Továrna na sny

11. října 2009 v 12:12 | renuška |  Přišla Múza
Ta Lauřina stála na samém kraji města, zcela odloučena od ostatních budov, mimo obydlí, mimo civilizaci. Na první pohled by se mnohému mohlo zdát, že je to jen polorozpadlá chatrč, kterou pohlcuje plané rostlé křoví, skoro až podobné zarostlému zámku, ve kterém v pohádce spala Šípková Růženka. Jen Laura v něm tušila mnohem víc.
Už od útlého dětství si připouštěla lítost nad samotou, které je ten izolovaný domek vystaven na pospas. Tušila a uvědomovala si to prázdno, které musí být mezi stěnami pokojů, představovala si, kdo je za dob největší nádhery zdobil nábytkem a těšil svým životem. Smutnila nad tím, že prostor, který kdysi lidem skýtal soukromí a azyl, zůstal prázdný, nevyužitý a nezájmem upadal v zapomění a zánik. Lauřiným tajným přáním bylo stát se majitelkou její "továrny na sny" a znovu dát tvář ztracené kráse rozbitých oken a ztrouchnivělých dveří, oloupaných omítek a zničené verandy.
Teprve když Laura dospěla, poprvé se odhodlala osamocený dům navštívit. Do té doby ho stále jen se zvláštním pocitem obcházela kolem a jeho venkovní zákoutí, praskliny ve zdech i parapety bez květin znala už nazpamět. Se strachem v očích, ale i s nadějí, že všechny její představy a obrazy budou odpovídat skutečnosti, opatrně vstoupila dovnitř. Ohromná hala ji očarovala natolik, že už nepochybovala o dokonalosti a dalších pár místností, malých i větších, ji dodávalo odvahy, aby si svůj největší sen splnila. Její továrna bude žít. Nebude mít možná komíny až do nebe, nebude mít velké haly s kulatými okny, nebude mít tisíce poschodí a pokojů. Bude to jen taková malá továrnička, akorát tak velká pro ni a její touhy. Ambice vdechnout nalezenému pokladu život, probrat ho ze spánku a radovat se z něj ji hnala dopředu a její okolí nechápalo, kde se v Lauře bere tolik síly a energie a proč vlastně. Nikdo o její vizi neměl sebemenší ponětí, protože ona sama věděla, že by jí z uskutečnění její představy zrazovali. Hledali by negativa, místo přiložení ruce k dílu nebo podpory by svými nesouhlasnými komentáři nabourávali její vysněný projekt. Neporozumněli by jí.
S velkými obtížemi se jí podařilo nastřádat tolik, aby se "ničí" barabizna stala "její". Za naprostého utajení stala se paní domu, paní továrnicí. Denně chodívala k sobě domů a vyprávěla stěnám, co nového se jí přihodilo, do úmoru vyklízela vnitřní prostory a zaznamenávala si, co vše je nutné vyřídit, aby se obydlí dalo použít k nastěhování ... opravit okna, dveře, podlahu, nová kamna, vyměnit rozbitou krytinu na střeše, přibít chybějící nebo poškozená prkna na verandě ... mnoho poznámek, mnoho práce, mnoho času ...

Vzpomínám, že mi jednoho dne, unavená po úklidu posledního pokoje, říkala, že právě ten je její nejoblíbenější. Tam prý bude chodit spát. Kdybych býval uměl mluvit, zeptal bych se jí, jestli chce zůstat sama stejně jako moje minulá paní. I ji jsem okouzlil stejně jako tu předtím.
Ta úplně první se jmenovala Ema, ta mě nechala postavit a milovala mě pro svou hrdost na sebe samou. Nepopírám, měl jsem ji rád, ale někdy mě až příliš vyčerpával ten její citový chlad. Ta druhá byla Marie; nevím proč, ale vždycky mi jí bylo líto, hodně plakala. Zvláštní, že i když se svěřovala svým dlaním, nikdy jsem nezaslechl, co jim šeptá, ale podvědomě jsem to tušil. Ta třetí, předposlední, se jmenovala Karolína a já jí dělal společníka do konce jejích dní. Nikdy se nenaučila žít s nikým jiným než jen sama se sebou. Laura je poslední. Ale teprve z ní cítím tu opravdovou lásku, upřímnost, věrnost. Tak moc bych si přál, abych jí její sny splnil a ona mi to mohla oplatit. Jak rád bych jednou poznal, jak chutná láska mezi ženou a mužem. Jak rád bych jednou slyšel mužský hlas, hluboký smích. Jak rád bych jednou v ženských očích viděl místo slz samoty slzy štěstí ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 11. října 2009 v 15:25 | Reagovat

A jak to dopadlo?  ???

2 Eva* Eva* | Web | 11. října 2009 v 18:30 | Reagovat

Krásně se to četlo, jedním dechem.
V továrně na sny je všechno přeci možné.. :-)

3 Alžběta Alžběta | 12. října 2009 v 19:16 | Reagovat

Má to krásnou atmosféru, moc hezké Reni... :-)

4 Radka Radka | Web | 12. října 2009 v 20:47 | Reagovat

Achjo, holky to všechno napsaly za mě:-)

5 Peťka;) Peťka;) | Web | 12. října 2009 v 20:59 | Reagovat

tenhle příběh je prostě... úžasnej. dokázala jsem se do toho úplně vžít. představila jsem si tu svou vysněnou továrnu v hořicích, která se tam pomalu rozpadá. problém je, že jaksi nemám 19 000 000 jenom na to, abych si neobyvatelnou hroutící se ruinu koupila, natož pak dalších x milionů na to, aby se stala obyvatelnou... třeba jednou ale budu mít také svou továrnu na sny...

6 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 12. října 2009 v 21:15 | Reagovat

Ty máš tolik fantazie, Reni! Je to jako ze sna! ;-)

7 Vb Vb | Web | 13. října 2009 v 8:24 | Reagovat

Jednym dychom suhlasim. Ako nahle vydas zbierku poviedok, hlasim sa ako prva aj s atogramom- snad ho dostanem:-)

8 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 13. října 2009 v 10:38 | Reagovat

Reni, přeju všechno nej k svátku!
Kytičku, ať Ti dá někdo jiný a vůbec ať od něj dostáváš vše, co si přeješ! A kdyby ne, tak největší zlatíčka máš stejně doma! Tak ať Ti dál dělají jen radost... ;-)

9 vendea vendea | Web | 13. října 2009 v 18:57 | Reagovat

ahojky- přišla jsem popřát vše nej k svátku ;-) a teď letím popřát mamce :D hezký večer a pěkně to oslav ;-)

10 Vb Vb | Web | 14. října 2009 v 12:20 | Reagovat

To je supeeer:-) gratulujem a kulilincek zavidim:-(

11 Vb Vb | Web | 14. října 2009 v 13:51 | Reagovat

Take siroke a na spodu zviazane,ako brusna tanecnica :-P

12 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 15. října 2009 v 10:10 | Reagovat

Renuško, onehdá ses zajímala o koncertní turné Ohrožený druh... třeba na http://www.metoo.cz/8773/ohrozeny-druh-zive najdeš program... ale moc těch koncertů nemají :(
Zítra je koncert v Novém Boru. Dozvěděla jsem se to před týdnem a až na dvě nejhorší místa z celého divadla (každé jinde) měli vyprodáno... pak už neměli žádné místo. Takže mám smolíka.
Leda tak v prosinci do Hradce a nebo do Prahy... i když to je oboje také z ruky.
A navíc tam neučinkuje moje oblíbená Szidi Tobias... ale i tak to musí být zážitek! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama