23. prosince 2009 v 2:15 | renuška
|
Jsou dvě hodiny ráno a já jsem konečně uklidila veškeré propriety potřebné k zabalení dárků do svátečního hávu. Podotýkám, že jsem začala přesně v osm hodin večer, jakmile děti ulehly do svých neustlaných postýlek, přičemž starší Ondrášek neustále kašlal a dokonce mě jednou vyburcoval natolik, že jsem vystřelila jako rána z děla, aby mě nenačapal, a při zběsilém úprku směr syn jsem ze sebe shazovala navěšené ozdůbky. A teď, těsně po akci na mě zase volal mladší Honzík, že potřebuje narovnat peřinu. Tak tomu já říkám pech. Dokud ale kluci budou na Ježíška věřit, nehodlám nic prozrazovat, i kdybych měla balit a tajně chystat ještě déle než dnes.
Ono totiž možná, tedy spíš určitě, by mi celé dárkování trvalo mnohem kratší dobu, ale protože jsem blázen bláznivá, vymyslela jsem si takové odekorování, které mi kvůli náročné přípravě zabralo v podstatě polovinu celkového času, tj. 3 hodiny. Blééééé.
Musela jsem totiž vytvořit 25 andělů na špejli, kteří - jak naivně plánuji - budou moci být v budoucnu využiti například jako zápichy do květináčů. Čekaly mě tyto činnosti:
vystřižení 25 spodních a 25 vrchních šatečků
vystřižení 25 hlaviček - ty přišly i vymalovat
namotat 25 vlásků z kokosového vlákna
nastříhat a stočit 25 svatozáří
ohvězdičkovat 25 drátků pro ručičky
vystříhat 25 andělských křídel
postupně dílek po dílku lepit k sobě a na závěr ke špejli
během balení konkrétních prezentů na spodničku zapsat jmého obdarovaného
Pravda, jednodušší by bylo nic neřešit a nakoupit třeba dárkové tašky nebo se s ničím nijak zvlášť necrcat, ale ... prostě to bych nebyla já. Tahle práce mě fakt baví a když to není zrovna tak kravský nápad, jako tentokrát, tak si dopřeji i solidní relaxaci. No nic, sami posuďte, jestli má šestihodinová dřina stála za to.
Teda páni, to je krása! To teda muselo dát fušku!