15. dubna 2009 v 20:29 | renuška
|
Jak jste mnozí věděli z mých předešlých slov, letošní velikonoce jsme se jako rodina rozhodli strávit jinak, tudíž koledníci měli dveře zamčené a já naivně myslela, že se vyhnu pomlázkám a opilým pánům. Pravda, na zadek jsem dostala - dokonce i druhý den v práci (kolegové překvapili, protože za celou dobu, co ve firmě pracuji, se toto nestalo), opilci dorazili ještě kolem sedmé večer, kdy jsme byli z výletu doma, ale přesto ...
Musím říct, že vůči počátečnímu brblání synů jsem byla hodně nevrlá. Naštěstí je docela rychle zaujaly skály podél lesní pěšiny, takže jsme jim nechali prostor na prozkoumání a svým způsobem jsme měli vyhráno. Naťapali jsme společně s Tarou dobrých 6-7 km, počasí se vydařilo náramně, poobědvali jsme v bývalém Šporkově mlýně za nekřesťanské peníze a především jsme si užili všichni sami sebe.
Zde už je několik málo fotek pořízených během procházky Braunovým Betlémem. Pozn.: zámek Kuks, ke kterému vedla tato cesta, jsme pro tentorkát vynechali, asi by toho na všechny bylo víc než dost. Snad někdy jindy - a bez psa:-D.
Cestu nám pomáhaly ukazovat jak turistické značky, tak lišejníky. Přesto jsme raději směrovali své kroky podle šipek a přírodu nechali dobrodruhům.
Jako první socha v řadě uměleckých děl Matyáše B. Brauna nás přivítala postava poustevníka. S Honzíkem se o něčem bavili, bohužel nám byl předmět jejich rozhovoru utajen. Uvnitř skály je sedátko a na další stěně vytesaný kříž s Ježíšem.
Jan Křtitel - jedna z mnoha památek v Betlémě, která utrpěla na kráse "díky" válečné éře a stavbě Josefovské pevnosti. Některé ze soch byly odvezeny na zámek Kuks, který zdobí další velká spousta děl M.B.B.
Poustevník č. 2, chráněný před povětrnostními vlivy dřevěnou konstrukcí.
Výjev sv. Huberta.
Nejrozsáhlejší dílo vytesané do skály cca 5 m dlouhé - podle informací se jedná o "Narození Krista, příchod Tří králů a klanění pastýřů". Opět chybí části plastik, přesto se o ohromné šikovnosti a dovednosti autora nedá pochybovat.
Kristus a Samaritánka u studny Jakobovy. I zde je vidět poznamenání vandaly.
V první fázi cesty měli kluci ještě spoustu energie, kterou vyčerpávali lezením na všelijaké pařezy a prozkoumáváním keřů, odboček a pokladů. Zpáteční trasa už zdaleka tak veselá nebyla.
Výhled tunelem na okolí kolem Kuksu.
A něco málo flory na konec. Z blatouchů jsem měla upřímnou radost a petrklíče si vesele kvetly na louce pod lesem, ve kterém jsme velikonoční odpoledne strávili.
Tak to jste měli Renuško moc hezký výlet a jak tak koukám na ty fotky,tak musím říct,že Honzík je hrdina,některý takle malý děti by se takovýho poustevníka mohly leknout
Moc hezké fotky.-)