Víla a cizinec
14. května 2009 v 22:10 | renuška | Přišla MúzaKomentáře
Jejda, to je krásné... Achjo... Zase si uvědomuju, jak moc mi chybí protějšek, abych aspoň semtam slyšela tyhle slova, nebo je cítila..:(
Ano, krásné... takové jemně snové... chce se mi přivřít oči a stát se na chvíli tou vílou...
Chci se stát vílou
jemnou a milou
užívat radosti
nemít starosti
jen tančit v rose
v zeleném lese.
Reni, a jak to jde zvládnout? Vědět, že teoreticky tvůj být může, ale není? Tohle si říkám já... Teoreticky bychom spolu s A. být mohli, ale nejsme... Jde někdy první lásku hodit za hlavu a najít druhou, stejně silnou, silnější, která tě taky tak poblázní? Nebo už je to vždycky jenom "ta druhá"...? Uvažuju nad tím strašně často, jestli jsem si prostě jen tvrdohlavě nevzala něco do hlavy a nedokážu se od toho odpoutat...
Jinak věřím, že děti jsou v jistém smyslu slova zátěží. Všechno má pozitiva i negativa, já určitě někdy našim též lezu nanervy. Mladší ségra si prostě odejde někam se svojim, a já sedím doma jak hromádka neštěstí a oni se mě snaží nějak zabavit, i když by určitě chtěli být sami a odpočinout si...
S tím setkáním si myslím že je to perfektní nápad
To by byl babinec se vším všudy
Na to bych se fakt těšila
Jinak k těm láskám... on Adam není uplně ta první láska, byli i vážné vztahy před ním, jen on je takový ten... jediný co mě fakt šíleně vzal za srdce a... Je to takový ten můj vysněný anděl. Přesně jak říkáš. Ten co tě vezme za ruku, dá ti pusu, když si myslí, že spíš, ale ty nespíš, když se ti chce brečet, tak tě obejme a poslouchá. Zažila jsem i přesně tu románovou lásku, kdy mi chlap říkal jak mě miluje několikrát denně. Nebylo to ono. Bylo to hrozně umělé a divné. Proto na něm tolik lpím, že vlastně splňoval fakt všechny takové ty moje představy. Viděli jsme si do hlavy, věděli jsme co si ten druhý myslí, když jsme se na sebe podívali... Nepotřebovali jsme si říkat jak se milujeme, prostě jsme to věděli. A to mi chybí.
Ahoj , moc pěkný blog a design :)