Proč to tak někdy je?
10. července 2009 v 14:17 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Možná je to podvědomý strach, že přijdeme o něco, co si hrozně moc přejeme a zároveň se nám zdá nepravděpodobné, že by se to odehrálo tak, jak bychom si přáli a tak ten smutek prožíváme dopředu, jakoby ta situace už nastala. Naštěstí nás tyhle předpovědi někdy zklamou a vše se otočí úplně jinak.
dnešní den asi pro víc lidí dopadl jinak, než si představovali... poslouchat ty hlasy unvnitř vlastní hlavy je občas vážně hrozně vyčerpávající a kolikrát to skutečně končí pláčem a depresí jak poleno... :( stane se... jde o to, snažit se tyhle hlásky co nejvíc potlačovat, nebo se s nimi naučit žít, což není právě jednoduché, když oni křičí a našeptávají a křičí... :(
Renuško, přeju taky krásný víkend a hlavně aby ty chmury zmizely...pokud možno. ☼
Ahojík mocinky hezkej blog za 15 komentíků na mém blogu získáš diplom
včerejšek... přelomovej den... ráno jsem se vznášela na obláčku... večer tvrdě dopadla.. a okolo půlnoci jsem zas lítala... a moje ja si s tím nevědí rady a já taky nee
Tak vnitřní hlasy teda nemám... ale fakt je, že to moje jedná já je občas velmi rozladěné a nejlepší je na něj jistý sličný ladič! Ale asi přišel o sluch, takže poslední dobou neladí, tudíž já jsem rozladěnější čím dál tím víc...
A pořád to svádím na počasí. Ale fakt myslím, že kdyby bylo letně, bylo by nám líp!
Renuš, řekla bych že hodně lidiček má v sobě tohle našeptávadlo. Nevím kolik jich mám já, ale s jedním jsem strávila začátek mé RS éry a jedno, které i mě přemlouvá že musím vstát, že musím do práce, alé je pravda, že po tom skoro roce doma, ráno už nevstávám na xkrát, asi se tohle já tratilo. Ale dnes když si to tak uvědomuju, jsem na kole toho prokecela dost, s nějakým tím vnitřním hláskem
Takovou potvoru mám v sobě taky. Říkám jí Denisa. Když na mě po ránu sedne, vím že se jí zbavím jenom tak, že jí něco malého koupím, co jí udělá radost, ona se tím bude bavit a dá mi pokoj. (Dneska jsem jí koupila labelo na rty s příchutí tropického ovoce a barevnou propisku). Včera jsem s ní bojovala sedmihodinovou výrobou kalendáře... Prostě takové dny jsou. Ale nemůžeme se jim podvolovat, bojovat je třeba!