Navážu ...

17. září 2009 v 19:03 | renuška |  Jak to vidím ...
... na svou předchozí báseň, ale jen krátce.
Už jste někdy zažili ten pocit, kdy čekáte na něco pro vás moc milého a příjemného, čekáte, čekáte, víte, co má přijít, a pak najednou ta chvíle nastane a skončí pomalu dříve, než začala? Do té doby děláte maximum toho, abyste nějak zaplnili čas, aby vám to čekání rychle uběhlo. Abyste měli co nejméně prostoru posedávat a přemýšlet, netrpělivě podupávat nohou o podlahu a klepat prsty do rytmu tlukoucího srdce. Abyste, až "to" přijde, dělali, jako že nic, jako že je úplně normální, že místo nervózních pohledů na hodiny například sedíte s dětmi nad domácími úkoly nebo se skláníte nad dřezem plným nádobí. Aby dotyčný na vás nepoznal, jak jste šťastní, že ho vidíte jinde, než obvykle. Aby vaše nadšení, které je uvnitř vás zcela patrné, bylo přebito všední a známou mimikou a gesty, přičemž předem máte nachystaný scénář, jak by měla, dejme tomu schůzka vypadat.
A náhle přijde maličkost, nepatrná změna, se kterou třeba i částečně počítáte, protože hodně v hloubi duše podvědomě tušíte, že se to nějak podobně zamotá. Na radost ze shledání máte pár vteřin, které jsou narušeny okolím víc, než se dalo předpokládat. Snaha načerpat z očekávaného štěstí maximum se scvrkává do téměř neviditelné kuličky, kterou sotva udržíte mezi prsty. A srdce se po ní tak natahuje, tolik si tu korálku chce vzít a mazlit se s ní.

Proč jen nebyla ta kulička o trošku větší ... ?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vendea vendea | Web | 17. září 2009 v 19:10 | Reagovat

Reni - velice známe pocity :-/

2 Jana Jana | Web | 17. září 2009 v 19:49 | Reagovat

Renuško,já vždy když jsem mívala kdysi to štěstíčko,že jsem na chviličku mohla být se svým milým,tak jsem přemýšlela takto.Když jsem s ním půl hodinky,tak to uteče jak 5 minut a když jsem stejně tak dlouho u zubaře,tak je to věčnost. :-)A to do té"pětiminutové"chvilky taky vždy něco nepředvídanýho vlezlo,co mi ukrojilo čas.Asi to tak bývá  :-(

3 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 18. září 2009 v 10:08 | Reagovat

I já to znám... :-?

4 Eva* Eva* | Web | 18. září 2009 v 13:50 | Reagovat

Popravdě, tohle jsem nezažila...

5 Werri Werri | Web | 19. září 2009 v 18:03 | Reagovat

Musím říci, že jsi mi tím také něco připomněla, ano zažila jsem to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama