Červenec 2009

A přišel útlum

31. července 2009 v 21:18 | renuška |  Jak to vidím ...
Několik posledních dní, možná i týdnů užívala jsem si takového štěstí a radosti, že jsem tomu sama nemohla uvěřit. Byla jsem doslova hýčkána pozorností, náklonností, ochotou, smíchem, (tenkrát jsem myslela, že i láskou) a bylo mi tak báječně, přenádherně a senzačně.
Předem jsem měla počítat s tím, že stejně jako vše špatné, tak i to dobré musí jednou skončit a na řadu se dostaví pravý opak předchozích nálad. Bohužel, toto pravidlo mě neminulo ani v nejmenším a úder dostavil se v dnešní den, respektive až v pozdějších popoledních hodinách. Kdybych měla alespoň šanci se na to připravit, obrnit se, nasadit klapky na uši, neptat se na otázky, které mi daly odpovědi, o které jsem ani za mák nestála. Místo toho jsem přes prvotní šok ze skutečné pravdy, zoufalý smích přecházející v zadržovaný a nevyústěný pláč před dotyčným zůstala absolutně prázdnou a o naděje a tajná přání okradenou prázdnou šnečí ulitou.
A vše způsobila jedna hloupá legrace, nevinný nápad vystřelit si ze mě tím nejpitomnějším způsobem - namluvit mi to, po čem jsem toužila - a nechat mě v tom dva dny žít. A já opravdu žila, euforie a nadšení z té krásné zatraceně prolhané zprávy nebralo konce a dodávalo mi takové množství energie, že bych se byla ochotna i rozdělit. Byla jsem té rozkoše plná. Bože, to byly tak neuvěřitelně fantastické dva dny ...
Tak proč mi to pokazil? Proč vůbec lhal? Proč mi neřekl pravdu hned? Tenkrát by mě nezranil, prostě by přirozeně a seriózně komunikoval a já mohla to dosavadní štěstí a pohodu protlačit i do dalších dní. Takhle to sice bylo s bonusem, ale za jakou cenu? Mně opravdu spíš skolí duševní facka než kopanec do prdele. Následně podléhám novým nechtěným emocím a prozrazuji na sebe víc, než bych měla - bez odezvy, bez prozrazení, zda má slova byla pochopena. Zda byla vůbec chtěna. Zda byla cítěna, vnímána a zakořeněna, uklizena tam, kde se k nim lze vrátit a znovu si je nechat projít hlavou a najít v nich podstatu všeho. Podstatu mě samotné.
Říká se, že čas zhojí všechny rány, takže jsem se k tomuto zázračnému lékaři objednala. Dokáže uzdravit mé zraněné srdce? Dokáže na dálku oslovit toho, jež mi nechtěně onu bolest způsobil, aby zkusil přijmout, ale i dát? Podrobím se dvoudenní odvykací kúře a uvidím, snad zabere a zase bude líp.

Dobrou chuť

31. července 2009 v 20:20 | renuška |  Přišla Múza
Co bych za to dala, kdybych tohle nemusela psát :-(
Je libo mé syrové bolavé srdce
pohárem slaných slz zapít?
Zákusek s příchutí naivních snů
snad dal by sis, miláčku, líbit?

Líčkové svaly ztuhlé smutkem,
zmatené mozkové závitky,
drůbeží stehno nezvykle zdobené
barvou pikantní zelené pažitky?

Z polévek dnešní je tradiční,
hovězí vývar se zavářkou z naděje,
talíře špinavé nech ležet na stole,
Renuška za Tebe možná je umyje.

Povídání o Beky

30. července 2009 v 18:37 | renuška |  Jak to vidím ...
Každý den projíždím na kole cestou do zaměstnání a zpět lesem, jehož pěšina ústí na hlavní silnici. Po ránu bývá procházka stromovím úžasným dobíječem energie, zatímco odpoledne je díky většímu množství poctivě vyšlapaných kopců odměnou za dřinu. Navíc mi krásně krátí cestu a končí skoro u našeho domku. V téměř samém konci této etapy míjím pravidelně chaty a chalupy měšťáků, kteří si na víkend jezdí zapracovat na venkov a načerpat čerstvý vzduch do smogem zanešených plic.
Bohužel zde přebývají čas od času i tací, kteří se rozhodli likvidovat travní porost moderní bio-metodou, čili spásáním. K tomu jim slouží odrostlé jehně, které má na starost údržbu docela velkého kusu zahrady. Pravděpodobně bylo už od malička zvyklé na společnost a o samotu nestálo, jako ostatně většina živých tvorů. Jenže tito chalupáři jaksi tuto "maličkost" zapomněli vzít v úvahu, tudíž během všedních dní je Beky, jak jí důvěrně říkám, protože když kolem ní projíždím, tak vždycky bečí a přivolává si tak mou pozornost, sama. Navíc mám podezření, že kromě malých jesliček s mizernou hrstkou sena, které na zahradě přibyly během posledních několika dní, a přístřešku pro schování před ošklivým počasím pro Beky nezajistili vůbec nic. Mám na mysli hlavně nádrž s vodou, které je v letních parných dní potřeba ještě víc než obvykle.
Možná, že majitele malé ovečky odsuzuji neprávem a kbelík vody poctivě doplňují v neděli před odjezdem domů, akorát já ho z cesty nevidím. Ale vzhledem k tomu, že jsem jednou byla přímým divákem chování vlastníků k Beky formou - ňuňuňu, pojď ke mně, ňuňuňu - (spletli si ji s kočkou domácí, nejspíš), moc bych za to nedala, že s tou tekutinou budu mít pravdu. Fakt, že by jí bylo daleko lépe a veseleji, kdyby měla po dobu prázdných dní vedle sebe kamarádku nebo kamaráda, už je jen zbytečným konstatováním smutné pravdy o bezohlednosti lidí, kteří si o lásce ke zvířeti mohou dát tak akorát zdát.

Krátké povídání pro zasmání

27. července 2009 v 19:08 | renuška |  Ze života J.A.R.
Když náhodou vyrazím s Járou na služební cestu, musím se předem důkladně vybavit svačinou, pitím a jako malé dítě navštívit WC těsně před odjezdem. Bez ohledu na vzdálenost trasy jsem totiž téměř bez šance, že by mi pan řidič zastavil někde u lesíka, kde bych si tzv. ulevila. Musím se hodně kroutit a vyhrožovat mokrým sedadlem, aby se uráčil udělat přestávku a najít vhodné místo, přičemž si nezapomene klepat na ciferník hodinek, že spěcháme.
Dnes vyjel sám a měl před sebou docela dost náročnou cestu plnou zastávek u zákazníků, kteří ho s otevřenou náručí čekali, neb jim vezl náhradní díly na kombajny, které jsou teď 24 hodin v zápřahu. Odjížděl po osmé ranní, vrátil se po půl druhé. Jedna z prvních informací se kupodivu nevztahovala k práci, nýbrž k tomu, že díky spěchu se od půl desáté nestihl nikde ... prostě vyčůrat. Ptala jsem se, zda už tedy byl a že prý ne, že se právě chystá.
Povídám mu: "Aha, tak to utíkej ... a pozdravuj!"
Až mě překvapilo, že to Jaroušovi přišlo vtipné, protože on se mým legráckám směje opravdu zřídkakdy, i kdybych sypala jeden kameňák za druhým.
Když se vrátil, ptám se: "Byl rád, že jsem ho pozdravovala?"
A Járova odpověď? Zněla asi takto: "Ne, nevím, my spolu nemluvíme!"
Uznejte, že by byla škoda nezeptat se ho: "Copak, nechce Tě poslouchat? Nefunguje?"

Na to už Jarouš neměl co říct a já se bála, že jsem si vykoledovala jednu na holou. Ještě že drahý božský na holky násilí nepoužívá (dnes mi chtěl pouze asi pětkrát vyšťouchnout oko takovou tenkou dlouhou dutou kovovou trubičkou - prý jen napůl:-D). On totiž razí pravidlo, že se ženami se musí jako s květinami:
NAŘEZAT, SVÁZAT A HODIT DO VODY!


Proč píšu o Andělovi?

26. července 2009 v 23:35 | renuška |  Jak to vidím ...
Ostatně, ona by na konci nadpisu mohla být i tečka, takže si račte vybrat, jaké znamínko se vám tam hodí líp.
Když se řekne slovo "anděl", mnohý z vás si přestaví takovou téměř nadpřirozenou osůbku různého pohlaví s průsvitnou pletí, s křídly a lehce zčervenalými tvářemi, se zlatými loknami nebo při nejmenším nevinným úsměvem. Málokomu se v obraze zjeví konkrétní podoba člověka, kterého z vlastního života důvěrně nebo alespoň částečně zná - zpravidla málokdy hledáváme za označením "anděl" skutečnou fyzickou osobu. Tedy, alespoň já jsem to tak do jisté doby měla - má představivost byla z větší části ovlivněna mediálním tlakem, pochopitelně.
Až později, musím poděkovat především sl. Lence, jsem pochopila, že na Anděla s velkým "A" můžu narazit v reálu a že vlastně není vůbec ničím nápadný, že zapadá do mozaiky všedních dní a ničím se neliší od ostatních lidí. Že oním Andělem se stává teprve v mých očích a jeho síla může mít vliv pouze na mě samotnou - pokud si ji sama uvědomím a dovolím jí vnímat ji, cítit, používat, těšit se z ní, žít z ní. Dokud budu uzavřená a nebudu ochotna si vůbec připustit fakt, že tak vzácný poklad, třeba že bez křídel vůbec exituje a dokonce žije blízko mě, nebudu mít ani nejmenší ponětí, jak šílenou a krásnou mocí Anděl disponuje, aniž by si to sám uvědomoval.
Nevím, jestli je to běžné, obecné, ale konkrétně ten můj A. je až tak neuvěřitelně obyčejný, prostý a milý, že by v sobě sotva ono působivé nadpřirozeno hledal. A právě ta prostota a člověčina z něj dělá to, co já potřebuji k tomu, abych ho poznala mezi stovkami, tisíci či snad milióny jiných andělů.
Nechci si v nejmenším namlouvat, že by andělé měli být bezchybní, protože omyly jsou součástí našich i jejich životů. Omyly i vlastnosti, které nejsou tip ťop, které se k nim moc nehodí a svým způsobem by mohly kazit i jejich božské vzezření. Vysvětluji si to tím, že při cestě ke svým ovečkám andělé proletí skrze různá místa, poznají ohromné množství smrtelníků a zažijí spoustu zkušeností, které se jim vryjí pod kůži a na památku po sobě něco zanechají - ať dobré či špatné. A také si myslím, že kdyby andělé byli příliš dokonalí, mohli by nám způsobovat pocit méněcennosti, což v jádru vůbec nechtějí - jejich místy pošramocený charakter či zlozvyk je tudíž jakýmsi vykoupením pro naši sebeúctu.
Je ještě jedna otázka, která by zasloužila odpověď. Smím Anděla milovat? Lze vůbec Anděla milovat? Dokáže si takový tvor otevřít srdce a přijmout do něj svého svěřence? Prosím, pokud by toto nebylo možné, neříkejte mi to.


Tihle už jsou rozdaní

26. července 2009 v 18:41 | renuška |  Snímánky
Dnešní návštěva Laluška a dědy Vaška spočívala v rukodělné činnosti, které jsem podlehla nejen já, ale i má drahocená sestřička. Její výtvory jsem však nestihla zvěčnit. Tady je malá ukázka Kofoláčků, které jsem dnes vyrobila pro konkrétní osoby:

PRO LALUŠKA

PRO DĚDU VAŠKA
(děda si svého čerstvě narozeného Kofoláčka dal hned do "džísíba" - nakladače, který bravurně obsluhuje:-D)

PRO ???
Tenhle mě bude "těšit" v práci:-D.
................................................................

Ondrášek s Honzíkem se pustili do motání s takovou vervou, že jsem až žasla, že by je mohla podobná práce bavit - bohužel po krátké námaze usoudili, že na jejich prstíky je to ještě dost složité, tak jsem jim jejich fantazii do reálu převedla sama. Tenhle je Ondry, který ho posadil na motorku a věnoval tatínkovi:

A tento je Jeníčkův, krapet divočejší; tentokrát jsem měla k dispozici plný pytel různobarevných klubek a mladší synek toho řádně využil:-D.

Mám ji už hotovou!

25. července 2009 v 21:21 | renuška |  Snímánky
Místo naplánované diskotéky jsem ztvrdla doma a už od pozdního odpoledne jsem měla nutkání tvořit - žehlení mě nebavilo, zabalila jsem to dřív a zbytek nechám na zítra. Kluci mě opustili k Laluškovi a dědovi, manžel odjel hrát do Šumperku a Renuška místo trdlování co? Motala a motala, až domotala. Ne nohama, nýbrž rukama vytvořila jsem svou první, v dnešní době tolik moderní a až neskutečně dětsky obyčejnou VOODOO PANENKU, resp. KOFOLÁČKA. Velkým impulsem pro mě byla také Eva*, díky které jsem dostala odvahu pustit se do činu. Jak to všechno dopadlo, můžete právě posoudit.
Doma jsem našla jen tuhle duhovou vlnu, zbytek je z obyčejného jutového provázku. Jaký div, že se v mém šitíčku vyskytovaly i dva stejné knoflíky!
Vím, že mé dílo není nijak výstavní, ale i tak z něho mám obrovskou radost, zvláště pak proto, že tato panenka, resp. panáček punker bude možná brzy mít nového majitele, který má stejně jako on rád modrou barvu:-D.

Renuška jedová

25. července 2009 v 16:02 | renuška |  Snímánky
Takhle jsem se dnes vyparádila. Zelenou jsem si v poslední době náramně oblíbila a už se těším na pondělí, až takhle vybarvená přijdu do práce. To budou mít páni kolegové zase nové téma k hovorům:-D.
Tenhle za to může, v lednici má ještě bráchu - oranžovýho:-D. To zase někdy jindy :-D.

Zatraceně vypečená dovolená

25. července 2009 v 14:58 | renuška |  Jak to vidím ...
Jednak místo plánovaných pěti dní vyšla na pouhopouhé dva, přičemž i právě ony měly být věnovány hlavně tomu dělat dozor mým dětem. A v podstatě i domácnosti, která zase několik dní ležela ladem - především na úkor návštěvě kina (šestka Harryho Pottera byla vyloženě nutností, kterou bych si neodpustila) a hlavně jsem se s radostí mohla konečně "naživo" setkat s Bětuškou a užít si s ní neskutečně rychle uplynulé dvě hodiny klábosení a společnosti.
Čtvrteční ráno jsem plna energie zahájila společnou snídaní a ještě relativně nadšená jsem se pustila do úklidu a děti pro jistotu předem limitovala časem stráveným u televize, protože venku se už od časných dopoledních hodin rýsovalo typicky letní počasí a bazén toužil po využití. Navíc, v klidu se mnohem lépe gruntuje než s ratolestmi za zadkem:-D. Postupně se na mě začaly usmívat ložnice, WC, pracovna. Ještě zbývalo zajet na nákup (hlavně musím koupit dva octy, aby měl Ondra materiál na svůj pokus s vajíčkem), abych mohla doplnit zásoby a také uvařit oběd - po dlouhé době jsem se jako vzorná hospodyně postarala o "teplé do bříška". Kolem půl jedenácté však nastává první problém - volá Jarouš ještě s jedním kolegou, aby mi připomněli, že jsem jaksi zapomněla připravit část zásilky náhradních dílů, se kterou se právě Jára vydal ten den do světa. Jistě, jsem pitomá, chybu si vzápětí uvědomuji a sypu si popel na hlavu. S prosbou ještě škemrám do sluchátka, že vše napravím, ale ať to na mě nežalují, protože vím, jak by to mohlo dopadnout. Snad jsem si svůj nechtěný scénář vyvolala, vzápětí totiž šéf se vším seznámen žádá o vysvětlení. Nakonec se vše vyřešilo, ale s čistým štítem zdaleka neodcházím.
Doma se vracím k rozdělané práci a ven vycházím kolem čtvrté; s dětmi okupujeme bazén a mám-li na čtvrtku najít něco veskrze pozitivního, pak s pýchou a radostí hlásím, že Ondrášek se naučil plavat! V šest v rychlosti odjíždíme na sraz maminek a dětí do blízké hospůdky, kde nám ale za chvíli počasí ukáže svou nezkrotnou moc a poryvy větru likvidují mimo stromů i dráty elektrického vedení.
Bez energie odcházíme spát, bez energie se budíme a bez informací o jejím návratu fungujeme celý den, až do půl desáté večerní, tudíž krásných 27 hodin. Lednice dávno nechladí, mražák je pašák, vydržel! Kdežto já už ráno po půl sedmé jsem buzena Ondrou, který mi opatrně oznamuje malér - do čerstvě povlečené manželské postele se mu podařilo vylít pokus - rozumějte, on do octu dal vajíčko a říkal, že za 24 hodin bude skořápka úplně rozpuštěná. Ráno spěchal, ocet zcedil do umyvadla a vejce si vzal do postele, kde mu křuplo z důvodu opravdu hodně tenoučkého povrchu. A následně se rozplizlo do čisté postele v čisté ložnici. Svlékl vše, i froté potah matrace, uklidil - a já naivně a za nekonečného hubování a kárání chvátala zapnout pračku, abych zjistila, že mám smůlu. Peru až teď, v jedenáct večer. Zbývá mi ještě jedna várka. Nádech, výdech, nádech, výdech. Sektorka plná špinavého nádobí, myčka plná špinavého nádobí, dřez plný špinavého nádobí = téměř prázdná lahev Jaru. Ještě že mám plynový sporák a můžu alespoň uvařit - Ondrášek vydatně pomáhá, Honzík se odebral s tatínkem na firemní cestu. Stíhám umýt okna posraná od much, k dávce špinavého povlečení přibývá kupička záclon. Čekají na elektřinu jako já a koneckonců i děti, které si strašně těžko hledají činnost - nejde ani TV, ani PC. Jak rádi vezmou za vděk stolními hrami, ale až k večeru. I povinná prázdninová četba se jeví jako prostředek k zabití volného času. Po "o" jedeme k pediatričce pro potvrzení na tábor, abychom zjistili, že tento pátek má lékařka dovolenou. Nádhera! Alespoň nakoupíme nezbytné mňaminky pro návštěvu, která je už dlouho plánovaná a na kterou se moc těším. Pro potěšení Renuščiny dušičky pořizuji bambusovou zvonkohru domů na terasu i do práce - duté klepání dřevěných trubek je nesmírně uklidňující a příjemné.

Je 23.00, elektrický proud už jde, pračka pere, myčka myje, lednice lední, mražák mrazí. Venku se blýská, nefunguje internet, manžel hraje kdesi za horama. Dva lavory přetékají vypraným prádlem a jsou přímo nadržené na žehličku - na rozdíl ode mě. Zbývá mi jen jediné; zjistit, zda víkend spadá do dovolené či nikoliv? Pokud by totiž sobota a neděle byly klasickou a běžnou sobotou a nedělí, pak bych se na ně těšila daleko víc, než kdyby byly stejně "dovolenkové" jako předchozí dva dny.

Aktualizace, sobota dopoledne:
Mám vyprané dvě várky, umyté nádobí a téměř uklizenou poslední místnost. Internet stále nejde. Venku začíná pršet, všechno prádlo musím nechat schnout v bytě na sušácích. Vylila jsem si v lednici šlehačku. Strašně špatně se stírá z lahví, okurek a šuplíků. Mám obavy, že hektičnost dovolené přechází plynule i do víkendových dní ...

Aktualizace, sobota odpoledne:
Prádlo se suší na střídavě deštivém venkovním sušáku, nádobí umyto, oběd vč. dezertu uvařen a sněden. Přišel internet ... :-D

I takhle chutná štěstí

22. července 2009 v 20:37 | renuška |  Přišla Múza
Dopřála si luxusu
hrdinek červené knihovny
a štěstí jí bublalo
v každičkém kousíčku.

Stačilo dát mu jen
na sebe telefonní číslo
a nechat mu na pár dní
otisk rtů na líčku.

Soví holátko

19. července 2009 v 22:13 | renuška |  Snímánky
Tohle si zaslouží speciální článeček.
Naši dnes byli na houbách a kromě babek a polohříbků objevili ještě níže zveřejněný poklad lesa. Ba přímo skvost. Zázrak k neuvěření. Sotva kdy totiž v běžné přírodě při ještě běžnější procházce narazíte na mládě sovy.


Maximakra 29. týdne

19. července 2009 v 20:41 | renuška |  Snímánky
Když mám foťák po ruce, snažím se dohánět ostatní blogové experty a kamarády, ale sotva jim kdy budu stačit. Mám v sobě ale kus soutěživého ducha, říkám si, že kdo nehraje, nevyhraje. A taky že sláva vítězům, čest poraženým. V zdravém těle zdravý duch, resp. v hravém těle hravý duch:-D. A tak fotím asi takhle:
Toť vše.

Plán vs. skutečnost

19. července 2009 v 20:18 | renuška |  Jak to vidím ...
Tak máme za sebou konec dalšího letního týdne a já si vzhledem k předchozímu článku o "slaměnné vdově" neodpustím malou bilanci, kde zhodnotím své představy s jejich realizací. Zde je malá inventura:

čtvrtek
  • vše proběhlo podle plánu, vč. návratů mužů i návštěvy kadeřníka
  • zde je malá dokumentace:
Pátek
  • vše by dopadlo dle nejen mých představ, kdyby nezasáhl osud, resp. nezkolabovala technika. Z toho vyplývá, že večer strávený s mým skvělým kamarádem se nekonal. Věřím, že se oba jednou dočkáme a podaří se nám jít si někam pořádně popovídat a zapařit.
Sobota
  • absolutně nejodlišnější představy a skutečné situace
  • místo celodenního pobytu doma jsme už ráno vyrazili ve složení: Ondrášek, Honzíček, neteř Danielka, já, Laluš a taťka na tzv. tajný výlet
  • první zastávkou byly Staročeské slavnosti na zámku "Hrádek u Nechanic", kde jsme strávili prakticky celé dopoledne, kdy se zatím z mraků tolik nelilo
  • kochali jsme se krásou středověkých kostýmů dvorních dam i orientálními zvyky tureckých šáhů
  • byli jsme poučeni o chovu dravých ptáků
  • synáčci i já jsme si obrousili drahý kámen a nechali si ho zavěsit na šňůrku - takto vyšperkováni jsme vydrželi do konce dne
  • ochutnali jsme čerstvě smažené koblížky i pražené ořechy v cukru, hrdlem proteklo pár kapek hořkomandlové medoviny
  • po vydatném obědě a ještě vydatnějším dešti pokračovala cesta do skanzenu "Veselý kopec", kde tento den také probíhaly Staročeské slavnosti
  • já naprosto vhodně oblečena do žabek, sukýnky, tílka a svetříku byla kolemjdoucím pro smích, ale nepohodlí mokrých svršků jsem si nikterak nepřipouštěla a prima výlet jsem si náramně užila
  • za odměnu jsem si dodatečně k narozkám koupila zelený plátnový šál, který mi hřál krk celou cestu domů
  • poctivý langoš na přepáleném omastku byl nezbytnou nutností, která k takovému výletu patří
  • zde již dvě deštivé fotečky ze skanzenu (jinak se tam fotit nesmí, což je škoda, protože interiéry dobových chalup vč. výbavy byly fascinující):
  • kvalita fotek není nikterak okouzlující, počasí a mizerné přibližování udělalo své
  • sobotní den hodnotím jako jeden z nejzábavnějších za posledních několik dní, ne-li týdnů
Neděle
  • kino padá, resp. přesouvá se na později, neb zítra vyrážím ve společnosti mých drahých na šestý díl Harryho Pottera a má euforie už teď nemá mezí
  • tradiční sešlost u babičky je klasikou, kterou si odpustíme málokdy
  • a brzy spát, ráno vstáváš, Renuško!

Přezdívka

17. července 2009 v 21:25 | renuška |  Ze života J.A.R.
Neodolala jsem a založila novou rubriku (jen se modlím, aby toto nebyl její první a zároveň poslední článek), ačkoliv kdybych si dala práci, tak bych ji díky mému blogovému archívu rozšířila o pěkných pár kousků bez problémů hned. Ale protože se mi nechce, tak to všechno nechám při starém a počínaje dnešním dnem už budu ukládat své výtvory vztahující se k tématice "Ze života J.A.R." sem.
Schválně vás nechám chvíli přemýšlet, protože spoléhám na vaši intuici a pozornost a věřím, že určitě přijdete na to, proč jsem nové rubrice dala právě tento název.

Nyní k článku samotnému: v povídání o Járovi jsme v samém zápalu práce s vymýšlením nad obsahem zapomněli poznamenat jednu hodně podstatnou věc: v partě kamarádů mu totiž nikdo neřekne jinak než CUKROUŠ. No a protože jsem žena činu, nedalo mi to a na netu jsem zkoušela najít něco zajímavého, co by se pod Járovou přezdívkou dalo objevit. Až mě překvapila ta škála nabídek, ale nakonec zvítězil tento vtip. Jára ho ještě neviděl, schválně, co tomu poví, až mu ho ukážu:-D.

Éto lesk na rty:-D

17. července 2009 v 21:15 | renuška |  Snímánky
Tak jsem si mnula ruce, jak vás potrápím záludností mé hádanky a slečna Lenka mě zpražila hned jako první a ostatní se k ní přidaly. Co jsem vůbec od holek mohla čekat? Je přece zcela na bíledni, že kosmetické pomůcky vám budou blízké a tudíž mé maximakro nebude zas tak náročné odhadnout.
Ponaučení pro příští kvízy: čerpat ze zdrojů, které jsou vám podstatně cizejší:-D.
Zde ještě pro úplnost snímeček celého krášlítka:

Paní Dešťová

17. července 2009 v 21:08 | renuška |  Přišla Múza
Věnováno Žabce
Aspoň si tak přidám,
tedy bylo to tak,
než vyprchal´s
jak pára do oblak.

Něžně jsi zapršel
a smáčel mě,
skrz na skrz mokrá,
je mi podivně.

Chtěla bych být
Tvou paní Dešťovou,
z kapek korále,
sukni vodovou.

A pak to začalo,
jen vlhce, ne mokře,
spíš sucho, pak poušť,
už není mi dobře.

Vyprahlo, vyschlo,
kam ses ztratil,
umírám žízní,
chci, aby ses vrátil!




Slaměnou vdovou snadno a rychle

16. července 2009 v 10:01 | renuška |  Jak to vidím ...
S časovým odstupem se hlásím do služby:-D. Mám za sebou úspěšně přežité dva dny naprosté svobody, které vypadaly asi takto:

ÚTERÝ
  • v poledne mi chlapi přijeli dát pac a pusu a vydali se vstříc dobrodružství. Nakonec zakotvili v Českém ráji kdesi pod Troskami. Průběžně mi chodí MMS, kde kluci lížou zmrzlinu, nanuk nebo hrají stolní hokej s nově nalezenými kamarády. Ondra si hned první den prý o něco ve vodě trošičku rozříznul nožičku, tedy spíš paleček, tak jim pak nezbylo než jen jezdit na kolech, kdy našlapali úctyhodných 11 km. Ve středu o šest km méně. O to více však cestovali - byli v Turnově a já se těším na jejich reportáže.
  • po návratu z práce jsem šupla nejdříve s Tarou k potoku, aby se osvěžila, pak jsem vyčistila bazén a nadšeně uvítala možnost jít pomoct při vybírání posledního řádku brambor - už jsem to nedělala hrozně dlouho a úplně mi chyběla ta vůně čerstvě vyorané hlíny a nových plodů
  • nejméně hodinu jsem prokecala s dcerou manželovy sestřenice. Holčině je cca 25, dodělala VŠ v jakémsi lékařském oboru a teď půjde dál na doktoraturu. Až neuvěřitelně skvěle jsme si popovídaly.
  • spěchám. Na šestou mám být na 1 km vzdáleném koupališti, kde se scházím s kamarádkou Míšou a její dcerou. Tara je mým společníkem a spojkou mezi případnými zájemci (což nakonec dopadlo tak, že si ji vykoukli o stůl vedle sedící kluci do dvaceti, s nimiž jsem se nepouštěla mimo okřikování Tarinky do ničeho). Jedno malé chlazené pivečko a zeleninový salát s kuřecími nudličkami se postaraly o můj plný žaludek a já po hodině a půl odcházela domů náramně spokojená.
  • fenomén Facebook. Pohltil mě kolem desáté večerní, když jsem poctivě douklízela obývák s kuchyní a chodbou, pověsila prádlo a dala prát další. Celou hodinu jsem chatovala s holčinou, se kterou se poslední dobou vůbec nevídáme. Můžu říct, že to bylo moc fajn. Viď?
  • stydím se: nejspíš za ten půl den oddělení matky od potomků chybím dětem víc já než ony mě, i když ...
STŘEDA
  • pravidelné informace o stavu manžela i dětí dostávám zprávami i rozhovory. Vše klape jak má a já jsem tím pádem naprosto v pohodě.
  • počasí mě donutilo vyměnit v poledne kolo za auto a já po práci odjíždím do města na nákupy, v klidu si přebírám oblečení v Tescu a vycházím spokojená, s dvěma tílky a kraťásky. Kromě jiného jsem koupila známým svatební dar, což jsem měla v náplni dáno jako jeden ze stěžejních bodů, které musím splnit. A protože jsem labužník, nyní navíc bez zábran a přísedících žroutů, kupuji si k večeři chlebový dalamánek a 10 dkg plátků z uzeného lososa. Hmmmm - bašta.
  • Doma spokojeně povečeřím, společnost mi v závěru dělá tchýně, která si absence mých dětí a manžela všímá až těsně před odchodem - tak velká je její láska.
  • Do osmi mám náplň práce celkem jasnou - věnuji se prodávání kosmetiky Oriflamu, mám na práci rozdělování čerstvé objednávky. Částečně si tím vynahrazuji kus ženskosti, které se mi v klasickém zaměstnání nedostává - z traktorů a kombajnů, olejů a vazelín nikdy nebudu tak nadšená jako z voňavek, rtěnek, gelů apod.
  • fenomén Facebook. Po dohodě s Bety. Dvě hodiny drbárny, nádhera. Dovolila jsem si jednu štamprličku a byla naprosto spokojená. K svátku si budu přát webkameru, naučím se "skypovat" a pak už budou naše schůzky opravdu z očí do očí a uší do uší :-D.
  • stále se stydím: děti mi do telefonu říkají, že mě milují a že se jim po mě stýská. I mně se po nich stýská, ale stále zatím vítězí radost z prázdného domu bez rámusu.
ČTVRTEK - výhledově
  • banda se mi vrací domů o den dříve, ubytování měli jen do dnešního dne
  • jsem objednaná ke kadeřnici na melíry, pomalu se začnu vracet ke své původní blond barvě, ale musí to jít postupně
  • fenomén Facebook má dnes smůlu
  • už se nestydím: stýská se mi po klucích a po jejich brebentění, po blbnutí, po zlobení, po prosbách o společnosti pod peřinou ... zlatíčka moje
PÁTEK - výhledově
  • pokud všechno dopadne tak, jak by mělo, manžel odjede hrát a já půjdu ven. Bude-li dobrá konstalace hvězd a déšť zůstane za hranicemi všedních dní, budu si užívat prima večer s bezvadným kamarádem za poslechu No Name live. Uvidíme.
SOBOTA - výhledově
  • nic, prostě nic. Budu s dětmi, jako správná matka. A už se na to docela těším.
NEDĚLE - výhledově
  • kino s Míšou - vypadá to na "Jménem krále" s Rodenem. Snad to bude stát za to.
---------------------------------------
Vím, že mnohé z vás by si představovaly strávení absolutní beztíže jinak, ale věřte mi, že já si ty dva dny užila přesně tak, jak se mi chtělo. A chtělo se mi hezky:-D. Doufám, že podobných příležitostí bude víc:-D.



Čto éto?

15. července 2009 v 21:10 | renuška |  Snímánky
A neprozradím vám ani ťuk. Hádejte, hádejte, hádejte:-D.

Zákeřný plán :-D

13. července 2009 v 20:04 | renuška |  Jak to vidím ...
Dnes jsem se vydala do práce na kole a cesta zpět je téměř celá do kopce. Šlapu, šlapu a najednou zvoní mobil - švagrová (manželova sestra). Prý, kdy dorazím domů, potřebovala si se mnou něco vyřídit. A já jak jsem makala a funěla do toho sluchátka, tak jí to bylo divné a kdybych já byla bývala byla pohotová, tak jí neodpovím suše, že jedu na velocipédu, ale že souložím. Přičemž ona by mohla po prvotním šoku namítnout, že Petr (můj muž) je přece doma s dětmi (což byla pravda). No a já bych jen odvětila něco v tom smyslu, ať ho tedy pozdravuje:-D

Co budu dělat?

12. července 2009 v 21:50 | renuška |  Jak to vidím ...
Jestli vše vyjde podle plánu, tedy spíš podle slov mého drahého chotě, odebeře se on i mí dva synáčci od úterý do pátečního rána kamsi pod stan či do chatky. Zkrátka mě všichni opustí a já se budu poctivě věnovat svému zaměstnání - doufám, že bude přát počasí a zase šlápnu do pedálů, aby kolegyně neměla přihlouplý řeči - a domácnosti. Ale co večer? Prázdný dům, prázdná postel, prázdné kolonky v kalendářích, prázdná hlava ...
  • Šla bych na mejdan - ve všední dny zcela nepraktická záležitost.
  • Uspořádala bych mejdan - ani tato varianta není ideální náplní vzhledem k časnému rannímu vstávání.
  • Šla bych na rande - jak asi? S kým asi? Stačilo by na kafe, pokecat, raději s chlapem než se ženskou.
  • Mohla bych vyrazit do kina - s kamarádkou. To asi nejspíš bude jediný zrealizovatelný bod.
  • Budu chodit na procházky s Tarinkou. Počasí má přát, jí bude fajn, mně taky. Třeba cestou potkám "náplň pozdních večerů slaměnné vdovy".
  • Budu žehlit.
  • Tančila bych, žel žádné music bary tady v okolí mimo víkendy nefungují. A prosím, teď by byl stoprocentně jeden zájemce.
  • Zpívala bych. Karaoke bary tu taky nejsou. Krucinál.
A přijde pátek, muži rodiny se vrátí domů s batohy plnými špinavého prádla, manža sbalí hraní a odjíždí na oba následující večery kamsi do Paďous hrát s kapelou. Pokud bych sehnala hlídání, pak by se mi zcela jasně rýsovaly další dva večery, kdy bych už klidně mohla:
  • Jít na mejdan.
  • Uspořádat mejdan.
  • To rande poněkud stále visí ve vzduchu bez ohledu na den.
  • Kino už bude za mnou.
  • Procházky zkusím zpestřit přítomností navrátivších se dětí.
  • Budu uklízet vyžehlené prádlo a prát to špinavé.
  • Diskotéky frčí.
  • Dá se tam i zpívat.
Tak mi teď poraďte, co mám dělat?