Po mojí vůni,
co zůstala Ti na tváři,
když ses o mě pohladil.
Po čerstvém kafi,
kde cukr není potřeba,
aby sis život osladil.
Po dlouhé noci,
v níž zdálo se ti mnoho snů,
z kterých víš jen málo.
Po tichém gestu,
kterým ti pusu posílám,
jako by se stalo.
Po prázdných dlaních,
co ti zůstanou,
když mě pustíš do světa.
Po sladkých slovech,
co mi srdce zahřejí
bez slunce i bez léta.
Po suchém senu,
jež čeká jako lůžko
s průhlednými nebesy.
Po napínavé hře,
kdy hledám tě a
ptám se: "Kdepak jsi?"
A ty pak jemně zavoláš,
ať si tě najdu
a stojíš bez pohnutí.
Intuicí, srdcem, duší,
vypátrám tě snadno.
Podle chutí.
Uz si premyslela, ze vydas sbirku basni?