Dva lidi - dvě ložnice

22. února 2010 v 20:21 | renuška |  Jak to vidím ...
Shodou okolností jsem minulý týden narazila na článek, kde se problematika rozdělených ložnic řešila a názory čtenářů se to tam jen hemžilo. O jejich různorodosti není pochyb a pokud bych měla přiznat barvu, mně samotné by se taková představa ještě před rokem dost zajídala. Mnohé v mém životě ale během posledních pár let nabralo neobvyklý spád, někde jsem přibrzdila, jinde zrychlila, jedno jsem odmítla pro druhé a hlavně jsem zestárla. Ne však duševně, tady se cítím lépe než kdy dřív, spíš svým postojem a hlavně tolerancí vůči okolí.
Když jsme se před pěti lety s manželem domluvili, že se vzhledem ke stávající situaci (dva dospělí, dvě děti a dvě místnosti s maličkým WC coby azylem u tchánových) pustíme do stavby rodinného domu, bylo automatické, jaké místnosti by naše hnízdečko lásky mělo mít. Podle nepsaného pravidla jsme dle projektu za necelé dva roky vybudovali poměrně velký dům s dosud nedodělaným podkrovím, fasádou, dvorem, garáží, s obývatelným přízemím čítajícím: chodbu, technickou místnost, velký obývák s kuchyní, pracovnu, dětský pokoj, ložnici, samostatnou toaletu a koupelnu. Dostačující a zcela využitý prostor každého koutku. Vše tak, jak má být.
Mnoho lidí se na naše dlouhodobě plánované rozhodnutí dívá skrz prsty, nechápe je a mě to nepřekvapuje. Dosud bylo trendem fungovat tak, jak jsou generace partnerů zvyklé žít řadu staletí. Ačkoliv - ve středověku mívali páni i jeji ženy své komnaty a třeba i později bylo možné se setkat s průkopníky oddělených ložnic. Dnes je to situace spíše výjimečná a neobvyklá, na první pohled čiší odcizením a jakousi chladností vztahu. Ano, také mívám z naší dohody podobný pocit, ale ten umírá ve chvíli, kdy sama v klidu ulehám do své vlastní postele, neruší mě hudba, bez které můj muž neusne, neruší mě chrápání, které prozrazuje slastný spánek toho druhého, nikoliv však mě samotné. Nemusím se bát fyzických ataků ze snů, náhodného zazvonění telefonu či zkoušet ignorovat do pozdních hodin zapnutý počítač. Proti tomu já si mohu na svém přístroji pracovat bez omezení a zároveň s vědomím, že neruším klid mého muže; mohu se dosyta převalovat, prdět, funět, číst, hrát hry na mobilu ... atd.
Snad jsou to malicherné důvody a důkazy mizerné tolerance, ale my jsme kupodivu tímto řešením předešli spoustě hádek a zbytečných neshod a nyní si rozumíme mnohem víc. Protože se oba dobře vyspíme. Ráno se probouzíme s čistou hlavou, večer se neatakujeme rodinnými problémy, které se snažíme řešit během dne a ne v loži, které nám má skýtat místo k relaxaci a odpočinku. Jako bonus považujeme fakt, že naše osobní místnosti budou zároveň našimi pracovnami, chcete-li "trucovnami", kam si budeme chodit za naprostým soukromím, za vlastní prací, za koníčky.
Nabízí se choulostivá otázka: A co sex? Kdybych byla ironik, prohlásím, že kde nic není, ani smrt nebere :-). Tak hrozné to zase není. Zkrátka máme-li chuť, přijdeme na návštěvu nebo si najdeme chvilku během dne; rozdělení ložnic neznamená útrum milostným hrátkám (zvláště, bylo-li jich i během společného noclehu poskrovnu). Vše je jen v našich hlavách a budeme-li chtít vidět v této věci zásadní problém, uvidíme ho. Ani jeden z nás o to však nestojí, naopak se šíleně na tu změnu, na uspořádání interiéru (viz předchozí článek, kdy se při tom všem ještě stále nemohu vzpamatovat z té radosti z nově pořízeného stolu a lustru a lampy a křesla a kam časem přibyde ještě něco), na kýžený vlastní pokoj těšíme.
Zkrátka a dobře, v našem domě už nebude ani pracovna ani ložnice. Bude tam "U renušky" a "U peťánka". Dobrou noc :-).

Troufám si tvrdit, že téma oddělených ložnic je docela zajímavé a věřím, že diskuse pod článkem bude barvitě rozvedena. Na vaše potizitivní i negativní názory se už teď moc těším.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 22. února 2010 v 20:47 | Reagovat

Renuško,nemám na to ani pozitivní ani negativní názor,protože se mi samotné stalo za ty dlouhý léta manželství,že jsem manžela vyhodila spát do obýváku,když chrápal,mnohdy jsem utekla já,když chrápal,byl i vyhozen když jsem marodila já,nebo on.Stalo se,že jsem se i dopálila a přestěhovala si všechny věci z ložnice do obýváku,a manželovy věci vyházela z obýváku,že si udělám v obýváku svůj pokoj.To když mě hodně naštval.Takže celou jednu krásnou neděli stěhovali moji mužští nábytek a věci a když to konečně udělali,tak jsem zjistila,že v obýváku spát nemohu,protože jsem zvyklá na svou postel.Tak to všechno zas stěhovali do pozdních hodin nazpátek.Inu,dějí se to v manželství věci :-?  :-D Ale když je možnost spát odděleně a vyhovuje to oběma,tak proč ne,kor když je k tomu i nějaký závažnější důvod.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. února 2010 v 21:53 | Reagovat

Ve Švédsku už prý praktikují rovnou oddělené byty ...

3 Simona Simona | Web | 22. února 2010 v 22:03 | Reagovat

Nápad to není špatný, ale podmínkou je, že to musí vyhovovat oběma. Což vy splňujete. Líbí se mi ta představa návštěv, a líbí se mi ta představa, že tím někoho pobuřujete, mám ráda nekonvenční lidi. Co se mně týká, tak já mám velký štěstí, že můj milý nechrápe (aspoň o tom nevím), protože jsem zažila vztah, kde dotyčný chrápal přímo neskutečně a když jsem kvůli tomu v noci nemohla usnout, byla jsem naštvaná a naprosto jsem chápala, když se kvůli tomu nějaký pár rozvede. No a jinak si neumím představit, že usínám každou noc sama, bez tulení, já jsem v tomhle hrozně kontaktní, potřebuju se dotýkat, vědět, že neležím sama, i tu postel máme 1 a půl lůžkovou, letiště - to není nic pro nás :-) A v manželství jsem ještě docela nováček, takže zatím ráda sdílím manželské lože! :-) Jak to bude dál, to se uvidí (já doufám, že hodně dlouho to bude ještě takhle..) :-)

4 Jana Jana | Web | 22. února 2010 v 23:15 | Reagovat

[1]:Ještě musím objasnit,že manžel by se nedal vyhodit,pokud by sám nechtěl,takže když chrápal a já pořád mlaskala,tak zabručel,, tady se nedá spát,ty pořád mlaskáš".Načeš utekl sám:-) stejně tak když marodíme,tak spíme odděleně dobrovolně,aby jsme se nenakazili.Takže jsem se stěhovala pouze jednou,když jsem byla opravdu vážně nazlobená a manžel věděl,že mám důvod nazlobená být.Jinak by ten nábytek nestěhoval a nestěhoval by ho tak ochotně zas nazpátek pozdě večer  :-D Všechno může být,ale musí oba souhlasit :-)

5 mojda mojda | Web | 22. února 2010 v 23:18 | Reagovat

V očekávání na zaťukání,stín přešlapující pod dveřmi,rozkoš v milování... ;-)

6 Radka Radka | Web | 22. února 2010 v 23:19 | Reagovat

Nó, já se přidám se svou troškou do mlýna. Renuš, znáš mě, a víš jaká jsem v tomhle ještě pořád idealistka, takže doufám, že budu mít se svým manžou (nebo partnerem, nebo partnerkou, podle toho jak se to vyvine) společnou postel. Ale bude muset být pěěěkně velká, abychom se nepobili. Já jsem totiž...Hm... Prostorově náročná.
Taky zastávám názor, že v místnosti, kde se spí, nemá být žádná televize a počítač, aby to člověka nerozptylovalo od činností, které se v ložnici dělat mají. Ať už sex, nebo spaní.
Toť můj naprosto laický názor:-) Ale všecko je jen o dohodě...

7 Hospodynka Hospodynka | Web | 23. února 2010 v 4:29 | Reagovat

Spíme každý zvlášť od dob, kdy jsem čekala Aničku. Manžel tenkrát pracoval na tři směny, rušili jsme se nesmírně. Já jeho alergickým posmrkáváním, chozením na záchod co chvila, on mě příchody z odpolední a časným vstáváním na ranni, k tomu přičti, že jeho chrápání má sílu motorové pily. Po porodu bylo automatické, že jsem zůstala s miminkem, co se kojilo každé dvě hodiny, mimo společné lože. Potom holčička nechtěla spát sama, potom se ukázalo, že je silná astmatička a potřebuje v noci dohled....a skončila jsem v dívčím pokoji navždy. Občas zajdu k muži do trucovny (ano, společná miniložnička se transformovala na pánský kutloch) a přepadnu ho...

8 Vendea Vendea | Web | 23. února 2010 v 10:23 | Reagovat

Pokus se na tom oba shodnou vidím to jako ideální řešení - každý jsme jiný a máme jiný systém dne - já např. neusnu bez zapnutého rádia a tím bych mohla partnera rušit - zase se ochudím o možnost usínat v jeho náručí, což ovšem stejně časem vymizí :) takže já jsem jednoznačně pro oddělené ložnice, když to oběma vyhovuje - jinak jsem tvor veskrze přizpůsobivý a tudíž mi kompromis a dohoda nečiní problém, ještě tak najít chlapa, který to ocení :D ale o tom zase někdy jindy :-)

9 dobrotka007 dobrotka007 | Web | 23. února 2010 v 13:23 | Reagovat

No mne sa lubi spolocne zaspavanie, avsak mat vlastnu iozbu, vlastne sukromie a vlastne "uzemie"? uplne perfektne. To bol i dovod, preco som sa rozisla s ex. Nemala som ziadne sukromie, nemohla som si nikde vydychnut, napisat si do dennika a tak. Potrebujem vlastny priestor. Ale milu´jem zaspavanie v objati:-P

10 Peťka;) Peťka;) | Web | 23. února 2010 v 18:32 | Reagovat

je pravda, že to v dnešní době není zase až tak obvyklý, ale řekla bych, že to není na škodu. hlavně když s tím oba souhlasíte a líbí se vám to. v neděli jsi uplně zářila, když jsi o tom plánování a postupném vybavování mluvila, takže proč ne? hlavně, že budou obě strany spokojený... ;)
a hlavně ten tvůj pokoj už teď má moc zajímavý nápad a těším se, až to budeš mít dokončené ;)

11 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 23. února 2010 v 21:44 | Reagovat

nevím... nikdy jsem nebyla v tý situaci a jako ještě "kuře" to asi nemůžu soudit... ale když vám to oběma vyhovuje, tak si řikám, proč ne? zajímala by mě spíš jiná věc... Co děti? nepřijde jim to divný... tady spí maminka, tady spí tatínek a Pavlík ve školce řikal, že tatínek s maminkou spí spolu?

12 špáča špáča | 23. února 2010 v 21:52 | Reagovat

No zajímavé téma. Zatim jsem si téměř vždy představoval pojem "oddělená ložnice" jako důkaz toho že něco ve vztahu nefunguje ale je pravda že to asi není úplně na škodu. Ale taky jsem zatim ve věku kdy tohle řešit fakt nemusim tak se uvidí asi časem a třeba dám jednou za pravdu

13 renuška renuška | Web | 23. února 2010 v 22:05 | Reagovat

Teda děti moje, tak rozsáhlé komentáře jsem u svých článků ještě nikdy neměla. Navíc jsem hlupka, že jsem nepřihodila ještě anketu ... Co se týče názorů, je to tak půl na půl a na dotaz č. [11]: odpovídám, že kluci jsou dávno zvyklí, že taťka i mamka spí zvlášť. Z velké části za to totiž mohou i oni :-) "Mamí, můžeme spát dneska s Tebou? Nebo s tátou?" A čtyři v manželské posteli, to už je trochu moc :-)

14 Laluš Laluš | 23. února 2010 v 22:38 | Reagovat

Chrápání? Kdo nezažil, neuvěří.I kdyby to byl jedinej důvod, proč spát zvlášť.

15 Zabky-svet Zabky-svet | 24. února 2010 v 9:53 | Reagovat

Já milda spíme taky každý odděleně - on totiž nelidsky chrápe a jinak to řešit bohužel nejde  :-( spíme sólo už dva roky a hrozně nás to štve.. Odcizuje to.. alespoň podlě mě :-|

16 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 24. února 2010 v 21:04 | Reagovat

Renuško, já jsem toho názoru, že vždy záleží na tom, jak se Ti dva lidé dohodnou a že pokud mají na spaní jiné potřeby, tak oddělené ložnice jsou výhodou - já a můj drahý bychom to tak jistě jednou také museli provozovat... a v těch vzájemných nočních návštěvách viděla bych jistou romantiku :-) jen nevím, jestli by se mi chtělo stěhovat do vlastní postele... :-D

17 Hospodynka Hospodynka | Web | 26. února 2010 v 9:51 | Reagovat

[14]: Jo jo jo! Důvod č.1! Nespat jinde, musela bych toho mojeho snad uškrtit :-D

18 Mikšak Mikšak | 8. března 2010 v 15:45 | Reagovat

Jakožto mlaďas jsem nedávno poprvé spal v jedné posteli s mou přítelkyní a už po první noci jsem byl přesvědčen, že oddělená ložnice bude neodmyslitelná v případě, že budeme chtít spolu zůstat. Dostal jsem třikár do nosu, dvakrát mě nakopla a vůbec nemluvím o převalování a tedy lavinách matrace.  :-?

19 Michal Michal | 8. března 2010 v 15:50 | Reagovat

Oddělená ložnice - jednoznačně ANO!

Já k usínání nikoho nepotřebuju. Jde o to, abych si odpočinul a ne hlídal, zda je vhodné to či ono abych nerušil partnera. Večer se ´náležitě´ rozloučíme a ráno se sejdeme u snídaně - odpočatí. [:tired:]  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama