Proč píšu o Andělovi?

26. července 2009 v 23:35 | renuška |  Jak to vidím ...
Ostatně, ona by na konci nadpisu mohla být i tečka, takže si račte vybrat, jaké znamínko se vám tam hodí líp.
Když se řekne slovo "anděl", mnohý z vás si přestaví takovou téměř nadpřirozenou osůbku různého pohlaví s průsvitnou pletí, s křídly a lehce zčervenalými tvářemi, se zlatými loknami nebo při nejmenším nevinným úsměvem. Málokomu se v obraze zjeví konkrétní podoba člověka, kterého z vlastního života důvěrně nebo alespoň částečně zná - zpravidla málokdy hledáváme za označením "anděl" skutečnou fyzickou osobu. Tedy, alespoň já jsem to tak do jisté doby měla - má představivost byla z větší části ovlivněna mediálním tlakem, pochopitelně.
Až později, musím poděkovat především sl. Lence, jsem pochopila, že na Anděla s velkým "A" můžu narazit v reálu a že vlastně není vůbec ničím nápadný, že zapadá do mozaiky všedních dní a ničím se neliší od ostatních lidí. Že oním Andělem se stává teprve v mých očích a jeho síla může mít vliv pouze na mě samotnou - pokud si ji sama uvědomím a dovolím jí vnímat ji, cítit, používat, těšit se z ní, žít z ní. Dokud budu uzavřená a nebudu ochotna si vůbec připustit fakt, že tak vzácný poklad, třeba že bez křídel vůbec exituje a dokonce žije blízko mě, nebudu mít ani nejmenší ponětí, jak šílenou a krásnou mocí Anděl disponuje, aniž by si to sám uvědomoval.
Nevím, jestli je to běžné, obecné, ale konkrétně ten můj A. je až tak neuvěřitelně obyčejný, prostý a milý, že by v sobě sotva ono působivé nadpřirozeno hledal. A právě ta prostota a člověčina z něj dělá to, co já potřebuji k tomu, abych ho poznala mezi stovkami, tisíci či snad milióny jiných andělů.
Nechci si v nejmenším namlouvat, že by andělé měli být bezchybní, protože omyly jsou součástí našich i jejich životů. Omyly i vlastnosti, které nejsou tip ťop, které se k nim moc nehodí a svým způsobem by mohly kazit i jejich božské vzezření. Vysvětluji si to tím, že při cestě ke svým ovečkám andělé proletí skrze různá místa, poznají ohromné množství smrtelníků a zažijí spoustu zkušeností, které se jim vryjí pod kůži a na památku po sobě něco zanechají - ať dobré či špatné. A také si myslím, že kdyby andělé byli příliš dokonalí, mohli by nám způsobovat pocit méněcennosti, což v jádru vůbec nechtějí - jejich místy pošramocený charakter či zlozvyk je tudíž jakýmsi vykoupením pro naši sebeúctu.
Je ještě jedna otázka, která by zasloužila odpověď. Smím Anděla milovat? Lze vůbec Anděla milovat? Dokáže si takový tvor otevřít srdce a přijmout do něj svého svěřence? Prosím, pokud by toto nebylo možné, neříkejte mi to.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 27. července 2009 v 10:51 | Reagovat

Cokoliv mě teď napadlo, nedovolí mi napsat poslední věta Tvého článku... :-( Ale jistě není anděl jako Anděl a, posuju-li to já dle toho mého anděla, nemusí to vůbec platit na toho Tvého Anděla. Už jen proto, že můj je jen anděl a Tvůj je Anděl :-D
Na závěr jen přání: kéž by Tě jednou vzal s sebou do nebe, Renuško! ;-)

2 Peťka;) Peťka;) | Web | 27. července 2009 v 12:21 | Reagovat

tohle je vážně úžasný článek...a popravdě nevím,co bych na něj měla napsat... protože jsi všechno už řekla v článku... každý má toho svého anděla, který mu dokáže zpříjemnit den a vyloudit úsměv na tváři...

3 Alžběta Alžběta | Web | 27. července 2009 v 16:21 | Reagovat

Renuško, já s tebou musím souhlasit, že právě ta prostota a milota (nebo milost? :-)), dělá z obyčejných lidí anděly. A jestli je možné anděla milovat? Jasně, že je! A často právě to, že v nás někdo toho anděla vidí, vyvolá v hloubi naší duše lásku. Vždyť kolikrát se už stalo, že se někdo začal zajímat o toho druhého jenom proto, že v jeho očích nalezl sám sebe přesně takového, jakým vždycky  toužil být - krásný a hoden lásky. Jenom musíme dát pozor, abychom andílkům nezlomili křídla a nesnažili se je spoutat řetězem. Pak nás opravdu možná vezmou do nebe...  :-)

4 Eva* Eva* | Web | 27. července 2009 v 19:19 | Reagovat

Píšeš o Andělovi, protože máš potřebu o něm psát a mně se to krásně čte, zrovna tak, jako u sl. Lenky.
Jinak si myslím, že Anděla milovat lze, je to jen moje teze, protože já Anděla nikdy nepotkala.....
Možná v příštím životě se setkáme.  :-)

5 nakonciduhy nakonciduhy | E-mail | Web | 27. července 2009 v 23:45 | Reagovat

Já Anděla potkala. Nejdřív jsem tomu říkala náhoda, ale náhody neexistují. Měly jsme se potkat. Je to nádherná osoba s ještě nádhernější duší. Není dokonalá ve svých činech. Je dokonalá ve svých myšlenkách a v chápání světa kolem nás. A já ji miluji, protože pokud není Anděl ona, tak už snad nikdo. A ty svého Anděla také miluj, protože od toho tu je. Aby lásku přijímal a opět rozdal. A víš, co je nejúžasnější? Že rozdá mnohem víc lásky, než mu bylo dáno.

6 Jana Jana | Web | 28. července 2009 v 10:40 | Reagovat

Cožpak to jde svýho,,anděla nemilovat? :-)  :-D

7 Zabky-svet Zabky-svet | 1. srpna 2009 v 11:56 | Reagovat

Byl o tom i film, že? Můj Anděl se ovšem přestal velice brzy andělsky chovat.. nezbývá než vzpomínat..a číst vaše krásné články *palec*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama