30. května 2009 v 21:22 | renuška
|
Dlouho jsme váhali, zda v nevlídném a nekonečně dlouhém deštivém počasí vyrazit do sousední vesnice na dětský den. Nakonec zvítězila varianta a, neboli ano. Sice děti hodně protestovaly, zvláště když do poslední chvíle věřily, že se akční odpoledne přesune z otevřeného prostranství do suchého sálu, čemuž se nestalo. Přesto jsem ráda, že jsme nenechali lenost a pohodlí vyhrát a přelstili je rázným rozhodnutím.
Ještě minulý rok jsem byla jednou z těch, kteří se na této konkrétní akci organizátorsky podíleli, ale po zkušenosti s velice špatnou dohodou od "vedoucích čety", se kterými jsme zkusili spolupracovat, jsem si letos dopřála konečně také funci matky doprovodu. V kapsičce, která mi postupně sákla studeným deštěm téměř tak rychle jako tenisky, se mi hromadily bonbóny, lízátka a v kapse tištěné korunky, za které si kluci potom v pohádkovém obchůdku nakoupili samé užitečné věci. Třeba žluté brýle bez skel, rozkládací gumu nebo chodícího plastového pavouka na setrvačník, kterému chyběla jedna noha. Vskutku samé poklady. Navrch se děti nacpaly párkem v rohlíku a já za ně spořádala vafle a společně s manželem jsme se zasytili ještě pečenou kýtou. Mňam, mňam, mňam.
Ještě před fotografiemi poznamenám, že organizátoři směřovali letošní slávu tématicky k pohádce "Ať žijí duchové". Při vstupu dívky dostávaly Leontýnčin klobouk a chlapci čapky trpaslíků. Dokonce dorazil i rytíř Brtník z Brtníku, ale více už na snímcích:
Na děti čekalo spousta úkolů, za jejichž splnění dostávaly od příslušných zástupců pohádky mimo odměn body, které si zapisovaly na karty. Na závěr proběhlo vylosování nejúspěšnějších závodníků. Bohužel někdy je lépe se snažit méně, protože konkrétně starší Ondrášek se snažil příliš a moc se mu nedařilo.
Zato Honzík nás velice mile překvapil, protože ve své věkové kategorii dosáhl nádherného druhého místa a odnášel si pořádně velikou medaili, o kterou se bratrsky rozdělil. Jeho hrdost nebrala konce (a na Ondráškovi bylo vidět, jak hrozně ho mrzí, že se mu nedařilo tak, jako mladšímu bráškovi).
Fotbalovému hřišti, na kterém všechno dění probíhalo, dominoval velikánský hrad, který si malí návštěvníci mohli rozebírat a zase skládat dle libosti. Využili jsme chvilky, kdy byl ještě téměř neporušen a zvěčnili u něj naše dva bojovníky.
A zde už samotný rytíř Brtník z Brtníkova, který dohlížel na likvidaci stavby a zároveň po úplné devastaci motivoval malé zedníky k rekonstrukci. Pár malých nadšenců jeho pokyny s radostí plnilo a ještě stihli rytíře sem tam pozlobit. Na déšť a mokro v botách dávno zapomněli.
Škoda, že bylo tak hnusně! Jinak byste si to užili ještě víc...
Podle těch pár fotek a vyprávění to byla moc hezky zorganizovaná akce! Jen proto bych chtěla mít děti, abych na tyhle akce nebo třeba na dětská divadelní představení mohla chodit...