Mistakes - Chyby 2.

27. ledna 2010 v 11:46 | renuška |  Jak to vidím ...
V březnu loňského roku, přesně 25. 3. 2009 v 19:56 hodin jsem na blogu zveřejnila jeden ze svých různorodých článků, který se tenkrát zabýval chybami. V podstatě byl celý složený z otázek. Místo odkazu sem ty kdysi položené dotazy znovu vkládám a s odstupem jednoho roku na ně odpovídám ...

1. Proč chybujeme?
Protože jsme jen lidé a nikdo z nás není neomylný, naopak chybování polidšťuje naše někdy zbytečně přemrštěné a nafoukané "já".

2. Jak často se dá opakovaně chybovat?
Vždycky jsem si myslela, že chybami se člověk učí a pokud jednou dostane na frak, dá si příště pozor. Kdepak!!! Jsou okamžiky, momenty, většinou ale hloupé náhody, které způsobí, že se chyba opakuje znovu. Takže tady se asi vyplatí velice důrazně dbát na důslednost a pořídit si kvalitní chybový spínač, který nás včas upozorní, že už jednou ve stejné situaci blikal.

3. Kolik chyb jsme schopni během dne udělat?
Nesčetně moc. Přijde na to, jak velkou důležitost jim přikládáme, protože některé bývají opravdu malicherné a způsobí je třeba aktuální nepozornost, což považuji za normální a netrestuhodné. Horší je to s těmi zásadními - ani ty si neuvědomujeme, ale jen do té doby, dokud nás na ně nepřivede "třetí osoba". Pak to bolí - ouvej, ouvej!

4. Kolik chyb jsme schopni během dne odpustit?
Nesčetně moc. Tady záleží hlavně na naší osobnosti - čím více si připadáme bezchybní, tím méně jsme tolerantní k chybám ostatních. V očích chybujícího pak ten dokonalý vypadá ještě bezchybněji a naopak omylný člověk ztrácí na vlastní lidské hodnotě a stává se sám pro sebe absolutní nulou, což je ta největší chyba na světě! Každý z nás má svou cenu a každý z nás by se měl naučit odpouštět nejen ostatním, ale hlavně sobě!

5. Kolika chyb máme příležitost se dopustit?
Nesčetně mnoha. Tady stačí jen: pozornost, důvtip, elegance, šestý smysl.

6. Chledají si nás chyby samy?
Ne. My si hledáme je. Podvědomě si je přivoláváme a obáváme se jich dřív, než se stanou. Není možné je neakceptovat, počítat se s nimi musí, ale neměly by stát na piedestalu. To je první podmínka k tomu, že k nim nakonec dojde, a z pravidla naší vlastní vinou.

7. Hledáme chyby my?
Viz. bod 6.

8. Umíme přijmout své chyby?
Záleží na závažnosti a na následcích. Kdo to umí, samozřejmě s pokorou a přiznáním, ten má vyhráno. Ostatní by se měli naučit pochopit důvod i příčinu vlastního chybování, jinak by mohlo dojít k naprostému selhání sebevědomí a z chybujících bez schopnosti si svůj omyl připustit by se staly trosky bez energie.

9. Umíme tolerovat cizí chyby?
viz. bod 4. Tolerance je jednou z nejdůležitějších lidských charakterových vlastností. Kdo není tolerantní, zůstává nakonec sám jako kůl v plotě, jen se svojí sebeláskou a narcismem.

10. Umí ostatní pochopit naše chyby?
Na to je ideální se těch "ostatních" zeptat přímo. Podle jejich odpovědi lze už pak uvažovat o tom, jací že to jsou kritici - zda chápající či ne.

11. Poučíme se z chyb?
Měli bychom, ale není to pravidlem. Bohužel. A o to víc to zamrzí, když stejnou chybou působíme stále se opakující bolesti a rány, které třeba dostaly šanci se zahojit. Chybování má vést především k poučení, ale nepsaný zákon schválnosti už mnohokrát zapůsobil přesně opačně.

12. Máme příležitost své chyby napravit?
Jistě - pokud sami máme zájem a ta šance na nápravu existuje. Tato dvě pravidla nám otevírají cestu k pokorné omluvě sami sobě i těm, kteří naší chybou přišli k újmě, a k upřímné snaze své omyly napravit.

13. Dokážeme své chyby napravit?
Některé ano, jiné ne. Ale nikdy to nebude zadarmo, vždy budeme muset umět vydat větší množství energie a hlavně přesvědčit okolí, že tentokrát už je výsledek naší práce v pořádku. K rozhodnutí napravit vlastní chyby je ale ze všeho nejdůležitější CHTÍT.

14. Lze chybu opravit zase jen chybou?
Bohužel ano. A nejen chybou nějakou, ale třeba i naprosto stejnou ... Pak je třeba důkladně projít situaci a přesně si vytyčit moment, kde se chyba začíná rodit. Následuje interrupce a teoretická rekonvalescence s vyhlídkou na naprosté vyléčení.

15. Jsou chyby lidské?
A čí by měly být?

16. Dají se chyby rozdělovat na druhy?
Existuje široká škála chyb - náhodné, zbytečné, hloupé, trapné, veselé, pomíjivé, nepříjemné, vítané ... těch ekvivalentů je hodně, můžete si vybrat ... až pochybíte.

17. Mohou mít chyby životnost?
Ty celosvětové ji mají asi delší a zaznamenanou v historických dokumentech, tradují se po generace. Ty naše, osobní, jsou na tom jinak a snad možná i lépe. Čas umí spoustu věcí, jednou z nich je schopnost zapomínat - pokud následky nejsou fatální a neodpustitelné. V podstatě ale všechny naše chyby umírají spolu s námi.

18. Lze chyby reklamovat?
Třetí bohužel. Chyba není lednička, ale kiks, který můžeme zkusit reklamovat maximálně sami u sebe a docela pochybuji, že by nám ji naše svědomí zkusilo vyměnit za nepoškozený produkt.

19. Co jsou to chyby?
Život.

Skončila jsem u čísla 19. - moje šťastné.
Moc ráda bych znala váš názor na chyby a velice prosím i ty, kteří třeba jen nakouknou, aby se zamysleli a jen pár slovy popsali, jak k omylům přistupují oni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | Web | 27. ledna 2010 v 13:50 | Reagovat

jedno přísloví říká "chybama se člověk učí" - a já s tím souhlasím - stokrát nám můžou blízcí radit a my je nebudeme většinou poslouchat, protože jen tak se věci naučíme, že si to zkusíme na vlastní kůži a taky dostaneme sem tam "po hubě".A o tom život je. I chyby jsou jeho nedílnou součástí. Chybujeme všichni a kdo tvrdí, že ne - dělá jich ještě víc než my......

2 Jana Jana | Web | 27. ledna 2010 v 18:57 | Reagovat

Ježíš učil,že máme svým blízkým odpouštět.Petr se ho ptal,,a kolikrát mám odpustit,jednou,dvakrát,sedmkkrát?" a Ježíš odpověděl,,sedmdesát krát sedmkrát". :-)Tedy já myslím,že chybovat je lidské a chybovat budeme celý život.Nějakej mudrc řekl citát,nevím,kdo už to byl...Kdo už nemiluje a nechybuje,ten ať se dá pohřbít  :-) Renuško,napsala jsi to moc hezky,a souhlasím s tebou,až na tu 14 :-? Chybu můžeme chybou asi jen překrýt,ale né opravit...nevím.Hezký večer :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. ledna 2010 v 20:38 | Reagovat

Chibi jsou nesmrtelné.
Ale v moderní době si vystačíš s omluvou:
"Sorry, vole, error."

4 Radka Radka | Web | 28. ledna 2010 v 19:17 | Reagovat

Renuško... Krásně jsi to shrnulo. Já bych sama sebe nazvala chybou, ale to by nebylo výstižné, takže se nazvu omylem. A budu se tím snažit jen ospravedlnit svou existenci a své chyby...

5 whitebeard whitebeard | Web | 28. ledna 2010 v 23:18 | Reagovat

bez chyb nejsi člověk, ale robot..i když..i robot může chybovat:-D

6 Peťka;) Peťka;) | Web | 29. ledna 2010 v 7:51 | Reagovat

člověk by si řekl, že když už někde někdy chyboval a ví, jak to dopadlo, že to znovu neudělá... ale lidská povaha je šílená změť, kterou občas vážně nepobírám. kdyby byl člověk tak inteligentní, jak se říká, tak by přece nebyl tak "blbej" a nechyboval pořád dokolečka.

7 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 30. ledna 2010 v 23:26 | Reagovat

zajímavý otázky... pravdivé, o něčem vypovídají odpovědi...
jsou chyby, který dělám pořád a pořád...  ale když si někdo chyby neuvědomuje, je odkázán na to, opakovat minulost...
a já... chyby odpouštím, ale nezapomínám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama