Milenka
28. října 2009 v 22:00 | renuška | Přišla MúzaPočkej tu se mnou,
než začne pršet
a z nebe se snesou
kaluže vody.
Pak odleť se mnou
do teplých krajin,
a spoléhej na nás
a na náhody.
Vydrž tu se mnou,
neboj se stínů,
schováme se jim
pod kabát.
Líbej se se mnou,
než přijde ráno,
na pravdu nehraj,
nechci ji znát.
Rozluč se se mnou
na pár chvil krátkých,
zkusím tu bez tebe
vydržet.
Vrátíš se za mnou?
Počkám a v závěji
vzpomínek budu tě
vyhlížet.
Komentáře
[1]: Lucko, nepopírám, že střevo je důležité, ale jak se říká: "Příležitost dělá zloděje."
Pěkně odsýpá, jenom ty poslední dva verše... vyhlížet/vydržet...Podle mě moc stejná slova na to, aby se hodina do rýmu a trochu jsem se u toho zašprajcla. Pardon za kritiku
Teda páni, tohle je dost dobré!
Na tohle mi chybí básnické střevo, nedá se svítit!