Bez sebe spolu

4. února 2010 v 20:38 | renuška |  Přišla Múza
Zavři oči. Už to máš?
Věř mi, lásko,
a pokračuj,
pomalu ruce natahuj
pěkně před sebe
a čekej.
Povídám, čekej!
Dlaně dokořán
jako okna letních dní,
teď zlehka stiskni,
nezmáčkni.
Držíš mě?
Výborně.
Cítíš mě?
Ještě líp.
Teď představ si
teplý podvečer
s příchutí hrátek
našich těl
a pořád mě drž
a nepouštěj
z myšlenek pod víčky.
Duhové kuličky
do jamky dej.
V pokleku
mezi jemným mechem
držíš mě za ruce,
vzrušeným dechem
líbáš mě
jenom jako.
Saháš si
do vzduchu
pro pozlátko,
a z úst mi proti vánku
sundaváš vlas,
co od copánku
mi uvízl v lesku.
Jsi miláček,
co myšlenkám se v duchu
usmívá,
přes schované
zornice
podívá
se tam,
kde teprv budeme.
Co budeme snít.
A žít.

Díky knize "Tajemství" jsem objevila velkou pravdu lidského života. Tato zvláštní báseň je jednak důsledkem, ale také přáním, vírou a získáním. Je plná vděčnosti za to, co přijde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. února 2010 v 20:54 | Reagovat

Já si knihu "TAJENSTVÍ" píšu sám.
Dá se psát všude.

2 Radka Radka | Web | 5. února 2010 v 12:32 | Reagovat

Asi jsem zmatená... Ale básnička se mi líbí.. A... Kniha tajemství... Jo, něco takového teď zrovna taky utvářím... Ale stydím se za ni sama před sebou...

3 f. f. | 5. února 2010 v 14:54 | Reagovat

Tu knihu jsem zrovna včera dočetla a dnes takhle narazím na zmínku o ní!

4 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 7. února 2010 v 1:02 | Reagovat

taková jiná... roztříštěná... nevím, jak to říct jinak... ale líbí se mi... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama