Telegraficky

14. srpna 2009 v 20:48 | renuška |  Jak to vidím ...
Už jsem zase matkou na plný úvazek. Děti se mi po hodinovém zpoždění a docela nervově vypjatém čekání vrátily. Původně měly přijet v autobuse, ale ať jsme s manželem vyhlíželi, jak jsme chtěli, ve vyprázdněném kolose se Ondra s Honzou nenacházeli. Až později mě uklidnila zpráva, že se všichni účastníci nevešli a zbytek dorazí o pár minut později.
Na příval slz jsem byla připravena, ale stejně jsem jim nezabránila téct, když jsem skrze sklo viděla nejprve Ondráškovu hlavinku a pak v zápětí ještě Honzíkovy kudrny, když se nás snažil ze schůdků najít mezi ostatními netrpělivými rodiči. Jaké bylo mé překvapení, když k nám přiběhl a začal strašně plakat. Pochopitelně Ondrášek se přilnul nejdříve ke mně, Honzík k tatínkovi, ale nakonec jsme všichni ve společném objetí setrvali hodnou chvíli, dokud jsem je nemusela opustit a odebrat se pro zavazadla.
Ondra v táboře zapomněl: pár tenisek, pár sandálí a pár holin, pláštěnku, novou kšiltovku a asi i hlavu :-D. Honzík zodpovědně schraňoval veškerou poštu, která mu dorazila - velice nás překvapilo, že ač jsem kluky jmenovala na pohledech oba, resp. Ondru coby čtenáře jako prvního, téměř všechny pozdravy končily u mladšího syna a starší byl rozmrzelý, že nepíšeme. Nakonec se vše vysvětlilo. Nadšení a vyprávění nebralo konce, O. byl pohlcen ze zájmového kroužku sebeobrany, který navštěvoval a vypadá to, že v tomto sportu bude aktivně pokračovat i během školního roku. Honzík se dosud nenaučil "R", protože neměl čas! Ani psát neměli čas! Pořád hráli hry, něco podnikali a mami, k jídlu nebyly ani jednou houby ani špenát! Další fascinující věcí bylo logické oddělení špinavého od čistého prádla, což jsem očekávala spíš od staršího chlapáka, přičemž to dopadlo úplně naopak. Ondymu peru téměř vše, Honzíkovi slabou půlku, protože nebylo nutné kvůli smradu likvidovat i čisté oblečení.
Na otázku ohledně kapesného mi bylo sděleno, že všechny korunky utratili v KOISIKU (rozuměj - "kiosku" - Ondrášek nás touto skomoleninou nesmírně pobavil) a když si pak Jeník uvědomil, že by nám býval něco i koupil, tak už neměl za co. Koupali se v ledové vodě, takže jsou nesmírně otužilí, jedli všechno, spali v chatkách, Honza příště jede, Ondra ne. Prý se mu šíleně stýskalo - i toto se dalo očekávat, protože je hůř poddajný a spíš se přiklání ke známým věcem. Ačkoliv to, jak fascinovaně a nadšeně o všem vyprávěl, s jeho příští možnou návštěvou tábora vůbec nekoresponduje. Prohlásil, že prý ty čtyři tisíce byly vyhozený ... dost silná slova na osmiletého hocha ...
Při příjezdu domů (po šťastném shledání s Lalušem a předvedením naučených sestav karate a ukázkou ručně vyrobených pokladů, táborových korunek a společných fotografií) se kluci hned sháněli po zvířátkách - Tara na svém obvyklém místě byla a náramně si návratu ztracených kamarádů užívala. Horší to bylo s Mínou, která jakoby truchlila po jejich nepřítomnosti a téměř hned po jejich odjezdu kamsi zmizela a za celých čtrnáct dní se neukázala. Ondrášek se po ní hrozně sháněl, moc se mu po ní stýskalo a když stále nepřicházela, začal tak nešťastně plakat, že nebylo možné ho dobrou hodinu ukonejšit a uklidnit. Bohužel, Mína se dosud nepřišla podívat a já nevím, kde je jí konec. Naději jsem vkládala hlavně do toho, že se objeví, jakmile své dva miláčky uslyší, ale zatím o ní není ani vidu, ani slechu. Snad se jí dočkáme, protože O. už předem vyřkl slova, kterých se hlavně kvůli němu bojím - že Mína není ... (jsou jí tři roky, kluci jí mají od kotěte a ta vzájemná láska a přátelství je velikánské).

Mohla bych psát dál a dál, ale ještě musím stihnout velkou fůru věcí - mimo pracovního víkendu mám v plánu hlavně přípravu na týdenní rodinnou dovolenou, takže i to je důvod, že vás všechny budu asi hodně šidit a dlouho o mě neuslyšíte. Během relaxace nebudu mít přístup k netu, tudíž nebudu moci ani fungovat na blogu. Předem se s vámi tedy na pár dní loučím a posílám sladkou prázdninovou pusu a slib, že se po návratu domů pokusím dohnat maximum zameškaných střípků z vašich životů. Vaše Renuška
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 14. srpna 2009 v 22:24 | Reagovat

To s Mínou je mi nesmírně líto, mám takový pocit, že 14 dnů už je docela dost.
Jinak moc ráda čtu, že jsou kluci otužilí a že mají plno dojmů.
Možná si to Ondrášek za rok rozmyslí a pojede s Honzíkem taky a když ne, budeš mít doma mazlíka a nebude ti tak smutno.  ;-)  :-)

2 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 14. srpna 2009 v 22:59 | Reagovat

Reni, to fakt bylo telegraficky! :-D
Ale úplně chápu tu radost z návratu svých malých miláčků... ;-) Ono to totiž z toho článku úplně čiší... ;-)
Hezkou dovolenou, Renuško!!!

3 MirekČ MirekČ | Web | 16. srpna 2009 v 23:00 | Reagovat

Tolik věcí (pár tenisek, pár sandálí a pár holin, pláštěnku, novou kšiltovku)? Tomu nevěřím? Také jsem jezdil na pionýrské tábory, ale nepamatuji si, že bych tam kdy něco zapoměl! Hlavu snad Ondra zase našel? :-D  :-D  :-D

4 Peťka;) Peťka;) | Web | 17. srpna 2009 v 17:19 | Reagovat

tak to jsem moc ráda, že se tam klukům líbilo a že to všechno takhle dopadlo. docela mě překvapilo, že ondrášek už nebude chtít jet, myslela jsem, že hůř to ponese honzík, ale jak je vidět, je to chlap veliká a jen tak se nebojí ;)
jen je mi líto míny.. doufám, že se ještě objevi, protože by jí byla vážně veliká škoda... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama