Podraz - James Patterson

26. ledna 2010 v 19:23 | renuška |  Jak to vidím ...
Ježíšek mi mimo jiných prezentů nechal pod stromečkem tvrdý dárek, kde už podle tvaru bylo snadné uhodnout, že se jedná o knihu. V ní se tísnilo ještě milých patnáct stovek, které padly na brýle, ale o tom tenhle článek rozhodně vyprávět nebude. V podstatě ani obsah zde nebudu prozrazovat, protože jsem teprve začala číst a tudíž hodnotit na základě několika málo kapitol by bylo značně neobjektivní. Jediné, co vím, je, že opsaný text, který mi přesně sedl do mé nálady, s hlavním tématem souvisí jen hodně okrajově, a o to víc mě překvapil. Vždyť pomsta odsouzence formou krutých vražd má s láskou minimum společného ...

Kapitola 7

Vždycky jsem měl pocit, že život kolísá na hranici mezi absurditou a nesmyslností, ale stále může být hezký, když se na něj člověk dívá ve správném světle. A tak jsme si zbytek pozdního odpoledne skvěle užili. Bree a já jsme spěchali ruku v ruce k lákavému potoku Big Hunting. Svlékli jsme se donaha a začali se brodit vodou. Po několika mrazivých minutách nám voda připadala jako druhá kůže. V tom okamžiku jsem nevěděl, jestli se vůbec dostanu ven, a ani se mi nechtělo. Líbali jsme se a objímali, pak plavali a cákali kolem sebe - jako děti na prázdninách. Někde poblíž se nás skokani volští snažili doprovodit serenádou pravidelného kuňk, kuňk, kuňk.
"Myslíte si, že je to legrační?" zavolala Bree na žáby. "No, vlastně jo. Kuňk! Kuňk!" Ještě chvíli jsme se líbali a jedna příjemná věc vedla k další, při které ve starých filmech obvykle dojde ke střihu na dýmající vlak ženoucí se tunelem. Jenomže Bree a já jsme nijak nespěchali dovnitř ani ven z toho tunelu. Šeptala mi, že mám ty nejněžnější ruce a prosila mě, abych ji lechtal po celém těle a nepřestával. Líbilo se mi to a řekl jsem jí, že má to nejkřehčí tělo, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, jak byla urostlá. Tenhle průzkum našich těl musel mít pokračování - a také ho měl.
Popošli jsme dál do vody, až nám sahala po hruď. Poté Bree vyplavala nahoru, objala mě nohama a já do ní vnikl. Takhle ve vodě to celé šlo pomaleji, ale vše krásné musí jednou skončit. Bree vykřikla, já také a všechny ty zatracené žáby na chvíli sklaply. Pak jsme si lehli na deku na travnatý břeh, kde nás sušilo podvečerní slunce, a dělali věci, které nás mohly přivést tam, kde jsme byli před nedávnem. Nakonec jsme se líně oblékli a udělali si večeři. "Na tohle bych si uměl zvyknout," řekl jsem Bree. "Vlastně už jsem si zvykl."
Po steaku, humrech a mém proslulém míchaném salátu jsme se dorazili hnědými sušenkami od Nany, které si Bree moc pochvalovala. V tom okamžiku jsem už byl připravený poctít stan svou přítomností.
Když se setmělo, cítili jsme se nádherně uvolnění a šťastní. Práce byla jen mlhavou vzpomínkou a rysové s medvědy pramalou hrozbou. Pohlédl jsem na ni, jak ležela stulená v mém objetí u ohně. Vypadala stejně něžná a zranitelná, jako byla v práci silná a neústupná.
"Jsi úžasná," zašeptal jsem. "Celý tenhle den byl jako sen. Nebuď mě, dobře?"
"Miluju tě," řekla. Pak rychle dodala: "No páni ..."

......................................
Nebýt toho, že je to opravdu přímý přepis celého textu sedmé kapitoly z thilleru, odložím Harlequina stranou a vrátím se zpátky ke klasice. Ovšem tady budou oni dva za malý moment řešit první ze série krutých vražd provedených jediným člověkem, který se snaží vždy tou novou triumfnout svůj poslední počin, přičemž je v počátcích vůbec nenapadne, že posledním "odsouzencem na seznamu" bude právě ten milovník, který si užíval s Bree kdesi v mokřinách ... K tomu se ale dopracuji až časem.

O čem tenhle článek vlastně vůbec je? Asi o ničem. A možná o tom, jak je někdy snadné stát se hlavní hrdinkou i přesto, jak obyčejně, až skoro tuctově, působí na čtenáře popis aktu zamilovaných lidí vyjádřený slovy světově známého a uznávaného spisovatele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | Web | 26. ledna 2010 v 20:08 | Reagovat

přesně tohle na knížkách miluju - bez ohledu na to kdo a kde je napsal nás dokáží vtáhnout do děje a my v nich vždycky najdeme něco, co je pro nás aktuální a nebo je nám to důvěrné známé, byť by nás to na první pohled nenapadlo.... 8-)

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 30. ledna 2010 v 23:28 | Reagovat

ta poslední věta je dokonalá... vypadá to fakt dobře... a já mam poslední dobou tak málo času na čtení... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama