Listopad 2009

Práce v práci

30. listopadu 2009 v 22:49 | renuška |  Snímánky
Tak jsem se po všech těch předchozích náročných dnech a vlastně i před těmi dalšími neméně náročnými pustila v práci do práce, která není - pravda - mým zaměstnáním, ale je potřeba stejně tak jako to, co oficiálně mou náplní je. Vánoční úklid. A vzhledem k tomu, že během této činnosti bylo třeba odbíhat i k té běžné, všechno se pěkně protáhne a já se místo prdelkování na židli za kancelářským stolem budu producírovat a šponovat na štaflích, prát se s vysavačem a s kbelíkem vody ještě nejméně další den. Což mi na rovinu vůbec nevadí, protože budu mít pořádek alespoň v jednom z mých "domovů" a tudíž pocit nedokonalé hospodyně a mizerné uklizečky vezme částečné za své.
Součástí a v podstatě vlastně tím nejlepším bylo aranžování zimní dekorace. Doma ještě nemám ani adventní věnec, jaká jsem ostuda. Nikde nehoří svíčky, nikde není jedlová větvička a děti si stěžují, proč nám dosud neblikají okna. Jako by kdy jindy blikaly! Má vytíženost je ale opravdu hodně velká, takže si všichni budou muset počkat, až maminka bude mít víc času na dekorování domácích prostor a pak ať si všichni áchají do aleluja.
Prozatím jsem se realizovala pouze v zaměstnání, kde se mi podařilo vytvořit toto:
Nápad je z mé vlastní dílny a protože jsem měla velmi omezené množství potřebných ozdůbek, dopadlo to nakonec poměrně jednoduše, ale přesto jsem náramně spokojená. Ono ve výsledku je lepší vidět, jak to vypadá v celkové kompozici. Zkusím nastínit:
Velká vrata - okno s bílým zdobení - malá vrata - okno s červeným zdobením. Vedle sebe ta dvě okénka vypadají opravdu moc dobře. Asi to s tou chválou přeháním, ale za dobrý pocit se nestydím a je mi z něj příjemně.
Přiznávám, že už se těším, až budu pokračovat i doma, ale kdy to bude ... ? Snad se dočkám do vánoc:-D.

Hříšníci

30. listopadu 2009 v 21:48 | renuška |  Přišla Múza
Jsi nadšený z mých lačných úst,
já modlím se: "Bůh nedopusť,
že porušíme sedmé přikázání,"
A topím se ve tvém pousmání.

"Nesesmilníš" nám v uších tepe,
oklikou mizíme bábě slepé,
ruku v ruce, náruč v náruči,
už je nám jedno, co Bůh poroučí.

Z posledních sil prudce dýcháme,
plní nás vědomí poznané,
a pomalu kráčíme k hranici,
kam patří jen ďábel a ... hříšníci.

Ten je tak drzej!!!

25. listopadu 2009 v 8:17 | renuška |  Ze života J.A.R.
Nemohu jinak, než opět převést ranní dialog mě a Járy na "list papíru". Ještě stále ve mně totiž doznívá neschopnost jakkoliv reagovat a mám co dělat, abych při vzpomínce na rozhovor na závěr zavřela ústa.
S náručí plnou papíru jsem vycházela z dílenských vrat, když v tom se mi za zády ozvalo typické "Baf!". Současně s tím mi jeden papír samozřejmě vypadl, ale ne z důvodu leknutí, nýbrž kvůli děravým rukám. Ohýbám se pro něj a při zvedání pozoruji autora postrašení, kterým nebyl nikdo jiný, než Jarouš.
Ironicky povídám: "To jsem se teda lekla!"
A on na to: "Až sis cvrkla, co?"
Já: "Náhodou jsem krásně suchá!"
On: "To máš blbý!"

V tu chvíli jsem opravdu zůstala stát s pusou dokořán a hledala slova, kterými bych ho uzemnila, což samozřejmě nešlo, protože přes smích a uvědomění dvousmyslné narážky prostě pohotově reagovat nelze:-D.

Skromné nepuritánské přání

24. listopadu 2009 v 13:52 | renuška |  Jak to vidím ...
Asi v mnohých očích klesnu nebo ve vás změním tímto otevřeným článkem názor na mou osobu, ale spoléhám se na moderní dobu, kdy už v podstatě nic týkající se erotiky a sexu není tabu a ve většině případů je tato oblast už běžnou součástí života dospělých lidí.
Zároveň je mi jasné, že můžu bezostyšně dát na každé okno v našem domě obálku s přáním adresovanou Ježíškovi a stejně níže uvedenou věc nedostanu z důvodu vysokého finančního nákladu. Už dávno nejsem malá a vím, že dárky nenosí nadpřirozená bytost, ale nadělujeme si je navzájem - tomuto kouzlu a milé lži dávám prostor zatím stále v celku naivním a věřícím synům, kteří tudíž neřeší obsah našich peněženek a stav účtu, protože ... "Mami, kdybyste to měli kupovat vy, tak to nedostaneme, ale Ježíšek si ty dárky vyčaruje, takže je to v pohodě."
Inu, dost bylo řečí kolem, pojďme k jádru pudla. Pro letošek jsem zatoužila po dvou věcech, přičemž ta první bude asi i tou, kterou nakonec pod ozdobeným jehličnanem najdu a rozhodně nebudu zklamaná. Jedná se o závěsné textilní křeslo, tedy o dárek relaxační a ... "prdelící" ... neboli nic akčního, nýbrž odpočinkového a nepřispívajícího k dobré kondici fyzické, ovšem podporující kondici duševní.
Druhým vytouženým předmětem je podstatně menší záležitost, o to však dražší. Než bych se rozepisovala, vložím sem odkaz na stránky, kde si vše podrobně můžete nastudovat a třeba i sami vzít jako inspiraci, ať už pro sebe nebo pro někoho jiného. To je na něm totiž to nejlepší; je to totiž předmět, který může těšit jednoho, ale zároveň i druhého člověka. Má jedinou nedokonalost, je poměrně hlučný - uvádějí, že prý vydává zvuk podobný hlasitějšímu šeptání, což si dost dobře neumím představit, ale obávám se, že při použití v zaměstnání by mě milý kamarád asi prozradil. A teď už:
Ať žije

WE-VIBE!


Děkovačka

23. listopadu 2009 v 21:58 | renuška |  Přišla Múza
Intimní soukromí malého sálu,
pódium, kde stojím jenom já,
řeč předem napsanou schovám do rukávu,
volně proudí slova plynulá.

Veřejnou řečí trhá se pytel
díků, co patří pouze tvým uším,
děkuji za vše, i když jsi jen přítel.
Proč při tom pocitu mi tak srdce buší?

... buch, buch ... díky ...
... buch, buch ... díky ...
... buch, buch ... buch, buch ... buch, buch ...

... díky ...

Milda vrahem

23. listopadu 2009 v 9:13 | renuška |  Jak to vidím ...
Skoro by zasluhovalo založit rubriku i dalšímu z kolegů - Milošovi aneb Mildovi. Je to děsně prímovní chlápek, kterému bude příští rok padesát a já si z něj často dělám legraci, že je to už starej dědek. Pochopitelně ješitnost mužů na jejich věk je značně choulostivá, tudíž reaguje přesně, jak chci - rozčiluje se a hudruje, dokonce i na zadek mi dal. Jinak je s ním ale neuvěřitelná pohoda, hodně se nasmějeme, protože jeho pohotové hlášky a reakce jsou bezkonkurenční.
Například dnes ráno jsem se ho ptala, jak si užil víkend, načež on začal mohutně přemýšlet, až z něj vylezlo, že asi dobře, protože nic nedělal. Pak se ale rozvzpomněl, že vlastně bratrovi zabíjel ovci, za což si ode mě vysloužil oslovení "Vrahu!" A nebyl by to právě Milda, kdyby neodvětil, jaký že byl vrah, když zabil jen ovci! Že prý, když zabíjí králíky, tak to je daleko horší, protože se stává VRAHEM MASOVÝM. Nejdříve jsem ho nepochopila a myslela si, že v podstatě vždy je vrahem masovým, neb zabíjí pro maso. Teprve po krátkém okamžiku jsem si uvědomila, že je to jinak. Totiž když se vraždí králící, tak nikdy ne po jednom, ale ve více kusech. Proto ten MASOVÝ.
Po smíchu jsem se Miloškovi ještě omluvila opravou oslovení z vraha na "vrahounka", aby mu nebylo líto:-D.

PS: Omluvte, prosím, zcela gramaticky závadné časté opakování tvarů slova "vraždit". Synonym je totiž k dispozici zoufale málo. Ostatně celý tento článek má nulovou hladinu kvality - snad se mi podaří odpíchnout ode dna. Pokud se tedy ovšem do té doby nestanu obětí vražedných úmyslů jistého nebezpečného individua:-)

Nevím, proč bych tě měla brát vážně!?

21. listopadu 2009 v 11:49 | renuška |  Jak to vidím ...
Už mnohokrát jsem se přesvědčila v tom, že se na tebe nedá v ničem spolehnout. Ani v nejmenším. Maximum, které dovolíš, je, že se dáš předpokládat, že mohu částečně očekávat, jak se zachováš a jak dlouho bude tvá nálada taková nebo onaká. Což mi ale nestačí. Potřebuji mít ohledně tebe stoprocentní jistotu, které se mi nedostává a proto se pak zlobím a čertím a nadávám na tebe.
Ty si to asi neuvědomuješ, ale nejen já, ale i všichni ostatní tě potřebují k tomu, aby mohli právě podle tebe plánovat, jakým směrem se bude ubírat jejich blízká budoucnost. Co je platné, když naslibuješ hory-doly a náhle jakýmsi pominutím smyslů je vše naprosto obráceně a tobě je to pak třeba i k smíchu (nebo k pláči - přijde na to)? Já plně chápu, že každý je občas náladový a bohužel mnozí svému aktuálnímu duševnímu rozpoložení podřídí absolutně všechno včetně přístupu k ostatním. Ale to neznamená, že budu takhle tolerantní i k tobě a to navíc pořád.
Nejhorší na tom je, že se můžu třeba i rozkrájet, můžu přísahat na cokoliv, ale tebe nelze podplatit ani obalamutit sladkými řečmi. Stojíš si za svým, které je proměnlivé jako ...

... ano, jako ty.

Věky věků je dáno, jak máš v určitém období vypadat, jak se máš cítit, chovat, jak máš fungovat. Poslední dobou mi ale připadá, že začínáš jít proti proudu a jediným řešením jsou tvé stávky proti zaběhnutým rituálům a zvykům, které se staly běžnými stejně tak jako když se den střídá s nocí. Předpokládám, že všechna hořekování nad tebou samotným tě přivádějí k šílené euforii, jež má na svědomí to, že začínáš bláznit. Dokonce tě podezírám, jestli nejsi náhodou obětí hodně silné stařecké sklerózy.
Nemohu ti dávat limity, na to jsou mé síly příliš slabé a hlavně by veškerá energie, kterou bych na to použila, byla zbytečně vyplýtvána na něco, co prostě změnit nelze. Navíc se obávám a pravděpodobně i vím, že tebe prostě nemůže změnit nikdo. Ani to dávné socialistické heslo: "Poručíme větru, dešti!" Proto jen pokorně prosím do prostoru kolem sebe, protože tě nevidím a tudíž nevím, kde právě se nacházíš, ať se nad sebou zamyslíš a vrátíš se zpátky do zaběhlých kolejí.
Na závěr ještě malá připomínka, neb jak víš, opakování je matka moudrosti:
  • na jaře je potřeba ob dva dny prostřídat sílu slunečních paprsků s jemným deštíkem, aby se příroda zlehka a nenásilně probudila z dlouhého spánku
  • v létě se už konečně vykašli na zbytečně přemrštěné dávky dešťových kapek a hromburácejících mračen a dej prostor žluťáskovi, ať hřeje a sálá a opaluje a nechává zrát vše, co zrát má
  • na podzim vyfoukej ranní vlhko a pomalu nás všechny připravuj na chladnější dny - jen žádné násilí, živé bytosti ty tvé přechody špatně snášejí
  • schovej všechno pod pár čísel bílé sněhové peřiny a nech stromy, louky, zahrady, pole, kvítka spát; neblázni je předčasným budíčkem nebo předrženým sněním
Děkuji pěkně, milé počasí.

V hlavní roli diář

19. listopadu 2009 v 13:21 | renuška |  Jak to vidím ...
Mám pocit, že i přes nijak výrazené postavení v zaměstnání - jsem sice vedoucí, ale tato pozice rozhodně nepůsobí na mé chování tak, abych na ostatní koukala "spatra" - si budu muset brzy pořídit svůj vlastní diář. Dosud jsem si své poznámky a připomínky zapisovala do kalendáře klasického stolního, přičemž i tak se během časového presu stalo, že jsem na nějakou z povinností zapomněla. Pro zajímavost jsem se rozhodla vám sem pro ukázku načrtnout, jakým směrem se budou ubírat mé další dny až do vánoc:
  • již od října jsou všechny úterky a čtvrtky mezi šestou a osmou večerní věnované nácviku divadelního představení s dětmi - minulý rok byl v našem repertoáru Mrazík, letos je to Pyšná princezna (PS: slibuji, že fotoreportáž i povídání o pohádce samotné bude v blízké budoucnosti ke shlédnutí tady u mně)
  • 13.11. - 16.11. od 8.00 do cca 19.00 hod. - INVENTURA - ač je mně svěřený sklad náhradních dílů malý, obsahuje nepřeberné množství serepetiček, které je nutné jednou za rok zrevidovat a odsouhlasit jeho skutečný stav se stavem v "bedně". Náročnost celé akce dosvědčuje fakt, že jsem domů chodila polomrtvá a usínala za cesty do postele, přičemž děti začaly poměrně brzy naříkat, že se jim po mamince stýská.
  • 19.11. - Bety má svátek!
  • 20.11. - módní přehlídka paní Kateřiny - to si prostě ujít nenechám
  • 22.11. - sraz organizátorek Vánoční dětské dílničky
  • 25.11. - tričková Katka má svátek!
  • 26.11. - 27.11. - firemní rozlučka se starým rokem, nikoliv však nástup na zimní dovolenou :-D
  • 29.11. - od 8.00 do 17.00 hod. - výpomoc na Vánočních trzích v Hradci Králové - k dispozici budu kde jinde než ve stánku Katčiných malovaných trik a šatů a košil a šátků ...
  • 30.11. - starší Ondrášek má svátek!
  • 5.12. - od 14.00 - Vánoční dětská dílnička - zajetá a oblíbená akce hlavně pro malé nezbedy, kteří si budou moci vyrobit různé sváteční dekorace, dárečky a pod. pod dohledem nás, maminek + návštěva čertů a Mikuláše
  • 6.12. - 14.00 hod - premiéra PYŠNÉ PRINCEZNY
  • 8.12. - babička Květuška svátek!
  • 11.12. - Lalušek svátek!
  • 12.12. - 15.00 hod - druhé vystoupení PYŠNÉ PRINCEZNY
  • 13.12. - 15.00 hod - derniéra PYŠNÉ PRINCEZNY
  • 13.12. - neteř Lucinka svátek!
  • 17., 18. 12. - vánoční výstava dětských prací v základní škole s tématikou vánoc
  • 22.12. - neteř Danielka narozeniny!
  • 21.12. - 4.1. - DOVOLENÁ!!!!!!!!!
Uznejte sami, že toho není zrovna málo a do toho mi teď ještě přibyl bolavý zub, který mi nedovolil ani pořádně spát. Dosud také máme rozkopanou kuchyň, ve které se manžel úspěšně pokouší zlikvidovat zbytek vlhka ze zdí. Mám slíbeno, že do vánoc bude vše na svém místě včetně myčky, která musí být odpojená a já tudíž mám o pomocníka v domácnosti méně. Na druhou stranu v tom ale vidím výhodu, protože se alespoň na ten nucený nepořádek kolem sebe mohu vymlouvat a nemusím tolik uklízet:-D. Ačkoliv ...

Viz všechny ty bodíky výše bych se chtěla omluvit vám všem, že vás znovu tak zanedbávám a slibuji, že vše v brzké době napravím. Jen po sobě možná nezanechám tolik komentářů, kolik byste zasloužili. Už se na vás moc těším, ale pro jistotu si vás raději zapíšu do DIÁŘE. :-D
Vaše Renuška

Návod: Jak vypít všechen nápoj.

12. listopadu 2009 v 19:36 | renuška |  Ze života J.A.R.
Vcelku nelogický nadpis pro téma, které by mě vůbec nenapadlo rozvíjet, kdybych dnes neměla tu čest užít si několik hodin ve společnosti zcela vyjímečně mluvného a poměrně milého Jarouše. Pokud totiž jeho nálada je více než dobrá, je to vynikající vypravěč a bavič, přičemž cesta v autě utíká samozřejmě mnohem rychleji než za urputného a protivného mlčení.
Jak víte, Jára má spoustu přátel podobných zájmů. Tito se scházejí sice nepravidelně, ale často nad poháry piva a diskutují o životě. Tedy myslím, že diskutují. Dokud neusnou :-D. Jeden z pánů byl ale v minulosti mnohokrát pokárán, protože měl pro ostatní jeden těžko snesitelný zlozvyk. Zásadně nedopíjel - ať už z lahve nebo sklenice - a na dně vždy nechával dobrý centimentr chmelového moku, což ostatní kumpány z party silně dráždilo. Pochopitelně mu tento nedostatek nehodlali stále trpět a přemýšleli nad tím, jak "Štronu" naučit správně pít.
Pro úplnost dodávám, že autorem vyřešení je Jarda, jak jinak. Vcelku snadno viníkovi sdělil, že úplně ideální a naprosto jednoduché bude, když nejdříve vypije ten zbytek a pak už bude v podstatě pít to, na co je zvyklý, takže se vlastně tímto postupem dopracuje k prázdnému obsahu. Od té doby "Štrona" konzumuje pivečko poctivě od konce - v první fázi posledních pár loků, které po něm donedávna zůstávaly na dně a mnohokrát se je při úklidu podařilo vylít, a pak už jen: "Na zdraví!"

Adventní kalendář

11. listopadu 2009 v 8:28 | renuška |  Jak to vidím ...
Kdysi jsem mým dětem, když byly ještě hodně moc malé, koupila k Barboře krásný textilní adventní kalendář s kapsičkami na každý den až do 24. prosince. Do každé kapsičky jsem dala po dvou bonbonech nebo jiných cukrovinkách a vzpomínám, že do té poslední se vešla dvě malá autíčka. Po vyčerpání zásob jsem kalendář schovala s tím, že jistě najde využití příští rok, ale zatím na něj nějak nedošlo.
Nestane se tak ani letos, protože si mi podařilo sehnat úžasnou náhradu, která sice stála mnoho peněz, ale kluci jistě budou nadšení. Na stránkách www.rumburak.cz jsem objevila tohle:
Uvnitř jsou schované samolepky, náramky, autíčka ... vše s tématikou Hot Wheels. Ondra i Honza se budou muset spravedlivě podělit a okýnka otvírat na střídačku. Doufám, že budou spokojení. To dlouhé čekání na Ježíška budou mít letos zpestřené až až.
Ostatně toto není hlavním bodem mého vyprávění. Říkala jsem si totiž, že když ten kapsičkový je tak nevyužitý, mohl by se mi hodit v práci. Jenže nastává dilema! Já bych klidně nadílku nakoupila, jenže jsou tu tací, kterým bych nedala nic a to by vypadalo hodně blbě. Představte si, že by si tři kolegové denně chodili do kalendáře pro dobrotu a ostatní se jen mlsně olizovali a za rohem pomlouvali. Tak jak to udělat? Je mi totiž líto nechat můj nápad u ledu, ale zároveň nechci dělat rozbroje mezi lidmi, kteří jsou spolu denně v kontaktu.
Ještě mám relativně dost času, takže tento prostor využiji k tomu, abyste mi mohli bez spěchání poradit. Budete-li chtít. Děkuji předem.

Malé domácí patálie

9. listopadu 2009 v 11:40 | renuška |  Jak to vidím ...
Znáte to pořekadlo: "Do třetice všeho dobrého i zlého!"? Nepochybně ano. Tak na tu třetici jsem čekala celých šest dní. A dočkala jsem se. Jen kdyby tak šlo o něco milého a ne o havárie domácích spotřebičů.
Tři roky bydlíme v novostavbě, která byla vybavena nejen novými obyvateli, ale i němými pomocníky ohledně údržby o domácnost. Tito čítají také myčku nádobí a kombinovaný plynový kotel. Právě onen posledně jmenovaný zlobí téměř od začátku a způsobil nám nemalé starosti, kdy jsme onehdy museli u zcela nové kuchyňské linky měnit zadní desky, protože kotel začal téct, podlaha nesákla, ale zdi ano, a protože ten šprýmař stojí hned ob příčku za linkou, bylo otázkou času, kdy se vlhko a plíseň rozšíří dál. Tentokrát se hoch rozhodl zazlobit ještě víc a pro jistotu se domluvil s čerpadlem, které zhaslo nadobro a jeho výměna vč. opravy nás stála pouhopouhých 4.500,- Kč.
Povzbudit naše "nadšení z poruch" se rozhodla i myčka na nádobí, a to prosím současně s kotlem, který mimo topení slouží i jako bojler. Tudíž veškeré špinavé nádobí muselo vydržet vyskládané na pracovní desce sektorky, neb teplé vody bylo nutné ušetřit na očistu živých tvorů.
Že kuchyň vypadala jako po výbuchu, netřeba dodávat. Bohužel v tomto případě mám na kolapsu stroje velký podíl já, ale o tom se raději nepochlubím, neb mnozí z vás by si okamžitě pomysleli něco nelichotivého o klasické přihlouplé blondýně.
Díky šikovným a pohotovým opravářům se zadařilo během jednoho dne zprovoznit oba přístroje a náš rozpočet stáhnout o finálních pět litrů. Tento fakt nezbylo než rozdýchat a doufat, že už se nic "nevysere". Ale právě ta třetice, ta chyběla do počtu a jen naivní účastník by věřil, že na ni nedojde.
Poučeni přibližně rok starou zkušeností jsme výše uvedené potíže odháněli při sebemenším náznaku, ovšem právě "díky" zatrsakrkotelnémučerpadlu opět došlo k sáknutí a všechna vyčerpaná tekutina se docela nenápadně znovu nacpala do kritické stěny. Z protistojících šuplíků kuchyňské linky se o pár dní později začal linout typicky plísňový odér, který naznačil jediné. Inkriminovanou skříňku odmontovat, vyndat, vyčistit, opravit, nechat vyschnout zeď i podlahu, která část vlhkosti do sebe též bez oka mžiknutí přijala. Tentokrát už vše proběhlo bez pomoci akreditovaného truhláře, neb manžel u první rekonvalescence byl a mnohé okoukal. Ráznou informací mě ještě ujistil, že tentokrát nebude vyhnutí a bude nezbytně nutné poškozené zdivo odstranit, znovu naštukovat, vyměnit část plovoucí podlahy čítající cca 1 m2 vč. kartonového podkladu. Na závěr kvůli estetickému dojmu se ještě vymaluje a uzdravená skříňka se může vrátit na své místo.
Naštěstí všechny tyto vícepráce by měly probíhat v době, kdy já nebudu přítomna, neb mě počínaje tímto pátkem vč. víkendu a státního svátku čeká odhadem pětidenní inventura. Manžel je s touto skutečností seznámen stejně jako s tím, že mu budou asistovat dva výborní pomocníci - Honzík a Ondra.
Tak mi, prosím, držte pěsti, ať tyhle malé domácí patálie, které postupem času budou místo vzteku k smíchu, přežijeme všichni ve zdraví a zase o nich dlouho neuslyšíme. :-D

Meky

7. listopadu 2009 v 19:27 | renuška |  Jak to slyším ...
Nebo taky Miro Žbiro, jak je komu libo. Každopádně o něm nepíšu jen tak, protože včera, tedy první listopadový páteční večer jsem si naštěstí nenechala ujít možnost vidět Mekyho "live". V rámci svého akustic tour navštívil i náš kraj a ačkoliv nejsem kdovíjak zažraná fanynka, jeho písničky mám moc ráda pro vřelost a jemnost, pro příjemno a milo, pro krásné melodie a přenádherné texty.
Musím přiznat, že Miro je šoumen každým coulem a při jeho průpovídkách se lidé bavili téměř tak skvěle jako při poslechu hitovek, které svou nadčasovostí nikdy nezestárnou. Po třech přídavcích byl navíc velmi sdílný a ochotný podstoupit půlhodinové podepisovací a fotící martyrium pro účastníky koncertu, ze kterého jsem si mimo fantastického zážitku svou trofej odvezla i já :-D.
A ještě malá ochutnávka jeho nezapomenutelných melodií - vybrala bych jich klidně víc, ale nechci vás zahltit:-D.

Balada o poľných vtákoch


V slepých uličkách


Tahle písnička sice včera nezazněla, ale já si ji nemůžu odpustit a dávám ji sem, protože jeho duety jsou jedinečné a tento je pro mně tím nejkrásnějším.

Znovunalezená

5. listopadu 2009 v 10:27 | renuška |  Přišla Múza
Próza
Narodila se díky nim a díky nim i stárla. Občas si svou existencí byla stoprocentně jistá, jindy o ní pochybovala víc než o čemkoliv jiném. Nikdy si ale nepřipadala jako nezvaný host. Naopak, mnohokrát jí už předem vyhlíželi z okna a přivolávali, aby si pospíšila. To ještě netušili, že je s nimi pořád, jen není tolik na očích.
Z počátku si zvykli na její neustálou přítomnost, skoro by se dalo říct, že jejich návyk byl až nezdravě velký, podobný drogové závislosti, ale vcelku očekávatelný a běžný. Dělalo jim dobře si jí užívat, brát si od ní, co dávala, pocity extáze a naprostého poblouznění, zapomenutí na stres i všední problémy. S ní bylo vždycky krásně. Nestyděli se za ni, naopak byla jejich velkou chloubou, o kterou se chtěli podělit. Brávali ji s sebou na výlety, do práce, mezi přátele; neměli důvod nechávat ji doma a opouštět třeba jen na pár chvil.
A přece to jednou muselo přijít. Přestala je bavit. Přestala je zajímat, protože už nebyla tak atraktivní, podobu diamantu nahradil běžný vzhled. Třpytivé a barevné odlesky se ztratily v šedivém a ponurém nijaku. A ona se najednou začala o sebe bát. I o ně se začala bát. Měla je ráda a oni ji také. Přece jim spolu bývalo tolik hezky, tak proč? Proč najednou o ní nestojí? Proč ji nechávají doma samotnou a chodívají spolu pryč bez ní? Proč se na ni zlobí a křičí? Vždyť jim nic zlého neudělala; naopak se snažila jim splnit každé jejich přání a z jejich radosti sama žila a rostla. Tak proč se jí náhle začaly dělat vrásky, zmenšovala se, až byla téměř neviditelná? Jediné ji těšilo, zmizet nemohla. Mohla zprůhlednět, zakalit se, zevšednět, ale nikdy ne se ztratit úplně.
Rozhodla se za ně. Věřila v čas, její naděje byla natolik silná, aby ji odradila od opuštění jich, kteří se k ní zachovali tak špatně. Neodešla, nevzdálila se ani na krok, jen se opatrně a tiše schovala a vyčkávala na příhodný okamžik. Bylo pro ni utrpením neprozradit svou skrýš, ale zároveň si uvědomovala, že pokud sama nebude mít pevnou vůli a svůj plán změní kvůli vlastní nedočkavosti, zkazí možná daleko víc než oni sami. Spoléhala na to, že časem si na ni vzpomenou, třeba jen ve vlastních myšlenkách, ale vrátí se k ní a uvědomí si, že s nimi není. Dojde jim, že jsou sami, pocítí prázdno, které se z miniaturního nic rozrostlo na obrovské něco. Náhle začnou mít potřebu se o své pozdnání podělit, říct si o něm a udiví je, že to oba cítí úplně stejně. Pak začnou vzpomínat spolu a ona mezi ně jen lehce dýchne, ovane je svou neviditelností. Oni se vzápětí budou ohlížet kolem sebe, a hledat původce toho příjemného teplého vánku, protože ucítí změnu, která je vrátí zpátky do jejich minulosti, kdy jim bylo jinak. Lépe. Vrátí se do doby, kdy ona ještě bývala jejich rovnocenným partnerem.
Stále častější opouštění skrýše způsobí, že se jí její přání snad splní. Snad ji znovu přijmou mezi sebe s otevřenou náručí a budou za to oba moc šťastní. Krůček po krůčku jim bude pomáhat navázat na přetrhané nitky, které sice už nikdy nezůstanou hladké a bez uzlíků, ale budou opět spolu. Stejně tak jako ona s nimi. Jejich znovunalezená láska. Snad jí ještě dají šanci žít.

Přímá výzva

3. listopadu 2009 v 11:32 | renuška |  Přišla Múza
Věnováno M.
Nechceš mě znovu rozesmát
a potají, i když zřetelně,
s úsmyslem, ale bezelstně
vidět má prsa se natřásat?

Svým periferním zrakem muže
shlédl bys krátký TV klip.
Chvějí se málo? Vtipkuj líp!
Mým návrhem zůstaň nepobouřen.

A kdybys´časem chtěl poznat víc,
když ňadra má by zevšedněla,
dosud však cizí je zbytek těla,
neboj se námitek a zkus si mi říct!

Jakým právem?

2. listopadu 2009 v 9:20 | renuška |  Ze života J.A.R.
Do téhle rubriky ve většině píšu "veselé příhody z natáčení", dnes to ale bude jiná. Věřte mi, že když napíšu, že ve mě všechno křičí a řve, tak to tak opravdu je. Někdy se hodně poddávám emocím, což je mi v častých případech vyčítáno, protože kolikrát zbytečně moc řeším něco, co se třeba dotyčného zdaleka tolik nedotkne jako mě samotné.
Jára má tyto dva dny nečekanou dovolenou, tudíž některé jeho povinnosti a přání zákazníků musí automaticky převzít ti, kteří se mnou zůstali v práci. Zatím jediným požadavkem bylo připravení nemrznoucí kapaliny pro jednoho klienta. Nebudu zacházet do detailů, protože ta podstata by stejně zůstala nezměněná a pro vás jako pro neznalé čtenáře by možná samotné podrobné popisování bylo nezajímavé.
Jedná se pouze o to, že se ohledně Járy strašně ošklivě vyjádřil jeden kolega, jehož slova nechci, ale musím citovat: "Ten debil línej!" Musím podotknout, že jakkoliv se snažím být nad věcí a nezaujatá, co se Jarouše týče, nedám na něj dopustit, zvláště když vím, na které straně stojí spravedlnost. Proto jsem ho bránila před slovním napadením bez jeho osobní možnosti ubránit se sám. Vadí mi, že dotyčný kazatel si nevidí ani náhodou do úst ani do svědomí, protože právě on je člověkem, který nadělá takových chyb a kopanců, které za něj ostatní musí dohledávat a řešit ... A zdaleka se nejedná o přehlédnutelné maličkosti, ale často o dost zásadní problémy, které mohou mít i poměrně složitou dohru. A právě Jára je jedním z pitomců, který srazí paty a sice s brbláním a nevybíravými komentáři, ale jde a chyby napravuje právě po onom "pánovi".
Nemám tohle ráda, osočování a házení špíny na druhého, zastávám spravedlnost a jakákoliv nefér křivda mi strašně vadí, i když se nedotýká mě samotné. Proto se ptám: Jakým právem má člověk možnost plivat po druhých, když sám nedosahuje ani poloviny jejich vlastních kvalit? Jakým právem může o druhém mluvit jako o líném debilovi, když právě on je prototypem svých vlastních slov a jím kritizovaný naopak svou pracovitostí a pečlivostí může jít svému okolí za vzor?

Vím, že z mých řádků je patrná náklonnost k Jardovi, ale naše přátelství je opravdu hodně pevné a i přes mnohá nedorozumnění za sebou stojíme a jak už jsem sama zjistila, pereme se za nás oba nezávisle a automaticky. Proto mě šíleně mrzí, když musím poslouchat štiplavé pomluvy, které mají s pravdou pramálo společného.

V sobotu v divadle ...

1. listopadu 2009 v 20:02 | renuška |  Jak to vidím ...
Bože, to byla nádhera. To bylo něco tak fascinujícího, že bych přála každému, kdo by v sobě byl jen trochu ochoten projevit snahu zapomenout na zaběhlé tradice, aby si takovou krásu dopřál na vlastní kůži.
S Laluškem a Janinkou jsme vyrazili na zájezd, jehož cílem bylo pražské Divadlo Radka Brzobohatého a představení "Tančírna". O díle jsem si nějaké informace předem našla na internetu, což není v dnešní moderní době zas až takový problém, proto jsem věděla, že se jedná o záležitost, ve které se vůbec nemluví, ale jen tančí. Už jen tato skutečnost by mohla mnohého diváka odradit, ale opak je pravdou. Po shlédnutí jsme společně zkonstatovaly, že díky "mlčenlivosti" na nás děj a obsah celého unikátního přednesu působil daleko více a silněji, než kdyby se jednalo o klasickou činohru.
V kostce šlo vlastně o shrnutí dějin Československa od roku cca 1930 po současnost, velice vkusně doplněné typickou hudební kulisou, širokou škálou kostýmů a nejzásadnějších historických událostí. Obdivuji herce, kteří dokázali neuvěřitelně skvěle nadřít choreografie, v poměrně krátkých chvílích se stíhali převléct do pokaždé originálních a dobově vhodných oděvů. Dojmy se střídaly stejně rychle jako použité písně; jednu chvíli divák slzel z humorných situací - například česání mužského obočí, aby vzápětí div že nahlas nezačal plakat nad pravdivě podaným obrazem válečné okupace a útoku proti židům. The Beatles se střídali s pionýry a poctivě pracujícím lidem, za vlajky spojenectví se SSSR se věšela plachta EU.
Mnohé a ještě další mi ale také uteklo, protože na scéně se odehrávalo tolik věcí najednou, že jen málokdy se mi podařilo pozornost směrovat jinam než na hlavní osoby, jež se zrovna nacházely ve středu dění. Nic to ale nemění na tom, že právě představení "Tančírna" je dosud jedním z kulturních zážitků, které mě zasáhly co možná nejhlouběji.

PS: Doporučuji využít odkazu v článku a následně i navštívení webuwww.divadlorb.cz, kde je k dispozici podstatně větší nabídka snímků z představení. I z nich lze alespoň maličko nasát atmosféru jednotlivých dějství a sami můžete porovnat, nakolik se podařilo třebaže jen ošacením herců vystihnout dané období.

V pátek v cukrárně ...

1. listopadu 2009 v 19:37 | renuška |  Snímánky
To byl ale krásný den! Ne však zásluhou počasí, to se poněkud nevydařilo, ale nám to pranic nevadilo. Snad jen při čekání na vlak :-D.
Protože děti měly podzimní prázdniny, vzala jsem si dovolenou a po dohodě s Katkou jsme si páteční odpoledne rezervovaly na společný výlet. Ten vypadal v bodech asi takhle:
  • ve 14.00 odjezd vlaku ze Dvora, přestup v Jaroměři
  • cíl: Trutnov - hlavní nádraží
  • azyl na dvě sladké hodiny: cukrárna RozMach
  • 18.40 odjezd domů, přestup v Jaroměři
  • 20.30 šup do pelechu
Musím říct, že i přes nepříjemné a vlezlé chladno bylo ve všech čtyřech vlacích, ve kterých jsme jeli, příjemné teplíčko; dokonce jsme při zpáteční cestě měli možnost posedět v kupé, které děti uvítaly slovy: "Přesně v takovém jezdil Harry Potter do Bradavic," načež já jsem suše poznamenala, že teď už jen zbývá počkat na Mozkomory:-D (pro neznalé HP - jsou to pěkně odporné příšery, které z vás do slova vysosají celou duši a vy zůstanete totálně "vyhryzlí").
Cukrárnu měla Katka otestovanou, tudíž jsme nejeli do "cizího" a já musím říct, že její výběr byl naprosto bezchybný. Jedná se totiž o podnik, který slouží především maminkám s dětmi - od pohádkově vymalovaných stěn a vhodných dekorací po televizi, v níž neustále šly pohádky, včetně spousty hraček, přebalovacího pultu konče širokou nabídkou zmrzlinových pohárů, kafíček, dortíčků ... jedním slovem lahůdka.
Dvě hodiny utekly jako voda, děti i maminky navýsost spokojené ubíraly se k vlakovému nádraží a plné dojmů ve zdraví dorazily domů se slovy, že tak povedený výlet bude brzy NUTNÉ zopakovat:-D. Už aby to bylo:-D.
Katčina Eliška si své bříško zaplnila luxusně vypadající palačinkou, všichni kluci (nás Hanýsek byl přítomen, ale na fotce chybí, neb seděl na opačné straně) si pochutnali na zmrzlinovém poháru "Parník", ze kterého se s ubývající šlehačkou, zmrzlinou a dalšími proprietami stával potápějící se Titanic. Maminky po konzumaci chlebíčků zapíjely karamelovým kapučínem lahodné zákusky a den zvolna plynul stejně jako myšlenky na přemíru kalorií:-D.
Nad naším stolem se tyčil a svůj revír poctivě pozoroval statný Krakonoš a nechyběla ani práskačka sojka.
Cesta zpět v pozdnějších hodinách byla překrásně ozářená pouličními světly a byl by hřích takovou scenérii nezachytit. Bohužel nemám ani stativ, ani pevnou ruku, takže o ostrých hranách nelze ani trochu uvažovat. Přesto mám z fotky a jejího tepla velkou radost.
Na závěr perlička, kterou jsem si nemohla odpustit. Při čekání na Královédvorském nádraží upoutal nejen mou pozornost automat na žvýkačky, který sliboval po vhození dvoukorunové mince docela zajímavou hru připomínající Ruskou ruletu. Padne vosa nebo žvejka?