V sobotu v divadle ...

1. listopadu 2009 v 20:02 | renuška |  Jak to vidím ...
Bože, to byla nádhera. To bylo něco tak fascinujícího, že bych přála každému, kdo by v sobě byl jen trochu ochoten projevit snahu zapomenout na zaběhlé tradice, aby si takovou krásu dopřál na vlastní kůži.
S Laluškem a Janinkou jsme vyrazili na zájezd, jehož cílem bylo pražské Divadlo Radka Brzobohatého a představení "Tančírna". O díle jsem si nějaké informace předem našla na internetu, což není v dnešní moderní době zas až takový problém, proto jsem věděla, že se jedná o záležitost, ve které se vůbec nemluví, ale jen tančí. Už jen tato skutečnost by mohla mnohého diváka odradit, ale opak je pravdou. Po shlédnutí jsme společně zkonstatovaly, že díky "mlčenlivosti" na nás děj a obsah celého unikátního přednesu působil daleko více a silněji, než kdyby se jednalo o klasickou činohru.
V kostce šlo vlastně o shrnutí dějin Československa od roku cca 1930 po současnost, velice vkusně doplněné typickou hudební kulisou, širokou škálou kostýmů a nejzásadnějších historických událostí. Obdivuji herce, kteří dokázali neuvěřitelně skvěle nadřít choreografie, v poměrně krátkých chvílích se stíhali převléct do pokaždé originálních a dobově vhodných oděvů. Dojmy se střídaly stejně rychle jako použité písně; jednu chvíli divák slzel z humorných situací - například česání mužského obočí, aby vzápětí div že nahlas nezačal plakat nad pravdivě podaným obrazem válečné okupace a útoku proti židům. The Beatles se střídali s pionýry a poctivě pracujícím lidem, za vlajky spojenectví se SSSR se věšela plachta EU.
Mnohé a ještě další mi ale také uteklo, protože na scéně se odehrávalo tolik věcí najednou, že jen málokdy se mi podařilo pozornost směrovat jinam než na hlavní osoby, jež se zrovna nacházely ve středu dění. Nic to ale nemění na tom, že právě představení "Tančírna" je dosud jedním z kulturních zážitků, které mě zasáhly co možná nejhlouběji.

PS: Doporučuji využít odkazu v článku a následně i navštívení webuwww.divadlorb.cz, kde je k dispozici podstatně větší nabídka snímků z představení. I z nich lze alespoň maličko nasát atmosféru jednotlivých dějství a sami můžete porovnat, nakolik se podařilo třebaže jen ošacením herců vystihnout dané období.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laluš Laluš | 2. listopadu 2009 v 8:03 | Reagovat

100% souhlas s Renčou, tohle představení bych si klidně zopákla, protože mě určitě hodně věcí uteklo, to byly téměř tři hodiny strhující podívané. Je fakt, že děti, i když třeba větší, které seděly v hledišti, si nebyly schopné asi dost momentů správně dějově a hlavně emočně zařadit. Prostě nevěděly, "která bije". Myslím, že většině návštěvníkům nějaká ta slzička ukápla, ať od smíchu nebo od smutku a dojetí. Jediný, co mě fakt bolelo, byly dlaně. Tleskali jsme tolikrát, děkovali hercům vestoje, zasloužili si to.
Jani, díky za nabídku, příště jedu zas!!!
A jako bonus, v Praze jsem nebyla spoustu let, projít se po Václaváku je pro mě taky zážitek.

2 Radka Radka | Web | 2. listopadu 2009 v 20:00 | Reagovat

Tomu ráda věřím, že beze slov se člověk mnohem lépe vžije do děje... Já v divadle nebyla už dloouho, a tak ti to trošku i závidím...

3 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 3. listopadu 2009 v 21:18 | Reagovat

Po výletě pro dětičky, výlet pro dospělé. Je dobře, že jste si udělaly tuhle dámskou jízdu a určitě to muselo být super!

4 Vb Vb | Web | 4. listopadu 2009 v 12:42 | Reagovat

Vyzera to zaujimavo, diky za typ... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama