Nadosmrti nenapravitelná

21. září 2009 v 17:43 | renuška |  Přišla Múza
Povídka
Už dávno by měla mít rozum. Svým stářím překročila průměrný věk mladých matek a ačkoliv ještě stále měla dost prostoru na to nebýt stará, svými životními zkušenostmi měla být natolik poučená, aby věděla, že některé její chyby byly naprosto hloupé a zbytečné. Že některé její jednání bylo naprosto hloupé a zbytečné. Bylo, je a bude.
Varovné signály jí uvnitř hlavy bolestivě bouchaly do všech stran a radily jí, ať to nedělá, ať nikdy nenutí druhé k lásce, protože pak ji samotnou ta láska nebude hřát, ale zábst jako kruté zimní mrazíky. Věděla, že všechna svá slova, všechna gesta, kterým dala volnost a neomezenost, nespadnou na úrodnou půdu a navíc, nebudou ani chtít být vnímána. A přesto jim dovolila, aby jí vedly jazyk a hlas, ruce, hlavu. Úsměv a naděje byli spojubojovníky stejně jako touha, snění a svíravá potřeba se přiznat ke všem jejím citům, které v sobě neustále dusila.
Kde byl tak potřebný dozor v podobě zdravého rozumu a vlastní hrdosti? Kam se schovala pevná vůle a nadhled? Připadalo jí, že všechno jádro reálného uvažování odstoupilo do úplného pozadí a veškeré místo předalo s předzvěstí budoucí bolesti emocím a citům, nevysloveným vyznáním a příliš prudkým potřebám vlastnit. Chyba. Chyby!

A takhle to bylo vždy. Pokaždé, když se zamilovala a láska ji celou zaplnila, každý pór, každý vlasový nerv, každou buňku jejího těla. Když zářila štěstím a radostí. Když naprosto čistě a bezbranně toužila po tom své nadšení vykřičet do celého světa. Když prahla po chvíli, kdy bude moci zcela upřímně své tajemství prozradit. Dokud se jí dařilo uchovat v sobě v převaze právě ten zdravý rozum, připadala si prázdná. Jakmile ale podala své srdce na dlani, pak teprve se ta opravdová prázdnota přihlásila o slovo. A jako výsměch se jí před očima stále objevoval veliký display s blikajícím výrazným psaním:
Lásku si nelze vynutit, láska musí přijít sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 21. září 2009 v 21:11 | Reagovat

Renuško, moc nechápu, co se konkrétně stalo... ale je mi tak líto, že jsi smutná. Co k tomu dodat? Že v Tvých slovech je mnoho pravdy, ale že tu pravdu si můžeme uvědomovat jen a jen rozumem, ale naše srdce si prostě nijak domluvit nedá........

2 Hospodynka Hospodynka | Web | 22. září 2009 v 13:52 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama