Emotivní písmenka

18. ledna 2010 v 18:28 | renuška |  Jak to vidím ...
Jeden úžasný člověk mi kdysi napsal v podstatě naprosto obyčejnou větu, která ale v sobě skrývá nesmírně velkou pravdu. Tu si ale připustíme většinou až příliš pozdě. Cituji:

Hrozný je, jak samozřejmě člověk přijímá věci úžasný a krásný; je strašný probuzení, když mu to najednou vezmou.

Není to žádná světaborná myšlenka, která bude v budoucnosti sloužit dalším generacím jako jiná motta známých filozofů, ale pro mě těch pár slov má ohromnou cenu, kterou si - bohužel - uvědomuji až teď.
Vím, že bych té mému srdci milé osobě chtěla ještě někdy pohledět do očí a poděkovat, ale pravděpodobně už se tak nestane. Atmosféra věty vyprchá ... zůstane jen holá skutečnost. Snad se zavděčím alespoň malým dárkem, ke kterému mě už od dětství váže jakási zvláštní síla. Beru jej do dlaní a lehoučkým sfouknutím posílám ven ...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mojda mojda | Web | 18. ledna 2010 v 18:42 | Reagovat

To jsou slova uvědoměni,je třeba naslouchat moudra.... ;-)

2 Eva* Eva* | Web | 18. ledna 2010 v 18:59 | Reagovat

Mojda to napsal moc hezky, je třeba poslouchat moudra a já si tohle uvědomuju až teď, když to čtu..
Myslím ale, že jsem nikdy se samozřekmostí nepřijímala úžasný a krásný věci...možná je to tím, že se mi jich přihodilo za můj život moc málo, jak těch citových, tak hmotných, že jsem je prostě nemohla přijmout jen tak.Vnímala jsem je jako zázrak.
P.S. Děkuju za tvoje milý slůvka u mne na blogu. ♥

3 renuška renuška | Web | 18. ledna 2010 v 19:07 | Reagovat

[2]: Evičko, Ty i Mojda máte pravdu. A ta samozřejmost byla myšlena tak, že když dostáváš něco krásného, tak si ani neuvědomíš, že to je právě takové. Vzácné. Nesmírně vzácné. Zpravidla je člověk obdařen zvenčí krásnem v momentech, kdy je v úžasném duševním rozpoložení a tehdy je příliš zatěžující připustit si náhlou ztrátu, když jsme to krásno sotva ochutnali. Proto je to samozřejmé - je-li nám nádherně, pak zcela jistě očekáváme samé milé a báječné věci, kterých pokud se nám dostane, přijímáme je bez okolků. Během doby si jich užíváme, mazlíme se s nimi, žijeme jimi,protože nás naplňují a když pak náhle jakýmkoliv zlomem o ně přijdeme, je to bolest tak velká, že se ani slovy vyjádřit nedá.

4 mojda mojda | Web | 18. ledna 2010 v 19:17 | Reagovat

Ten kdo se naučí milovat musí být připraven trpět...

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. ledna 2010 v 20:25 | Reagovat

Když je člověk jak ve vatičce, tak tu syrovost světa nevnímá ...

6 Eva* Eva* | Web | 18. ledna 2010 v 21:43 | Reagovat

[3]: Ano, máš naprostou pravdu, teď už vím, jaks to přesně myslela. Chtěla bych něco tak krásného zažít i za tu cenu, že bych pak trpěla. Zůstaly by mi aspoň vzpomínky....

7 whitebeard whitebeard | E-mail | Web | 18. ledna 2010 v 22:17 | Reagovat

je to pravda..a nemusí jít jen o "úžasné a krásné" věci..někdy zjistíš, jak moc ti chybí i úplné "samozřejmosti" a "všední" okamžiky života..bolest z toho, že je už nikdy neprožiješ se nedá popsat:-(

8 Nessie Nessie | Web | 19. ledna 2010 v 11:06 | Reagovat

Díky za Čajkovského, právě si jím zpříjemňuji další den, který nestojí vcelku za nic.

9 Peťka;) Peťka;) | Web | 19. ledna 2010 v 14:45 | Reagovat

lidé už mají bohužel v povaze, že většinu věcí berou jako samozřejmost a až později si uvědomí, jakou strašnou pro ně měli ceu. :( až když o ty věci přijdeme, tak nám dojde, tak moc nám na nich záleží a že po nich nezbylo nic jiného, než jenom vzpomínky...

10 Radka Radka | Web | 19. ledna 2010 v 18:23 | Reagovat

Achjo, to zní nějak moc smutně:(

11 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 19. ledna 2010 v 19:49 | Reagovat

S tou myšlenkou nelze než souhlasit...  :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama