21. října 2009 v 12:31 | renuška
|
Povídání první:
Honzík bude mít příští týden už šesté narozeniny, ale abych mohla dobře zkombinovat čas všech účastníků oslavy, musela jsem celou akci posunout už na tuto neděli, tzn. o tři dny dříve. Pochopitelně, že Jeníčkovi to vůbec nevadí, protože dostane dárky dřív a nám se zkrátí počet dní, kdy se bude od rána tázat, kolikrát že se ještě vyspí, než "to" vypukne. Čeká nás jen malá rodinná sešlost, čemuž jsme zvyklí už od narození staršího Ondry. U něho jsem ale vždy ještě jako bonus organizovala malé setkání s kamarády, které bylo pro něj vždy zajímavější a barevnější než společnost babiček, dědů, tet a strýců - všech v jádru mladých lidí.
Když jsem se kdykoliv zeptala Ondráška, koho chce na svou oslavu pozvat, jmenoval mi mnoho klučičích přátel a já se snažila jeho nároky omezit na maximálně pět dětí. Nikdy ale nesměl chybět Jára a Tomáš, největší kámoši.
Honzík za mnou tento týden přišel, zda i on bude mít na své oslavě nějaké malé děti a já byla schopna mu pouze vyjmenovat jeho sestřenice a brášku. O dalším rozšíření osazenstva v podobě předškoláků totiž moc neuvažuji, protože - přiznám se - nevím o výjimečně dobrém kamarádovi, na kterého by Honza byl zvlášt upnutý. Kdyby bylo po jeho, asi by pozval celou školku i s učitelkami a kuchařkou; přesto jsem se ho ale zeptala, koho by tedy chtěl ještě u sebe v tak slavný den mít. Čekala jsem chlapecká jména, ale ozvalo se:
LUCKU A ELIŠKU (bývalá nevěsta) ... A TAKY MICHALKU A EMIČKU.
Povídání druhé:
S příchodem chladných rán dostaly děti ve školce za úkol nezapomenout při strojení na teplé čepice, šály a rukavice. Poprvé a asi naposled se Honza nejrychleji z nás všech oblékl do hřejivých svršků a s pocitem frajera se mně a manželovi, kteří jsme jako největší opozdilci trávili čas v koupelně posledními úpravami zevnějšku, přišel ukázat. Ležérní chůzí vkročil do dveří a aby si pojistil svou mužnost, shlédl se v zrcadle, znalecky pokýval hlavou a prohlásil tato slova:
"HOLKY PO MNĚ JDOU."
Poté jen jakoby nic odešel a už si nejspíš nevšiml, jak jsme s mužem na sebe pohlédli a měli jsme co dělat, abychom nepropukli v hurónský smích.
Honzíkovi zkrátka jeho zálibu v opačném pohlaví nikdo neodpáře a já se jen děším okamžiku, kdy svým šarmem a charismem omámí víc než jednu dámu. Už teď si dovolím povolit uzdy své fantazii a sem tam si vybavím boj o statného Jana, kterému budou dívky padat k nohám ...
Tak tohle si docela živě umím představit, přesto bych ale Honzíka před zrcadlem ráda viděla. ♥
Mám novinku, ale pst u mne na blogu.
Dnes volala Beebie, budeme mít v létě další vnoučátko. ☼♥☼