Šíleně zábavný, veselý, vtipný, ale ... tak jakoby (bože, to tvoje "jakoby") zahleděný sami do sebe. Na oko se tváříte, že vás okolí zajímá, ale v duchu v tom všem hledáte výtěžek jen do svý kapsy, do svý duše. Kdybys jednou jedinkrát zkusil tu svou mizernou pozornost zaměřit na něco jinýho, možná by ses divil. Ono je plno krásy nejen tam, kde jsi ty, ale i na jiných místech. To mi věř.Z holčičí perspektivy
14. září 2009 v 21:03 | renuška | Přišla Múza
Šíleně zábavný, veselý, vtipný, ale ... tak jakoby (bože, to tvoje "jakoby") zahleděný sami do sebe. Na oko se tváříte, že vás okolí zajímá, ale v duchu v tom všem hledáte výtěžek jen do svý kapsy, do svý duše. Kdybys jednou jedinkrát zkusil tu svou mizernou pozornost zaměřit na něco jinýho, možná by ses divil. Ono je plno krásy nejen tam, kde jsi ty, ale i na jiných místech. To mi věř.Komentáře
Jejda, tohle je ale hodně bolavá záležitost! Nevím ale Reni, jestli je dobré, aby se jakýkoliv chlap měl někdy dovědět, že kvůli němu pláčeme...
[2]: Bety, a nejen Ty, já tohle psala ne přímo ze svého života, ale obecně. Protože se bohužel stále setkávám s tím, že chlapi nás nevnímají. Že je to jen naoko, ale že pro ně zůstává středobodem vesmíru jejich vlastní já. A tak Ti mě to naštvalo, že jsem to musela "hodit na papír" a vypsat se z toho. Navíc si myslím, že kus toho vzteku, co v mém článku je, že se s ním ztotožní mnohá z nás a že prostě stále v sobě neseme tu hrdost a snažíme se být nad věcí, i když je to kolikrát šíleně těžký.
Renuško,to je moc hezky napsaný,opravdu to tak my ženy cítíme snad všechny,jen když by se tě náhodou zeptal,co tím myslíš,tak to je asi ta pravá chvíle mu to vysvětlit.Třeba pochopí a jestli ne napoprvé,tak snad příště.Když mu to neřekneme,tak vědět nebude a to je to,co nechceme.
Musím říct, že jsem se při čtení tvého článku vrátila v čase, jak jsem tohle zažívala. Teď to nezažívám a jsem zvědavá, jestli to je jen teď nebo jsem narazila na citlivou dušičku, která má opravdu zájem vědět. Uvidím časem, teď je brzo na to hodnotit, ale užívám si to, protože jestli to má být chvíli, tak díky za ni.
Bolo to tak suhrn troch monologovych hadok, ale vyborny![]()
Fakt paráda! Řekla jsi to moc hezky a za většinu z nás!!!
Ach, Renuško..nevím jak Ty, ale já jsem pořád myšlenkama mimo..a pořád poslouchám http://www.youtube.com/watch?v=t4xrAQ5PFs4 :-(
Hmm, u nás doma to bylo dlouho takhle. Až se mamce seběhlo víc problémů a sesypala se. Až tehdy, když musela jít k psychologovi, jíst antidepresiva a stejně furt brečela, až tehdy taťkovi došlo, že je něco V NĚM špatně... Ono to chce asi něco ukrutně velkého, aby to chlap pochopil...
[11]: Já mám spíš vztek. Svého chlapa mám ráda, ale jeho sobecké úlety mě vytáčejí do běla.
[12]: Hele, ono je to těžko, on každý člověk svou podstatou je sobec, jen záleží do jaké míry se to u jedince rozvine. Nejdůležitější je zachovat nějakou diskusi, umět si promluvit. To mě naučilo to, co se dělo doma. Pokud spolu dva lidi nemluví, je to cesta akorát tak do problémů. Jsou věci, které se neříkají lehko ale vždycky je lepší se nějak konfrontovat, než tiše trpět, to pak fakt vede akorát k nervovému zhrocení a zdravotním problémům.
Moc dobře napsaný a bohužel pravdivý..
jen malá chybička se vloudila - "výjimečně"
jsem už na to alergická, jak v 8/10 případů je to napsáno s dlouhým měkkým i místo s dlouhým tvrdým y ![]()
no... tak teď jsi to vystihla vážně dokonale. chlapům stačí hrozně málo k tomu, aby se rozptýlili a zapomněli na věci kolem sebe, když mají pozornost upřenou na jednu jedinou věc... a to se stává hodně často... když dávají v televizi fotbal, když si čtou, když zkoumají nový notebook, nebo když do půlnoci paří hry a střílí zombíky... co k tomu říct? když u nich jsme, tak si nás nevšímají a nedochází jim, jak nás potřebují... ale když náhodou odejdeme, když něco chtěji, tak je zle a hned se shánějí... klasika...
Při čtení jsem měla pocit, jako bych to kdysi sama psala.
tak tohle mi něco připomíná.... :) a doufám, že si ted ten čas bez podobných výlevů užiju... :)
napsala jsi to skvěle...