24. června 2009 v 19:16 | renuška
|
Předem upozorňuji, že budete-li se červenat, nemusíte mít výčitky, protože stejně trapně a stydno bylo i mně, otrlé a znalé ženě.
Představte si tak metr a kousek dlouhou dutou trubku, průměr počítám cca tři centimetry, která má na každém kraji zhruba deset čísel od konce ještě navlečené a navařené ozubené kolo. A celá tahle hřídel, která patří namontovat do dopravníku v krmných vozech, je natřená jasně žlutou barvou. A právě vrstva barvy navíc překážela Jaroušovi (ano, hádáte správně, je tu další z mnoha příběhů komické dvojky JéÁeR - asi založím zvláštní rubriku). Potřeboval totiž jeden konec oné hřídele dostat do ložiska a kvůli nátěru to bylo nemožné. Nezbylo mu, než vzít "smirglpapír" a žlutou barvu odstranit.
Tím se dostávám k jádru pudla a pro jistotu rekapituluji: máte trubku průměru klasického bimbase (pozor, nebavím se o délce!!! :-D) a jeden konec se snažíte naplocho obrousit. Bohužel to dost dobře nejde, lepší je jaksi tu tyč obejmout prsty a brousit kolem dokola celou sevřenou dlaní. Pokud vám dobře funguje představivost, můžete v duchu vidět pohyby téměř totožné s těmi, kterými se těší mužská "ega".
Stačí tenhle podrobný popis k tomu, abyste se vcítili do mé kůže? Abyste pochopili, jak mi bylo, když jsem se dívala na Jaroušovu zručnost? Okamžitě jsem se otočila čelem vzad a se smíchem v zádech prchala do své skromné kanceláře schovat se před nestydatou erotickou provokací.
Říká se, že není sprostý ten, který mluví, ale ten, který domýšlí. Ano, klidně se přiznám, že Jaroušovy pohyby mě nenechaly chladnou a klidně budu sprostá. On totiž moc dobře věděl, co dělá. Pro dnešek vyhrál 1:0 a já mám tudíž silnou motivaci vyrovnat skóre a vrátit mu jeho legrácky, kdy se bude v rozpacích cítit naopak on. Tak mi držte pěsti! A pusťte z nich ty hřídele.