Taková otázka

10. srpna 2009 v 19:46 | renuška |  Jak to vidím ...
Napadla mě taková věc, resp. otázka. Nad jejím obsahem přemýšlím už delší dobu a nebyla bych to já, kdybych se přikláněla, ač nerada, k té méně optimistické odpovědi. Ani nevím, proč vlastně ve všem vidím spíš to horší, když miluji smích a radost a veselí a bujarou náladu a vizi lepších zítřků. Nejspíš ta ve mě hluboko zakořeněná a zarostlá podstata mého ducha způsobuje v zásadních krocích a uvažováních to přízemnější a tupější řešení, řekla bych.
K věci - člověk je někdy intuitivně, impulzivně a pod vlivem citů a emocí automaticky sám sebou veden k následným činům, které ne vždy skončí tak, jak bylo původně smýšleno. Že se mnohdy dočká zklamání a výčitek vůči své osobě, to snad není třeba dodávat. Přesto, bude-li muset znovu onu situaci nějak řešit, vydá se nejspíš zase tou samou cestou.
Pokud má k dispozici podložené rady a informace, které by mu možná mnohem dříve pomohly dosáhnout cíle nebo alespoň rozhodnout se objektivně a správně, bez pozdějšího předem očekávaného teoretického nezdaru, může jich využít. Může se oněmi radami řídit, nechat se ovlivnit a zkusit jinou variantu, kterou dosud neznal. Ani tak mu úspěch ale nikdo nezaručí, protože pokud jde o jednání mezi lidmi, jen opravdu vynikající psycholog by předem dokázal odhadnout chování a reakce protějšku. Přesto v tomto případě šance na jakési finále existuje a svým způsobem dává člověku možnost se do určitého úkolu ani nepouštět, protože je to třeba zbytečné.
Otázka tedy zní: "Mám se já (nebo kdokoliv jiný z vás) při snaze dosáhnout jisté mety, třeba i splnění přání a snu nechat ovlivnit vlastním tzv. šestým smyslem nebo radou od třetí strany? Mám brát v úvahu risk svého přístupu k dané situaci a strach z možného "ne", když do toho půjdu srdcem a duší, nebo se mám řídit třeba i nepříjemnými více či méně podloženými fakty a nepokoušet se třeba o nic? "

Jsem zvědavá na vaše komentáře, protože i vaše slova mohou být následně využita k tomu, co se stane nebo nestane ... Moc díky. Mám vás ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | Web | 10. srpna 2009 v 20:04 | Reagovat

No, tohle je otázka... Myslím že jednoznačná odpověď neexistuje, pokud uděláš chybu (buď svou vlastní, nebo na radu někoho jiného), budeš si z ní a) moc vzít ponaučení, b) budeš si vyčítat že jsi neudělala "to druhé". Záleží to asi z jakého úhlu pohledu se na to podíváš... Já ale většinou dělám to co cítím, nějak... Asi spíš víc věřím sama sobě než cizím. A vím pak, že jediný člověk kterého budu z případné chyby obviňovat budu jen já sama....

2 MirekČ MirekČ | Web | 10. srpna 2009 v 20:39 | Reagovat

Jednoduchá rada: Poslechni si vždy ráno na FREKVENCI1 horoskopy a jednej podle nich!!! p.s. Ale pozor!, já to považuji za "kraviny".  :-(  :-?  ???  O_O

3 Hospodynka Hospodynka | Web | 11. srpna 2009 v 7:43 | Reagovat

Šestý smysl poslouchám a radí mi zatím dobře. Cizími radami se málokdy řídím, mám svou hlavu, někdy tvrdohlavou a nerozumnou. Ale nestává se mi, že bych svých rozhodnutí litovala. Tož asi ti neporadím - však máš svou hlavu... ;-)

4 Peťka;) Peťka;) | Web | 11. srpna 2009 v 11:01 | Reagovat

tohle je vážně dilema a abych pravdu řekla, tak si myslím, že reakce v komentářích bude různá, protože každý by danou situaci řešil úplně jinak
co se týče rad, tak na ně dát můžeš a nemusíš... stejně si myslím, že rady jsou jenom názory, které posloucháme a které nám třeba i pomůžou, ale ve většině případů se pak člověk stejně rozhodne sám za sebe.
co se týče šestého smyslu... jde o to, ho poslouchat. občas nám vážně radí dobře a vede nás. neříká, co máme dělat, ale ukazuje cestu, která je pro nás nejlepší, protože ta intuitivnost vyzařuje přímo z nás a není ničím ovlivněna
a jestli riskovat nebo otálet? když budeš otálet, můžeš se tak vyhnout spoustě bolesti a nepříjemnostem... ale já jsem ten člověk, který si i bude nadávat, že to nezkusil a nešel do toho naplno, protože by to pak třeba dopadlo úplně jinak... ale znáš to: kdyby žáby měly křídla... ;)

5 nakonciduhy nakonciduhy | E-mail | Web | 11. srpna 2009 v 12:18 | Reagovat

osobně se snažím dávat na svou intuici. A sama za sebe můžu říct, že mi radí dobře, jen já ji někdy neposlechnu a pak to dopadle zle. Myslím, že vnitřní hlas, naše duše, nám vždy radí dobře. Jen my jsme tak slepí, že i když ji poslechneme a nic se okamžitě nestane, začneme si nadávat, že jsme udělali chybu. A přitom jsme udělali to nejlepší, co se dalo, jen to ještě teď nevidíme...až za nějaky čas...

6 Vendea Vendea | Web | 11. srpna 2009 v 19:40 | Reagovat

Většinou je nejlepší věřit sama sobě, protože, to co nám říkají jiní si stejně radši ověříme z vlastní zkušenosti. Proto bych zvolila "řídit se vlastní hlavou, srdcem, rozumem...čímkoli" ale podle sebe ;-)

7 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 11. srpna 2009 v 21:01 | Reagovat

Jej, Reni, na mě je to příliš hypotetické. Záleží na tom, o co by se jednalo... co se třeba těch našich andělských záležitostí týká (a nějak tuším, že i Tvůj článek s tím souvisí) jednám dle toho, co mi říká má intuice a rozhodně všechny dobře míněné rady, i když s nimi můj mozek souhlasí, jdou do kytiček... ;-)

8 Alžběta Alžběta | Web | 12. srpna 2009 v 11:30 | Reagovat

Nikdy bychom neměli nechat druhé, aby řídili a ovlivňovali náš život. Názory ostatních jsou dobré v tom, že nám dovolí podívat se na věc z jiného úhlu, z pozice, která zrovna nám třeba není vlastní, často jsou inspirací pro nový nápad a myšlenku, pro řešení, které by nás do té doby ani nenapadlo, stejně tak, ale můžou být zavádějící a my tak nějak cítíme, že všechno v nás se proti tomu vzpírá a je proti naši podstatě. Konečné rozhodnutí by vždycky mělo vzejít z nás samotných, jenom my jsme zodpovědní za své činy a když se k něčemu rozhodujeme, je intuice velice dobrý pomocník a nejspíš by jsme na ni měli hodně dát. Co to vlastně je, ta intuice? Asi nějaký celkový souhrn všech našich dosavadních zkušeností a vzpomínek jak nám bylo, když se stalo to a to, uložený někde hluboko v nás, ovlivňující nás zcela podvědomě a nezávisle na naší vůli. Rozhodně bych intuici nepodceňovala a dala bych na ní asi nejvíc. Víc než na rady od jiných lidí, kteří, jak správně říkáš, nemůžou ani při nejlepší vůli být v tvé kůži a znát tvou situaci se všemi souvislostmi a detaily.

9 Alžběta Alžběta | Web | 12. srpna 2009 v 12:02 | Reagovat

A taky si myslím, že cokoliv děláme, mělo by jít přímo z nás a my bychom měli být o tom vnitřně přesvědčeni. Pokud tomu tak není, naše nejistota a vnitřní nesouhlas se obrátí proti nám. Možná časem, až si "natlučeme", i náš postoj se tak nějak přirozeně změní a pak budeme chtít sami od sebe jednat jinak, do té doby ale asi nemá smysl to lámat přes koleno. Asi to nejcennější co máme je, když dokážeme být sami sebou. Jednat svobodně podle našeho vnitřního přesvědčení, nenechat se nikým nacpat do nějaké škatulky, nedovolit ostatním, aby nás jakkoliv měnili k obrazu svému...

10 werri werri | Web | 12. srpna 2009 v 18:21 | Reagovat

Reni to je mi situace  ;-). kolikrát já říkala, příště to udělám jinak, budu reagovat jinak a jak to dopadlo...zase stejně. Pak když jsem si nechala poradit, stejně jsem váhala, zda se tím mám řídit,nebo  to bude chyba, nebo naopak. Teď tak přemýšlím, jak moc se nechávám ovlivňovat. Ale co si pamatuji,tak jsem si to stejně udělala po svém, i když né vždy to bylo to nejlepší. Ale pak už jsem mohla nadávat jen sama sobě. No to jsem ti vlastně neporadila. :-x

11 Eva* Eva* | Web | 13. srpna 2009 v 13:58 | Reagovat

Holky už to tady napsaly a já jen souhlasím...myslím si, že člověk by se měl především řídit sám sebou, svým nitrem..
I když mi kolikrát kdosi radil, stejně jsem se ve finále zařídila podle sebe, třeba špatně, ale tak už to u mne chodí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama