Nekonečný optimismus
31. října 2009 v 9:45 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Hele ale tohle je pro život dobrá, ale i tak trošku nebezpečná vlastnost,vede k nepřiměřené lehkovážnosti![]()
Tak ten článeček mě upřímně pobavil
Prostě není nad umění argumentovat a dětské argumenty jsou nejvtipnější
Mimochodem tě opět zdravím, slíbil jsem, že se na blog.cz vrátím a jsem zpět, tak kdyžtak můžeš pouvažovat, kdo se to vrátil, a já mezitím začnu zase spokojeně tvořit
a vracet se na tvůj blog, protože mě bavil v minulosti a bude mě bavit i teď. Měj se, tady se budu vracet rád :)
[5]: Kurnik, Tebe bych si mohla tipnout na dřívějšího "Chronose", který se opravdu na dost dlouhou dobu odmlčel. Teď už jen budu čekat, jestli jsem se trefila![]()
Hm, tak to mě dostalo.
Vzpomínám, jak jeden spolužák na základce měl umělé oko a když jsme šli s třídou ven, tak se vždycky zastavil, vyndal si ho a čistil. Jeden kluk se ptal, proč to dělá a on odpověděl, že na to skleněný oko balí holky.
Hanýskovy hlášky , ty prostě nikdy nezklamou. Dnes kluci obědvali u nás a jako příloha k obědu byly brambovoé knedlíky. Honzíkovi šmakovalo, tak si po první porci tří kousků dal nášup ještě jednou tři knedlíky. Když jsem mu řekla, ať se mamce pochlubí, že snědl šest knedlíků, tak jí to podal tak, že měl "či, ale dvaklát". No nesežrali by jste ho?
ty knedle byly samozřejmě bramborový, příště si to po sobě fakt už budu číst
To je přece jasné! Proč by nemoh koukat na pohádku jedním okem?
Mají to hned vyřešené!