Honzíkovy kaštánky

5. září 2009 v 21:38 | renuška |  Jak to vidím ...
Posbíral si je pod honosným rozvětveným stromem, v nízké travičce, mezi spadaným listím. Velké k malým, malé k velkým, do kapsiček se sotva vešly. Přidával je jeden za druhým do své soukromé sbírky a těšil se, až si s nimi bude hrát. Až je bude počítat, řadit, sestavovat z nich obrázky, prohlížet si jejich jedinečnou lesklou glazuru, která je typická pro čerstvě spadané kuličky.
Vějířky kolem očí dokazovaly, jak ho těší jeho nově nalezený poklad, jak nesmírnou z něho má radost. S nadšením o něm vyprávěl a chlubil se jím, jakoby se jednalo o vzácné drahokamy, přičemž ty by v daném momentě pro něho neměly takovou hodnotu jako jeho kaštánky.
Opatrně a pečlivě si je uložil na připravené místo, kam jim časem možná přidá ještě další různě rostlé kamarády. Čím víc, tím líp. S každým se pomazlí, den za dnem bude sledovat, jak se jejich obal mění, dokud neseschnou a místo hladké pevné slupky jim zůstane scvrklý ztvrdlý matný povrch, který prozradí jejich zestárnutí a tím pádem i nezajímavost.
A jakmile se vzácné "kamení" promění na obyčejný štěrk, vrátí je zpátky do kapsičky a půjde je nejspíš dát lesním zvířátkům do krmelce. Kolem oček se mu znovu objeví vějířky radosti, protože se o své kaštánky podělí; zůstane mu krásný pocit jeho vlastní užitečnosti a hrdosti na své dobré srdce.
Za rok, za pouhopouhý jeden rok si Honzíček půjde ke školce nasbírat kaštánky znovu - pěkné a čerstvé. Jen už nebude malým, ale velkým - už to bude prvňáček.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 5. září 2009 v 22:02 | Reagovat

Jejda, to mi úplně uniklo, že už padají. Taky si chci nějaké nasbírat pod polštář...  :-)

2 laluš laluš | 5. září 2009 v 22:08 | Reagovat

Tys to tak krásně napsala, dojalo mě to, ani nevím proč. Hanýsek jeden. :-)

3 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 5. září 2009 v 22:12 | Reagovat

Krásné vyprávění, Renuško!!!
Také jsem vždycky sbírala kaštany a máš naprostou pravdu, že jakmile přestanou být lesklé, tak to kouzlo je pryč... alespoň v dětství.
Chodím do práce kolem jednoho kaštanu a loni jsem je tam také sbírala a dávala do kapsy od bundy... a pořídila jsem si tak báječnou hračku. Je to netušená slast prohrabovat se kapsou u bundy skrývající několik kaštanků... parádně to uklidňuje ve chvílích neklidných... ;-)

4 MirekČ MirekČ | Web | 6. září 2009 v 17:12 | Reagovat

Moc hezké psaní!!! Zajímavé je, že to baví snad všechny děti.  :-)

5 mardom mardom | 7. září 2009 v 17:14 | Reagovat

Miluju kaštany a v zimě hezky hřejou ruce, jak je mám v kapsách.

6 lucka lucka | Web | 8. září 2009 v 22:50 | Reagovat

Napsalas to moc krásně! U nás taky tyhle poklady letí a já pak vleču baťoh závějemi ke krmelci:http://lucka345.blog.cz/0902/krmeni-zvere
Loni jsme je sbíraly pod stromem v hrozném větru a kolem nás byl kaštanopád. Rána za ránou. Tak si kluci zaběhli domu pro umělohmotné vojenské přilby od Číňana. Pohled pro bohy!  :-D

7 werri werri | Web | 16. září 2009 v 20:24 | Reagovat

Renuško to je tak krásně napsané. Moc, moc krásně. Jinak se mi vratil notebook, tak snad nejdéle o víkendu něco dodám. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama