close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Na dosah a přece nedosažitelné

5. ledna 2010 v 19:32 | renuška |  Jak to vidím ...
Poslední dobou mám chvílemi pocit, jako bych stála za neprostupnou neviditelnou nezvukotěsnou stěnou, skrz kterou můžu všechno cítit, slyšet, vidět, ale nemám možnost jí projít a dotknout se toho za ní. Ironií je, že mě v podstatě vůbec nezajímá, co cítím, slyším a vidím, ale stojím hlavně o ten fyzický kontakt mě samotné a "tohozaní". Toužím dosáhnout.
Vlastně je to takový ten typický začarovaný kruh, jehož středobod točí se kolem klasického MÁM=NECHCI, NEMÁM=CHCI. Podobný pocit mívají malé děti, které kvůli střevním potížím mají třeba zakázanou čokoládu a čím víc jí nesmějí ani špičkou jazyka ochutnat, tím spíš se jim sbíhají sliny a tím víc hořekují, proč si ji nemohou vzít. Podobně se může cítit mlsná a hladová bezdomovkyně s pětikorunou v kapse, která za čtyřicetistupňového vedra touží po zmrzlině, ale může si dovolit maximálně chlazenou vodu z kohoutku na wecku. Možná, že šedé mraky, i kdyby se vypršely do poslední kapičky sražené páry, tajně doufají, že jednou budou barevné stejně tak krásně jako duha, kterou vykouzlil déšť a dlouhé sluneční vlásky.
Tak si říkám, že třeba dříve než samotného tohozaní dotknu se naděje, která mi přísně napoví, že trpělivostí dojdu svého přání stejně jako děcko, které si hned po vyléčení bude smět osladit život oříškovou čokoládou; stejně jako bezdomovkyně, které se podaří po kontejnerech posbírat pár zapomenutých lahví od piva, aby je mohla vrátit a za utržené peníze si zakoupit jeden kopeček vanilkové a jeden kopeček jahodové. I mraky se dočkají, když sklopí oči k rybníkům, odkud se jim namane oslnivý, třpytivě duhový odraz jich samotných.
Vydržím a pokusím se vyžít jen s tím, co mohu cítit, slyšet, vidět. Ta zatracená stěna se určitě jednou roztříští na milión neviditelných střípků a já se konečně dotknu. Konečně dosáhnu na tohozaní a vychutnám si ho plnými doušky. A pak vám povím, jaké to bylo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 5. ledna 2010 v 20:23 | Reagovat

Reni, nádherně jsi to napsala! A já bych Ti moc přála, abysis toho všeho, po čem toužíš, zase mohla užít všemi smysly!

2 mojda mojda | Web | 5. ledna 2010 v 21:40 | Reagovat

Musíme toužit ,aby jsme mohli žít i když se někdy žít ani nechce ,proto musíme snít ;-)

3 Pr.S. Pr.S. | 5. ledna 2010 v 22:59 | Reagovat

Maličký sníček, nedoveditelný sen, toužím dosáhnout, roztříštím tu zatracenou stěnu... Vše se určitě splní, nebojíš se ztrát?

4 renuška renuška | E-mail | Web | 6. ledna 2010 v 7:30 | Reagovat

[3]: Ztrát? Když mám sny, jejichž cílem je realizace, tak s tou ztrátou musím počítat. Ztratím sen. Ale něco za něj získám. Daleko víc se bojím bolesti ze zklamání. Tzn. že ta realizace bude mít na míle daleko k tomu vysněnému "tohozaním". Toho se opravdu a upřímně bojím.
Teď čtu úžasnou, ale hodně těžkou knížku, ve které je dost filozofie a psychologie a kde se mmj. píše, že jakmile člověk začne pochybovat (což můžu přirovnat k mému strachu z toho zklamání), pak už je vše napůl ztraceno. Ha, i tady je ztráta. Asi je úplně nejlepší - pokud něco opravdu chci, jít si za tím a neřešit. Zvláště, je-li to věc pomíjivá ...

Děkuji za komentář :-)

5 whitebeard whitebeard | E-mail | Web | 6. ledna 2010 v 7:36 | Reagovat

[4]: ten "strach" moc dobře znám:-)..člověk by rád, moc rád, ale..pocit strachu ze zklamání ho zabrzdí a on až po létech zjistí, oč všechno přišel..už to neřeším..chci, tak si vezmu..i když občas dostanu přes prsty:-)..

6 renuška renuška | E-mail | Web | 6. ledna 2010 v 7:56 | Reagovat

[5]: Slávku, přesně tak, vystihl jsi naprosto do detailu můj názor.

7 Eva* Eva* | Web | 6. ledna 2010 v 9:34 | Reagovat

Renuško přečetla jsem si článek a slzy mi tečou po tváři, ale jsem za ně moc ráda, protože se na čas zbavím toho přetlaku v sobě.  
Protože už mám svůj věk, tak to cítím stejně jak to napsal Slávek, jen s tím rozdílem, že já když něco chtěla, nikdy jsem si to nevzala a teď už je příliš pozdě.....

8 renuška renuška | E-mail | Web | 6. ledna 2010 v 10:40 | Reagovat

To je náhoda jak hrom! Tohle mám v dnešním horoskopu:

V hlavě vás možná straší nějaké obavy z budoucnosti a bojíte se realizovat vysněné projekty, u nichž je nejistý výsledek. Při plánování berete v potaz všechny možné varianty včetně těch nejhorších a necháváte se jimi silně zastrašit. Pokud v sobě nyní nenacházíte dostatek odvahy, plány raději odložte na pozdější dobu nebo vyčkejte na lepší podmínky a další příležitosti.

9 Werri Werri | Web | 6. ledna 2010 v 17:16 | Reagovat

Ahoj Renuško. Krásně napsané a co by to bylo za život kdybychom neměli touhy a zvídavost. tak se budu těšit až "tohozaní" dosáhneš a napíšeš nám o tom. :-)

10 Radka Radka | Web | 6. ledna 2010 v 17:56 | Reagovat

A hdrdý buď, žes vytrval... Achjo, cítím se stejně. Když jsem s lidma, chci samotu. Když jsem sama... Tak pláču...

11 Vendea Vendea | Web | 6. ledna 2010 v 19:07 | Reagovat

Reni, hlavně, že optimismus zůstává a s ním zůstává i naděje :-(  ;-)

12 Vendea Vendea | Web | 6. ledna 2010 v 19:07 | Reagovat

ten mračící se smajlík tam nepatří :-?  :-)

13 Peťka;) Peťka;) | Web | 9. ledna 2010 v 10:08 | Reagovat

řekla bych, že tenhle pocit zná většina až moc dobře... a nejenom z dětských let. je to člověku asi nejspíš dané, že chce pořád víc a hlavně to,co nemá... hlavně si pak i uvědomit, že i to, co už máme, je úžasné a měli bychom za to být vděční

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama