Líbáš jako Bůh

22. března 2009 v 19:09 | renuška |  Jak to vidím ...
Ano, opravdu je to titulek filmu, který poslední měsíc běží v kinech. Ano, opravdu je to ten rádobybrak, jak nám to mnoho z recenzentů z odborných kruhů nutí. Ano, opravdu je to další počin vynikající režisérky Poledňákové, která se tentokrát ujala i scénáře a tuším, že i snad kamery nebo tak něco. Na tenhle snímek mě lákalo jít se podívat. Jednat už jen ten název je cukrátkem, které chcete ochutnat. Kvalitní herecké obsazení (Kaiser, Mahuľová, Holubová, Bartoška, Issová, Vojtek) a děj filmu spadající do aktuální současnosti života zralých a vyspělých lidí, další důvod. A posledním krokem vpřed bylo doporučení od jednoho pána, který příběh shlédl na vlastní oči a z biografu odcházel nadšený.
Mohu říct, že jsem moc ráda, že jsem se nechala strhnout davem. Samozřejmě, kritiky odsuzované hlášky v podobě: "Na to ti sere bílej tesák!", nelogické momenty - např. život na vysoké noze si dopřával lékař - saniťák, příliš hodně důrazu na "nenápadnou" reklamu sponzorů, mnoho moderní techniky ... Ano, ale tohle všechno je život. Takhle konzumní společnost tráví své dny, SMSkováním, prací na notebooku nebo na PC. Co je na tom špatného převést tyto artefakty na plátna kin? Nic. Naopak. Mnohem víc se cítíme spjati, mnohem víc vnímáme stejné radosti i starosti. Více se podobáme hrdinům a naše zážitky se dokonce mohou v některých pasážích shodovat s jejich.
Ani já jsem neunikla. Slova, věty, pohledy, pocity hlavní hrdinky jako by byly mé. Jako všechno, co se jí dělo, co viděla a slyšela, co dostávala od své pozdní lásky, kterou ve svém věku už asi ani nečekala. Jako vyrovnání a smíření, jako nadšení a bolest, jako pochopení a zlost. Věřte tomu nebo ne, ale tak jako u ní se střídaly záchvaty smíchu se zoufalými slzami v očích, stejně tak já jsem prožívala a vnímala její pocity a smála se a plakala s ní. A vracela se v čase zpátky a zkoušela najít ta slova, která jsem znovu z úst filmových hrdinů slyšela.
...
Mohu-li pár slovy zhodnotit výše jmenovaný celovečerní film, dávám devět z deseti hvězdiček. Přejdu-li herecké umění obsazených osob i děj, vím přesně, jaký termín by se mohl rovnat obsahu: NADĚJE. Naděje, že nikdy není pozdě na lásku, že nikde není napsáno, kdy přesně přijde a zda-li je to právě ta pravá. Protože ta opravdová, skutečná, nefalšovaná, ryzí a čistá láska vám zaklepe na rameno klidně v padesáti a později. A právě tam tu naději cítím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 22. března 2009 v 19:28 | Reagovat

naši na tom byli a řikali, že se jim to líbilo... prej tam byly dobrý hlášky, ale mělo to i hlavu a patu... já si počkám až to budou dávat v telce, nebo to někdo přinese na dvd...

já jsem si včera zašla na "Až tak moc tě nežere" a taky nesouhlasim s kritikama... četla jsem na netu, jak to je strašný a všichni to drbali a nám se to s kámoškou strašně líbilo... :)

2 Mlle Mlle | Web | 22. března 2009 v 19:37 | Reagovat

Slyším na ten film samou chválu, tak to asi opravdu stojí za to! Teda jestli jsem na to také dostatečně dospělá... :D :D :D

3 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 22. března 2009 v 19:44 | Reagovat

zní to vážně moc zajímavě... u nás na tom byly některé spolužačky a ty měly takovej vlažnější názor, ale to je asi dané tím věkovým rozdílem.. přece jen je to trošku z jiného soudku, takže se na to asi každý dívá trošku jinak, ale takhle to vypadá moc zajímavě...

4 Eva* Eva* | Web | 23. března 2009 v 15:26 | Reagovat

Škoda, že nemáme poblíž kino, já jsem odkázaná na Tv, nebo na to, co muž nahraje a nebo stáhne z netu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama