Plnit si sny

23. března 2009 v 22:20 | renuška |  Jak to vidím ...
Četla jsem o tom nedávno v nějakém holčičím časopise - teda spíš ženským, ale slovo "holčičí" je mi daleko příjemnější. To zrovna dneska taky v práci takhle chlapi povídají, jestli prý jsou ženský nahoře v kancelářích, ten jeden odpověděl, že jo a já povídám, jako že já jsem s nima dole. A prý já nejsem ženská, ale ještě holka. Tak mi bylo milo. A ten, co odpovídal, se přiznal, že čekal, že se zeptám na to, jak se tou ženskou teda mám stát. Zcela bez okolků jsem mu řekla, že o to nestojím, že budu holkou klidně napořád. Ale to jsem fest odbočila. Já totiž chtěla původně vyprávět o tom, co jsem četla, že ano. Takže to bylo povídání, který řešilo vlastně to, jak žijeme, když vyrosteme. Že se z nás - holek - stávají vlastně roboti, hospodyňky (promiň Hospodyňko), uklízečky, pečovatelky, pořád šmejdíme s hadrem, píglujeme byt, aby za půl hodiny vypadal stejně jako před debordelizací ... No a odkazovali se tam na naše princeznovský povídání, na sny, který jsme měly jako malý slečny, na naše přání, který se nevztahovaly jen k těm úžasnejm princátkům na bílejch ořích, ale taky k tomu, že jsme chtěly bejt krásný, šťastný, zamilovaný a tak. Ne teda všechny. Některý holky chtěly třeba bejt kosmonautky nebo popelářnice, co já vím. Ale obecně to myslím. Když to pro pochopení rozvedu ještě víc, tak třeba jedna si řekne, budu zpěvačka (a může k tomu mít i vlohy!!!), druhá se vidí jako módní návrhářka, třebaže už jí je třeba dvacet, holce. A pak se to zvrtne a tyhlety sny tak nějak vyprchají pryč a nebo si je zamkneme v sobě a nazdar bazar. Není to škoda, do prčic? Proč o ně přijít, proč se k nim nevrátit a nerealizovat je? Proč nežít pro sebe? Copak máme doma na zdi nějakej harmonogram s rozpisem povinností a nároků? Prdly vrdly, jak já říkám. A ráda to říkám.
Píšu o tomhle hlavně proto, že jsem sice třeba jako malá nechtěla vydat knížku s vlastníma hovadinkama, básničkama, který umí napsat kde kdo. Nejspíš mě to tehdy ani nenapadlo, protože jsem zkrátka veršovat ani neuměla. Pokouším se o to až posledních pár let, co blogařím, je to intenzivnější. A z okrajový záležitosti se rázem stává zásadní koníček, kterej mě baví, kterej se líbí a snad i potěší. Tak si říkám, že asi po týhle šanci a možnosti fakt sáhnu. Že si ty svoje veršovánky nakupičkuju a vydám. A rozdám. Těm, který to budou chtít číst, kterým udělá radost mít doma pidiminiknížečku Renuščiných plků. Žádný ambice ve sběru Nobelovek, zůstávám silně při zemi, ale přesto ... přesto bych si asi dopřála pořádnej kus snovýho štěstí. A jestli jednou dojde na mý slova a já do toho půjdu, budete první, kdo to bude vědět. Jen se musím ještě víc odhodlat a nebát se. Sakra, holka!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | Web | 23. března 2009 v 22:31 | Reagovat

zajímavé... narazila jsem na Tebe náhodou :-) Máš velmi hezký, npřeplácaný a nápaditý design. A dobře píšeš. Možná by tomu prospělo lepší členění na odstavce, nebo občas proložit obrázek, aby se víc oddělily jednotlivé myšlenky.

Pokud ráda píšeš, doporučuji nějaký literární server, osobně epiku, kde jsem "doma", je to pro to, aby se člověk rozepsal, otrkal, získal zkušenost, četl jiné amatérské i velmi talentované básníky a dostával kritiky (nebo hodnocení) svých děl, velmi užitečné...

A ano, jako malí máme řadu snů a představ o životě... Většina z nich se později sice projeví o mnoho realističtěji, zároveń však objevujeme a prožíváme věci a zážitky, o kterých jsme jako malí nic nevěděli :-)

2 Alžběta Alžběta | Web | 23. března 2009 v 23:56 | Reagovat

Udělej to Renuško, proč taky ne? Máš ty básničky opravdu krásné a bylo by hezké kdyby byly hezky v kupičce, jak říkáš. :-)

PS: Strašně moc děkuju za milý a vřelý komentář u mě, hrozně mě potěšil. :-)

3 laluš laluš | 24. března 2009 v 8:18 | Reagovat

Neboj se, stejně už jsi rozhodnutá.

4 Hospodyňka Hospodyňka | Web | 24. března 2009 v 8:40 | Reagovat

Sny kamsi vyprchají - a některé se trochu změní. I ten nejskromnější stojí za to, aby si ho člověk splnil.

5 janina janina | 24. března 2009 v 14:25 | Reagovat

do toho......... do toho........do toho........já chci pidiminiknížečku renuščiných plků

6 Eva* Eva* | Web | 24. března 2009 v 15:39 | Reagovat

Všechno už tady bylo řečeno a já jen podotknu, že tohle mě už napadlo dřív a i jsem to sem psala..a taky, že bych se toho vydání miniknížečky chtěla ještě dožít!-)))

7 Mlle Mlle | Web | 24. března 2009 v 18:01 | Reagovat

Hi hi hi (ještě jednou :) ) - tuhle tapetu jsem jeden čas také měla na ploše! :D

Jinak sny jsou určitě od toho, aby se plnily! Tak se neboj, Renuško!

8 diky diky | Web | 24. března 2009 v 19:25 | Reagovat

Držím palečky, aby ten sen vyšel. Tvoje řádky jsou takové milé pohlazení pro duši.

9 mardom mardom | Web | 25. března 2009 v 0:32 | Reagovat

Já si myslím, že si ten sen časem určitě splníš. Protože tohle uděláš pro sebe ... a pro své přátele.

PS: já se na to taky chystám, ale zatím si plním sny, co byly dřív :D

10 Zabky-svet Zabky-svet | Web | 25. března 2009 v 20:22 | Reagovat

Taky chci - to vlastně omílám docela pravidelně :) Renuško, chci Tě mít v knihovničce! S podpisem, prosím.. Já to vzdala - prozatím. Sice jsem o tom napsala i na blogu článek, ale spíše jsem to zase naplnila "rádoby humorem".. je to sice touha, ale..já si počkám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama