Taky máte doma Kokrnejku?
6. června 2009 v 22:19 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Když jsem byla malá, tak nás máma strašila, že si pro nás přijde žebrák a já se toho žebráka šíleně bála. Žebráka jsem jako dítě nikdy neviděla a tak jsem si ho představovala po svém a to opravdu děsivě - jako vysokého kostnatého starce s krutýma bledýma očima a ta představa mě děsila tak hrozně, že jsem nedokázala jít v noci ani sama na záchod a pokaždé musel brácha se mnou. Proto jsem se zapřísáhla, že děcka nikdy strašit nebudu, ani kdyby bylo v mých očích to strašidlo sebelidštější a sebenevinnější, protože nikdy bych neměla jistotu, jak si to ten malý capart ve své hlavě přebere. Když jsi napsala, že jim říkáš, že si je ta Kokrnejka nenechá napořád a taky, že bys jí Ondráška a Honzíka nikdy nedala, úplně se mi ulevilo, moje matka se takhle nikdy vcítit neuměla a myslím, že o spoustě věcí, co se dějí v našich dětských hlavách neměla ani ponětí.
Máme klekánici, bubáka...Anič už se v podstatě nebojí, zato takový skřítek Pořádníček, to je autorita!
Já o Kokrnejce taky nikdy neslyšela, ale teď už se nebudu tak bát. Když je totiž manžel na noční a jsem v domě sama, často slýchám podivné zvuky, je to zvláštní, protože když jsme doma oba, tak neslyšíme nic. Pokud je manžel sám doma, tak mi o těch zvucích vždycky vypráví, že je taky slýchá. Tak vida, ona to bude tahle Kokrnejka.
Jinak už se těším, až nám popíšeš reakce pana Jarouška na ta umělecká lízátka.
Kdybych měla Kokrnejku, tak už asi dávno spím, ne?
I když divné zvuky také po večerech - zvlášť, když už ležím v posteli a je ticho - poslouchám. A hodně divných zvuků se trošku lekám! Tak teď jsi mi to tady vysvětlila, že tohle všechno je Kokrnejka!
Do této chvíle jsem o ní neměla nejmenší tušení!