Rozloučení se snem

19. ledna 2010 v 21:17 | renuška |  Jak to vidím ...
Maximálně niterní záležitost, které možná vůbec neporozumíte ...
Můj drahý sníčku,
musím udělat přítrž všem dalším dnům, které bych s tebou prožívala, ačkoliv vím, že se dobrovolně vzdávám něčeho, s čím se mi posledních pár týdnů žilo tak báječně. Když jsem k tobě v myšlenkách vplula, dokázal jsi mě obejmout tak lehce, že jsem necítila sebemenší tlak, jen hebké pohlazení a konejšivě teplou mlhu. Zabalil jsi mě do svých dlouhých křehkých prstů, jako bych byla tou nejmenší perlou, a hýčkal sis mě a já tebe.
Bylo nám spolu dobře, viď? Ani jsme se nestihli pohádat, já si tě snila, kdykoliv se mi zamanulo a ty jsi bez řečí připlul na mráčku fantazie; sám jsi mě potichu a bezbolestně na pár okamžiků opouštěl se slibem, že se ke mně zase vrátíš a potěšíš mě.
Jak krásně jsi dokázal měnit barvy! Často jsi býval romanticky růžový, jindy jsem v tobě viděla zelené štěstí nebo modrou naději, které se dělili se žlutou radostí a oranžovou energií. Trocha bílé něhy ti dodala na jemnosti, kterou v závěru velice často podtrhovala krvavě rudá lásková. Byl jsi má duha i bez deště a slunce, která začínala kdesi uvnitř těla a celou mě obkroužila a potáhla neviditelnou sítí podobnou schránce housenky, ze které se vylíhne překrásný motýl.
Mohla jsem se na tebe kdykoliv spolehnout, protože ať už mi bylo truchlivo nebo do zpěvu, vždy jsi byl naladěn na správnou notu - dokázal ses se mnou těšit a během smutnění jsi mě opatrně a sladce utěšoval a dodával mi naději a odvahu, možná i statečnost a kuráž.
Protože jsme se tak dobře navzájem znali, nejspíš sám tušíš, proč už tě nechci probouzet k dalšímu životu ve svém nitru. Patříš jinam. Nemůže se mi zdát něco, co je sice kouzelné a báječné, ale co by oživením nejspíš ztratilo na svém půvabu. Nechce se mi s tebou loučit, protože ztratím víc, než jsem od tebe kdy čekala - vždyť jsi byl jen sen. A ten na sebe nikdy nesmí brát podobu reality a opravdovosti, protože touto proměnou začíná mizet a uvadat. Raději tě tedy pouštím ze své duše ven, stejně, jako jsem kdysi dala svému jedinému Andělovi lidskou tvář.
Víš, právě Anděl na mě nezanevřel, naopak jemu i mně prospěla znovunalezená svoboda a já pevně věřím, že stejně tak zapůsobí naše rozloučení i na tebe. Můžeš se kdykoliv vrátit do mé hloubky, protože ve mně stále budeš mít své místo. Jen už se tolik nezdržuj, protože se ti příliš lehce podléhá a já už bych asi příště neměla sílu se s tebou znovu rozdělit.
S láskou ...

Andělé i sny jsou můj život, doprovází mě na každém kroku, jsou se mnou 24 hodin denně. Měla bych se naučit postavit se na vlastní nohy a nespoléhat se na nadpřirozeno ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mojda mojda | Web | 19. ledna 2010 v 22:00 | Reagovat

Máme jich tolik kolik zrovna potřebujeme(andělíčků),jen se na ně spoléhej jsou tu jen pro tebe.Není to nadpřirozeno jen jsme to už zapoměli vnímat,už nejsme ty malé děti... ;-)

2 Werri Werri | Web | 19. ledna 2010 v 22:22 | Reagovat

Renuško úžasné počtení. :-)

3 renuška renuška | Web | 19. ledna 2010 v 22:35 | Reagovat

[1]: Mojdo, Tvé komentáře mě vždy potěší a velice často mi při nich slzy naplní oči ... Děkuji za Tvá slova.

4 Laluš Laluš | 20. ledna 2010 v 18:37 | Reagovat

Když ono je to s anděly a sny takový hezký.

5 Eva* Eva* | Web | 20. ledna 2010 v 19:28 | Reagovat

Renuško, to je moc dobře, že tě andělé provázejí životem.
Moc hezky napsané..

6 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 21. ledna 2010 v 19:10 | Reagovat

Sice vůbec nevím, o co jde, ale rozumím...jak já Ti rozumím a obdivuju Tě, Reni!
Já se snění nikdy nevzdám! Snad existuje nějaká rozumná míra, jak snový a reálný život spojit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama