Z holčičí perspektivy

14. září 2009 v 21:03 | renuška |  Přišla Múza
Podívej, já už toho mám dost! Už mám plný zuby toho věčnýho čekání ... kdy si mě všimneš, kdy se mě zeptáš, jak jsem se měla, kdy tě bude zajímat, jak mi je ... krucinál. Nejsem z cukru, ale nejsem taky z kamene. I já občas potřebuju pohladit a povzbudit. Mně pořád nesvítí to zatracený slunce, taky mám deštivo ... jako právě teď. Unavuje mě pořád se ti věnovat a přitom vědět, že obráceně je to zcela vyjímečně. Že prostě tobě to nedojde, že i já mám nějaký potřeby, touhy a přání. Že mi třeba sakramentsky chybí ten tvůj zájem, kterej skoro pořád směruješ jen sám k sobě. Jo, bavíš mě, ty tvoje řečičky, co kdy kde jak s kým. To je fajn, člověk aspoň vidí, že žiješ. Jenže já chci taky žít. A nepotřebuju na to fůru lidí kolem sebe, stačil by mi jeden malej človíček, víš? Jenže tohleto ti prostě nedojde. Ty musíš mít u sebe plno přicmrdávačů, který jsou stejný jako ty.Šíleně zábavný, veselý, vtipný, ale ... tak jakoby (bože, to tvoje "jakoby") zahleděný sami do sebe. Na oko se tváříte, že vás okolí zajímá, ale v duchu v tom všem hledáte výtěžek jen do svý kapsy, do svý duše. Kdybys jednou jedinkrát zkusil tu svou mizernou pozornost zaměřit na něco jinýho, možná by ses divil. Ono je plno krásy nejen tam, kde jsi ty, ale i na jiných místech. To mi věř.
A nevymlouvej se pořád na tu hloupou frází - nakopat toho, kdo ji kdy vymyslel - že prej kluci jsou z Marsu, holky z Venuše. To jsou jen pitomý bláboly, kterých se chytáš jak ten tonoucí stébla. Mně nemusíš říkat, že jsme každej jinej. Ono by dost dobře ani nešlo, abychom byli všichni stejný, to by totiž byla šílená nuda. Mně by stačilo, kdybychom tu naši různorodost a jinakost mohli použít pro doplnění toho druhýho. Tebe baví to, mě zas ono, tak třeba zkusit ten svůj svět nabídnout na prohlídnutí jako dětskou knížku. Jen obrázky a pár slůvek. Třeba se ti ta literatura zalíbí a budeš chtít číst víc a třeba si i kvůli tomu založíš knihovnu. Jenže to je problém. Tvůj a můj velkej problém. Ty nepotřebuješ ten můj svět navštívit. Tebe nezajímá. Naopak, ty jím někdy těma svejma buranskejma názorama i pohrdáš a zesměšňuješ ho. Co si to vůbec dovoluješ? Jaký máš právo hodnotit to, k čemu nic necejtíš, co neznáš? Já ti taky tu tvou bublinu nepropichuju svýma jedovýma řečma. Ale to bys musel bejt hodně pozornej, aby sis toho všimnul.
Co já vlastně od tebe ještě čekám? Stejně se nezměníš. Jsi takovej pařez, přerostlej kus dřeva z pralesa, co si prostě trčí a to mu stačí. Jenže já bych ráda, abys byl nejen samostatným jedincem, ale i útočištěm. Abych, když kolem tebe v lese půjdu, zůstala stát nebo si k tobě sedla a mezi vystupujícími kořeny našla azyl. Měkko. Příjemno. Klid. Abys mě netlačil a neunavoval. Abys mě nerad pouštěl. Aby ses těšil, až se k tobě při další procházce vrátím. Chápeš ty vůbec moje metafory? Asi ne, viď. Protože ty nesnášíš složitý věci. Jistě. A já zas nesnáším tu tvoji apatii a sebestřednost.
A neptej se mě, co jsem tím vším myslela. Buď tak laskav!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 14. září 2009 v 21:48 | Reagovat

tak tohle mi něco připomíná.... :) a doufám, že si ted ten čas bez podobných výlevů užiju... :)
napsala jsi to skvěle...

2 Alžběta Alžběta | Web | 15. září 2009 v 1:04 | Reagovat

Jejda, tohle je ale hodně bolavá záležitost! Nevím ale Reni, jestli je dobré, aby se jakýkoliv chlap měl někdy dovědět, že kvůli němu pláčeme... :-(

3 renuška renuška | 15. září 2009 v 6:44 | Reagovat

[2]: Bety, a nejen Ty, já tohle psala ne přímo ze svého života, ale obecně. Protože se bohužel stále setkávám s tím, že chlapi nás nevnímají. Že je to jen naoko, ale že pro ně zůstává středobodem vesmíru jejich vlastní já. A tak Ti mě to naštvalo, že jsem to musela "hodit na papír" a vypsat se z toho. Navíc si myslím, že kus toho vzteku, co v mém článku je, že se s ním ztotožní mnohá z nás a že prostě stále v sobě neseme tu hrdost a snažíme se být nad věcí, i když je to kolikrát šíleně těžký.

4 Hospodynka Hospodynka | Web | 15. září 2009 v 7:44 | Reagovat

Nenapsala bych to lépe - je to tak.

5 Jana Jana | Web | 15. září 2009 v 8:40 | Reagovat

Renuško,to je moc hezky napsaný,opravdu to tak my ženy cítíme snad všechny,jen když by se tě náhodou zeptal,co tím myslíš,tak to je asi ta pravá chvíle mu to vysvětlit.Třeba pochopí a jestli ne napoprvé,tak snad příště.Když mu to neřekneme,tak vědět nebude a to je to,co nechceme. :-)

6 mardom mardom | Web | 15. září 2009 v 12:33 | Reagovat

Musím říct, že jsem se při čtení tvého článku vrátila v čase, jak jsem tohle zažívala. Teď to nezažívám a jsem zvědavá, jestli to je jen teď nebo jsem narazila na citlivou dušičku, která má opravdu zájem vědět. Uvidím časem, teď je brzo na to hodnotit, ale užívám si to, protože jestli to má být chvíli, tak díky za ni.

7 Vb Vb | Web | 15. září 2009 v 13:32 | Reagovat

Bolo to tak suhrn troch monologovych hadok, ale vyborny:-)

8 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 15. září 2009 v 18:00 | Reagovat

Fakt paráda! Řekla jsi to moc hezky a za většinu z nás!!! ;-)

9 Zabky-svet Zabky-svet | 15. září 2009 v 19:40 | Reagovat

Ach, Renuško..nevím jak Ty, ale já jsem pořád myšlenkama mimo..a pořád poslouchám http://www.youtube.com/watch?v=t4xrAQ5PFs4  :-(

10 Zabky-svet Zabky-svet | 15. září 2009 v 19:41 | Reagovat
11 Radka Radka | Web | 15. září 2009 v 21:05 | Reagovat

Hmm, u nás doma to bylo dlouho takhle. Až se mamce seběhlo víc problémů a sesypala se. Až tehdy, když musela jít k psychologovi, jíst antidepresiva a stejně furt brečela, až tehdy taťkovi došlo, že je něco V NĚM špatně... Ono to chce asi něco ukrutně velkého, aby to chlap pochopil...

12 Hospodynka Hospodynka | Web | 16. září 2009 v 8:00 | Reagovat

[11]: Já mám spíš vztek. Svého chlapa mám ráda, ale jeho sobecké úlety mě vytáčejí do běla.

13 Radka Radka | Web | 16. září 2009 v 12:13 | Reagovat

[12]: Hele, ono je to těžko, on každý člověk svou podstatou je sobec, jen záleží do jaké míry se to u jedince rozvine. Nejdůležitější je zachovat nějakou diskusi, umět si promluvit. To mě naučilo to, co se dělo doma. Pokud spolu dva lidi nemluví, je to cesta akorát tak do problémů. Jsou věci, které se neříkají lehko ale vždycky je lepší se nějak konfrontovat, než tiše trpět, to pak fakt vede akorát k nervovému zhrocení a zdravotním problémům.

14 flower flower | 16. září 2009 v 14:45 | Reagovat

Moc dobře napsaný a bohužel pravdivý..
jen malá chybička se vloudila - "výjimečně" ;-) jsem už na to alergická, jak v 8/10 případů je to napsáno s dlouhým měkkým i místo s dlouhým tvrdým y :-)

15 Peťka;) Peťka;) | Web | 16. září 2009 v 18:49 | Reagovat

no... tak teď jsi to vystihla vážně dokonale. chlapům stačí hrozně málo k tomu, aby se rozptýlili a zapomněli na věci kolem sebe, když mají pozornost upřenou na jednu jedinou věc... a to se stává hodně často... když dávají v televizi fotbal, když si čtou, když zkoumají nový notebook, nebo když do půlnoci paří hry a střílí zombíky... co k tomu říct? když u nich jsme, tak si nás nevšímají a nedochází jim, jak nás potřebují... ale když náhodou odejdeme, když něco chtěji, tak je zle a hned se shánějí... klasika...

16 werri werri | Web | 16. září 2009 v 20:55 | Reagovat

Při čtení jsem měla pocit, jako bych to kdysi sama psala.

17 Eva* Eva* | Web | 17. září 2009 v 15:31 | Reagovat

Tohle je i můj případ, jen já bych to nedokázala takhle vystižně sepsat... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama