Chtěla bych psát

5. července 2009 v 21:24 | renuška |  Jak to vidím ...
Jsem plná emocí a vyloženě potřebuji ze sebe dostat ven strašnou spoustu pocitů. Bohužel by se nejednalo vůbec o příjemné čtení, tudíž jsem se rozhodla nechat mou srdíčkovou bolístku v umělém spánku. Jako by nestačilo, co se pořád děje všude tam, kde se voda nedrží svých břehů a zvědavě se rozlévá i tam, kde není vítaná. Lidé na poslední chvíli utíkají zachránit sami sebe, aby za několik hodin společně se zrádným sluncem poznali spoušť a neštěstí, ke kterému se budou chtě nechtě muset postavit čelem. Budou muset v sobě najít každou skulinku síly, každý kousíček, aby zvládli nad tak zoufalou situací alespoň částečně zvítězit. Proti jejich trápení je to mé absolutním nesmyslným problémem, který by možná před několika dny, kdy ještě nevěděli, co je čeká, řešili se stejnou intenzitou a přemýšlením, jako já.
Vlastně mě tak napadá, proč tedy píšu článek, když v něm nemám co říct? Asi proto, že jsem chtěla na vlastní oči vidět, jak vypadá napsané černé na bílém, že:
  • chybovat je lidské
  • odpouštět je lidské
  • milovat je lidské
  • chápat je lidské
  • žít je lidské
Ačkoliv z mých řádků asi vůbec nic nebudete mít, nezlobte se, ale já jsem musela napsat alespoň tuhle trošku, protože je to v současnosti můj život, má duše, mé nitro. A blog je mým deníkem, který právě můj život stránku po stránce chrání bez ohledu na obsah.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 5. července 2009 v 22:39 | Reagovat

Máš pravdu, Reni, vůbec jsem to nepochopila... doufám alespoň, že je to něco, co má šanci se změnit k lepší, aby již nebylo starostí...
Ať už jsou povodně kolem nás nebo padají-li letadla jedno za druhým, netýká-li se to nás, tak nás to nikdy nemůže zabolet jako ta naše trápení, která se za jiných okolností mohou zdát jako malicherná... ale nejsou, protože nás trápí a nás bolí...
Renuško, ať je brzy lépe!!! ;-)

2 Eva* Eva* | Web | 6. července 2009 v 8:29 | Reagovat

sl.Lenka je velice moudrá osůbka a můj komentář už by byl jen slabým odvarem. Ona totiž přesně vystihne podstatu. Renuško, taky přeju, ať je brzy líp. ♥

3 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 6. července 2009 v 17:03 | Reagovat

ani nevíš, jak bych ráda psala já. ale vím, že nemůžu, protože kdybych to všechno napsala na blog, tak nevím, kdo všechno by si to přečetl. poslední dobou je všechno takový nějaký... divný, zamotaný, jak jsi psala. já bych taky potřebovala rozmat. i když teďka už to všechno vypadá, že je to na dobrý cestě, tak prostě... člověk nezapomíná. a tohle je možný převíst jak na mou, tak i na tvou situaci.

4 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 6. července 2009 v 17:03 | Reagovat

* rozmat = rozmotat... omlouvám se, nějak mi to nemyslí ;)

5 Zabky-svet Zabky-svet | 6. července 2009 v 17:39 | Reagovat

Napsala jsi to, co hlodá i ve mně..  :-)My ženy.. plné citů a pocitů!

6 Laluš Laluš | 6. července 2009 v 23:00 | Reagovat

Dostala jsem se sem teprve teď, no mám to nějak blbě zařízené, že nemám pořád čas. Já jen můžu dodat, že čas je lékem na ledacos, ale ty jsi v téměř samém závěru povídání vystihla všechno podstatné.
Jen se z toho vymotat. :-(

7 mardom mardom | 8. července 2009 v 12:11 | Reagovat

Já se chystám vše sepsat a nemám kdy :-)... ale někdy stačí napsat něco než vůbec nic, i když vlastně nic není řečeno :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama