovídám, že kluci jsou dávno zvyklí, že taťka i mamka spí zvlášť. Z velké části za to totiž mohou i oni
"Mamí, můžeme spát dneska s Tebou? Nebo s tátou?" A čtyři v manželské posteli, to už je trochu moc ![]()
Chrápání? Kdo nezažil, neuvěří.I kdyby to byl jedinej důvod, proč spát zvlášť.
Já milda spíme taky každý odděleně - on totiž nelidsky chrápe a jinak to řešit bohužel nejde
spíme sólo už dva roky a hrozně nás to štve.. Odcizuje to.. alespoň podlě mě ![]()
Renuško, já jsem toho názoru, že vždy záleží na tom, jak se Ti dva lidé dohodnou a že pokud mají na spaní jiné potřeby, tak oddělené ložnice jsou výhodou - já a můj drahý bychom to tak jistě jednou také museli provozovat... a v těch vzájemných nočních návštěvách viděla bych jistou romantiku
jen nevím, jestli by se mi chtělo stěhovat do vlastní postele... ![]()
[14]: Jo jo jo! Důvod č.1! Nespat jinde, musela bych toho mojeho snad uškrtit ![]()
Jakožto mlaďas jsem nedávno poprvé spal v jedné posteli s mou přítelkyní a už po první noci jsem byl přesvědčen, že oddělená ložnice bude neodmyslitelná v případě, že budeme chtít spolu zůstat. Dostal jsem třikár do nosu, dvakrát mě nakopla a vůbec nemluvím o převalování a tedy lavinách matrace. ![]()
Renuško,nemám na to ani pozitivní ani negativní názor,protože se mi samotné stalo za ty dlouhý léta manželství,že jsem manžela vyhodila spát do obýváku,když chrápal,mnohdy jsem utekla já,když chrápal,byl i vyhozen když jsem marodila já,nebo on.Stalo se,že jsem se i dopálila a přestěhovala si všechny věci z ložnice do obýváku,a manželovy věci vyházela z obýváku,že si udělám v obýváku svůj pokoj.To když mě hodně naštval.Takže celou jednu krásnou neděli stěhovali moji mužští nábytek a věci a když to konečně udělali,tak jsem zjistila,že v obýváku spát nemohu,protože jsem zvyklá na svou postel.Tak to všechno zas stěhovali do pozdních hodin nazpátek.Inu,dějí se to v manželství věci
Ale když je možnost spát odděleně a vyhovuje to oběma,tak proč ne,kor když je k tomu i nějaký závažnější důvod.