Lvice v kleci

12. března 2009 v 11:28 | renuška |  Jak to vidím ...
Přesně takhle jsem si připadala, když jsem ve společnosti kýble s vodou, saponátů a úzkostného strachu z výšek uzavřena ve schválené kleci na vidlích vysokozdvižného vozíku tři metry nad zemí pulírovala dílenská vrata. Důkladně. Důkladně čistila, důkladně podělaná strachy. Zvláště v prvních chvílích, než jsem si zvykla na fakt, že přenesením váhy do předního pravého rohu se klec kapánek zhoupne, protože "tam" byla rezerva. Takže bylo následkem onoho houpy-kroupy možné zaslechnout kvílení samice, nikoliv však bojovné, nýbrž řádně bázlivé, až bojácné. Z toho lze snadno usoudit, že jsem coby lvice zklamala, protože více než dravá jsem byla krotká. Než jsem si zvykla:-)). A hovoříme-li už tedy o lvích holkách, tak pak bohužel nemohu o sobě ani zpětně prohlásit, že jsem byla lvicí salónu, protože:
  • a) dílna salónem rozhodně není, nikdy nebyla a asi ani nikdy nebude
  • b) v teplácích, teplé vestě a s rozmáchanými rukami nikoho neokouzlím
  • c) přestože by se mohlo zdáti, že v mužském kolektivu bude o bezesporu krásnou, vnadnou, milou, pozornou, laskavou, úžasnou, pracovitou, štědrou, přítulnou, hebkou, dokonalou, dokonalou, dokonalou, dokonalou, dokonalou samičku zájem, není to zas až tak pravda, ačkoliv o těch vyjímkách, co potvrzují pravidlo .... no comment
Ještě mě čekají poslední (jak kráááásně to slovo zní) vrata, už se nesmírně těším, zase přijede pouť a já budu jezdit na atrakci zvané Desta. A zadarmo! Ani nemusím házet šavlí po kole štěstí, Mountfield si může trhnout sekačkou! Nehledě na to, že za ty tři týdny gruntování jsem se naučila pracovat s paleťákem (to je takový jezdítko, na kterém se vozí dřevěné palety), s profesionální sponkovačkou, cizí mi nejsou barvy ani štětce a hlavně!!! Nedošel mi humor, díky bohu! Bez něj bych totiž asi nepřežila (a bez mého věrného spolupachatele Jarouše taky ne).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 laluš laluš | 12. března 2009 v 15:00 | Reagovat

Tak já nevím, ty prostě z úplně obyčejný věci dokážeš vytvořit kravinu k popukání. Škoda, že tě ostatní virtuální kamarádi neznají v reálu, já mám tu kliku, takže to vidím úplně jasně před očima. Ty řveš, b lahorodí dole pod tebou se maximálně pochechtávají, věřím tomu, že padla sem tam vysoce inteligentní narážka a připomínka. Jen si tak říkám, jak dlouho vám to tam tak čistý vydrží. Aha, do žní, říkal pan Pávek, do žní. Jen abys pak nemusela jít k Turkoj. Nebo jak to v tý vesničce rodný, střediskový, vlastně bylo.

2 renuška renuška | 12. března 2009 v 15:13 | Reagovat

Lalušu, víš, po kom jsem tak prdlá? Po tobě:-D.

3 Eva* Eva* | Web | 12. března 2009 v 18:01 | Reagovat

Renuško, to velký gruntování vůbec nezávidím, Já ale věřím, že jsi byla lvicí dílny a přilehlého okolí, nemusí to nutně být přeci salon. Navíc v dílně jsou ti chlápci pro mne rozhodně zajímavější, než kdejaký nadutec salonu!!-))))))

P.S. Ppopjíždění, natož práci s paleťákem ti upřímně závidím. Jednou jsem měla možnost to vyzkoušet, ale s výsledkem se radši chlubit nebudu. -(((

4 Eva* Eva* | Web | 12. března 2009 v 18:03 | Reagovat

Za překlepy se omlouvám, popijím si tady červené vínko a podle toho pak komentáře vypadají. *palec*

5 Mlle Mlle | Web | 12. března 2009 v 20:19 | Reagovat

Obdivuju Tě, že jsi takhle zvládla výškovou práci a ještě o tom napsat úžasný článek! A po tom všem uklízení a leštění sis zachovala ještě smysl pro humor! :)

6 Werri Werri | Web | 12. března 2009 v 20:56 | Reagovat

Renuško ty jsi úžasná. Úplně tě vidím na těch vratech :-D. Moc se mi líbí jak jsi to popsala :-) .Hezký večer

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama