close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

A přišel útlum

31. července 2009 v 21:18 | renuška |  Jak to vidím ...
Několik posledních dní, možná i týdnů užívala jsem si takového štěstí a radosti, že jsem tomu sama nemohla uvěřit. Byla jsem doslova hýčkána pozorností, náklonností, ochotou, smíchem, (tenkrát jsem myslela, že i láskou) a bylo mi tak báječně, přenádherně a senzačně.
Předem jsem měla počítat s tím, že stejně jako vše špatné, tak i to dobré musí jednou skončit a na řadu se dostaví pravý opak předchozích nálad. Bohužel, toto pravidlo mě neminulo ani v nejmenším a úder dostavil se v dnešní den, respektive až v pozdějších popoledních hodinách. Kdybych měla alespoň šanci se na to připravit, obrnit se, nasadit klapky na uši, neptat se na otázky, které mi daly odpovědi, o které jsem ani za mák nestála. Místo toho jsem přes prvotní šok ze skutečné pravdy, zoufalý smích přecházející v zadržovaný a nevyústěný pláč před dotyčným zůstala absolutně prázdnou a o naděje a tajná přání okradenou prázdnou šnečí ulitou.
A vše způsobila jedna hloupá legrace, nevinný nápad vystřelit si ze mě tím nejpitomnějším způsobem - namluvit mi to, po čem jsem toužila - a nechat mě v tom dva dny žít. A já opravdu žila, euforie a nadšení z té krásné zatraceně prolhané zprávy nebralo konce a dodávalo mi takové množství energie, že bych se byla ochotna i rozdělit. Byla jsem té rozkoše plná. Bože, to byly tak neuvěřitelně fantastické dva dny ...
Tak proč mi to pokazil? Proč vůbec lhal? Proč mi neřekl pravdu hned? Tenkrát by mě nezranil, prostě by přirozeně a seriózně komunikoval a já mohla to dosavadní štěstí a pohodu protlačit i do dalších dní. Takhle to sice bylo s bonusem, ale za jakou cenu? Mně opravdu spíš skolí duševní facka než kopanec do prdele. Následně podléhám novým nechtěným emocím a prozrazuji na sebe víc, než bych měla - bez odezvy, bez prozrazení, zda má slova byla pochopena. Zda byla vůbec chtěna. Zda byla cítěna, vnímána a zakořeněna, uklizena tam, kde se k nim lze vrátit a znovu si je nechat projít hlavou a najít v nich podstatu všeho. Podstatu mě samotné.
Říká se, že čas zhojí všechny rány, takže jsem se k tomuto zázračnému lékaři objednala. Dokáže uzdravit mé zraněné srdce? Dokáže na dálku oslovit toho, jež mi nechtěně onu bolest způsobil, aby zkusil přijmout, ale i dát? Podrobím se dvoudenní odvykací kúře a uvidím, snad zabere a zase bude líp.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 31. července 2009 v 22:15 | Reagovat

Renuško, tohle mě moc mrzí...
Měla jsem radost s Tebou z toho, jak si užívat to, že jsi zahrnována pozorností a užíváš si všech těch krásný pocitů... a teď tohle... :-?
Co si myslet o člověku, který si takhle hraje s city? :-(
Opravdu na to pomůže jen čas, Reni. Tak ať se Ti dlouze nevleče a brzy jsi zase veselou Renčou, jakou Tě tady známe!

2 laluš laluš | 1. srpna 2009 v 8:10 | Reagovat

Lenko, mluvíš mě z duše :-(  :-(  :-(

3 Zabky-svet Zabky-svet | 1. srpna 2009 v 11:48 | Reagovat

Renuško, kráčíš v mých stopách na cestě smutku a snaze zapomenout  :-( zapomenout alespoň na tu bolest.., protože na JISTOU osobu nelze  :-(  :-( Kdyby jsi potřebovala vrbičku, jsem Ti plně k dispozici :*

4 MirekČ MirekČ | Web | 1. srpna 2009 v 14:05 | Reagovat

Ještě že máš ulitu. Jsou slimáci, kteří ji nemají.  :-D Jinak předpokládám, že je ti nějakých -náct, takže buď si jista, že tě něco podobného v životě potká ještě minimálně jednou. Láska totiž kvete v každém věku. :-)

5 MirekČ MirekČ | Web | 1. srpna 2009 v 14:10 | Reagovat

ehm, pardon, nepřečetl jsem si profil. Jestli jsi maminka od kud koliv, tak potom to trošku nechápu. Děti jsou určitě tvoje všechno, jsou to tvoji andílci, tak takové prkotiny hoď za hlavu. Jestli nejde o život, tak jde o ho... :-D  :-)  :-(

6 werri werri | Web | 1. srpna 2009 v 20:04 | Reagovat

Reni co napsat. Je mi líto a doufám, že brzy budou tvé dny zase prosluněné a veselé.

7 nakonciduhy nakonciduhy | E-mail | Web | 1. srpna 2009 v 22:33 | Reagovat

Ahoj Renuško. Mor na všechny chlapy!:) Je mi líto,že ti ublížili.. ale neboj, až tohle překonáš, budeš zase o něco silnější. A jen to se počítá. Sbírat síly, aby až přijde něco opravdu důležitého, aby sis jen řekla: v životě jsem zvládla spoustu černých chvilek, takže další v řadě mě jen tak na lopatky nepoloží. Posílám ti spoustu sil a připojuji přání, ať je ti brzo líp! a tady máš kytičku @---) :)

8 Eva* Eva* | Web | 2. srpna 2009 v 9:29 | Reagovat

Renuško, já ani nevím, co bych na to řekla.......
Možná podobné situace znám ze svého života, možná... a na čas, který všechno zahojí už moc nevěřím, čas to obrousí, ale úplně nezahojí i když bych ti to z celého srdce přála.♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama