Jak přízrak snesl ses ke mně na zem
a dal jsi mi to, co jsem čekala.
Sic čekajíc na Tebe, já zmírala blahem
a utéct pryč jsem Tě nechala.
Němými ústy, jen myšlenkou pouhou
zkouším Tě zavolat ke mě zpátky,
duše mi přetéká po Tobě touhou,
proč jen ten okamžik byl tolik krátký?
Rení, no tohle je moc smutná básnička....ale zase na druhou stranu i moc krásná..