Jedinečné plemeno

9. srpna 2009 v 8:55 | renuška |  Jak to vidím ...
Zcela evidentně není na světě nikoho a ničeho, co by této rase mohlo konkurovat. Jediným protihráčem s relativně stejnou kvalitou (tady více, jinde méně) jsou mu ženy. Ano, je to tak, budu psát o MUŽÍCH.
Ono v podstatě se mnoho mých článků točí kolem nich, ať už se týkají konkrétních osob či obecného pohledu a dojmu. Osobně nejsem nijak náročná, alespoň si to sama myslím, v tom, co od mužů požaduji a očekávám. Prakticky nikdy ode mě neodchází naprázdno, za každý svůj milý a vstřícný čin uslyší milé slovo a pohladím je něžným ženským úsměvem :-D. Naopak nemohou doufat, že budou-li se ke mně chovat odporně a vulgárně, že budu šetřit ignorací a rýpavostí. Ve většině případů odmítám ctít motto: "Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem." (Pravda, jednou jsem do slova a do písmene tomuto heslu dostála - Jarouš po mě jakýsi kamínek hodil a já mu pak za pár minut nabízela k ochutnání domácí pečený chleba - ale to už je několik měsíců zpátky). Pokud se ten s pindíkem chová k té s prcinou ošklivě, nedej bože ji psychicky nebo fyzicky týrá, pak zaslouží emancipace - neemancipace pověsit "za koule do průvanu". Protože ale nechci, aby mé povídání nabralo ve vážnosti na obrátkách, nechám nepříjemné záležitosti spát a budu se pohybovat v té lehčí poloze.
Rozhodla jsem se pro přehlednost, kterou mám ve velké oblibě a jsem tomu naučená už prakticky od školy - budu se vyjadřovat v bodech (stručně a jasně) tak, abych se v tom vyznala já i vy.

MÁM RÁDA:
  • jejich ego - resp. ty momenty, kdy tak nezakrytě dávají najevo, že jsou na sebe hrdí, a naivně si myslí, že si toho ostatní nevšimnou - zvláště pak ženy!; přijde mi to hrozně legrační.
  • jejich hlas - případ od případu, miluji ten hluboký, s nádechem drsnosti, který ve mě vyvolává pocit slaboučké a drobňoučké víly, kterou ten "hustý" chlap chrání už jen svým nakřáplým silným barytonem.
  • jejich ruce - asi jsem na ně ujetá, ale je to jedna z prvních věcí, kterou hodnotím, když jsem s mužem, který mě zajímá; fascinují mě hrubé velké dlaně naznačující sílu, ale i jemnost, se kterou pak tak nádherně hladí záda. Samozřejmostí jsou upravené nehty a čistá kůže - netrvám na chirurgicky sterilních ručkách, ale týdenní humus za půlcentimetrovými drápy je odpor největší.
  • jejich nadhled - někdy mě sice vadí, ale ve většině se mi líbí, že prostě méně řeší a žijí přítomností.
  • jejich akčnost - ani tento bod není zcela samozřejmý, někteří mají do role podnikavce hodně daleko. Každopádně chlapi prostě kdykoliv mohou jít a téměř pokaždé se vrací náramně pobaveni. Nemají problém věnovat víkend bujarým oslavám, protože vědí, že si je užijí "nad míru" a o to jim jde. Na rozdíl od nás, které mezi tím ještě přemítáme, zda jsme stihly vyprat, vyžehlit, uklidit, setřít ....
NESNÁŠÍM:
  • jejich rutinu - hlavně v oblečení. Nechápu, proč se mnozí z nich neradi oblékají, resp. neobměňují šatník; vždyť kdyby ženy chodily stále v tom samém, taky by je to nebavilo se dívat na stejné sukně a trika a ... kalhotky ...
  • jejich nedostatek empatie - když zlehčují a nebo i zesměšňují holčičí starosti; každý má trápení a hledá-li oporu v opačném pohlaví, mělo by to fungovat oboustranně. O vylévání srdcebolů snad raději pomlčím.
  • jejich machrování - pokud na něj opravdu nemají. Za frajeřinky na veřejnosti a předvádění se bych jim nejradši dala facku, aby se probrali. Pořád to jsou totiž jen "obyčejní" muži.
  • jejich obhroublost - mám na mysli hodně časté používání hrubých slov a nadávek. Chápu, že někdy pomůže jejich vyslovení k uvolnění (nejsem vyjímkou), ale jinak jsou někteří pánové v tomto opravdu přeborníci a se svou "bohatou" slovní zásobou by mohli psát i romány.
  • jejich povýšenost - kolik musí žena udělat, aby jí muž uznal? Aby jí přijal jako soběrovnou? Proč je nutné je neustále přesvědčovat o našich kvalitách, když oni si od nás vynucují poplácáni po rameni za blbé vynesení odpadkového koše? Nejsou nic víc než my.
**************************
Musela jsem své psaní ukončit. Můj článek by totiž byl asi podstatně delší, což by mohlo být dost otravné číst. Už takhle jsem si v předem stanovené stručnosti nadělala dost nepořádek, protože mé body rozhodně pár slovy vyjádřeny nejsou:-D. Taky bych mohla v obou směrech pokračovat dál a dál a dál ... Dnešní povídání bych ukončila tedy následovně:

Je dobře, že muži i ženy se liší, že jsou jiní a že právě tyto odchylky je k sobě přitahují. Že se navzájem potřebují, aby mohli společně fungovat. Samotným by jim oběma bylo totiž k uzoufání smutno!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 laluš laluš | 9. srpna 2009 v 9:01 | Reagovat

Stojím za KAŽDÝM tvým slovem, nic naplat, jsi moje dcera se vším všudy a až si to přečte Janina, tak to bude to samý. Dávám za 1 s hvězdičkou *****
;-)

2 werri werri | Web | 9. srpna 2009 v 10:56 | Reagovat

nádherně popsané Renuško, obdivuji jak krásně se umíš vyjadřovat a s jakou lehkostí umíš psát. Moc ráda tě čtu. :-) Krásnou neděli :-)a zdravím Laluš

3 Eva* Eva* | Web | 9. srpna 2009 v 19:43 | Reagovat

Renuško i já dám hodně na ruce a pokud z nich vycházelo takové to zvláštní živočišné teplo, byla jsem rázem ztracená.  ;-) Stalo se mi to dvakrát za život....

4 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 9. srpna 2009 v 20:15 | Reagovat

Ač je to s nimi k nevydržení, fakt by to bez nich nešlo... ;-)

5 Lucka Lucka | Web | 10. srpna 2009 v 15:28 | Reagovat

Proč jsi to utla? Piš dál!  [:tired:] Jestli ti teda někdo zrovna nenačuhuje přes rameno... :-D

6 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 10. srpna 2009 v 23:34 | Reagovat

to machrování... :D
napsala jsi to skvěle...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama