



Jejda, ty jsou krásný a jak napsala laluš, je až s podivem, jak si drží pořád nádhernou barvu. Tvoje babička musela být taky sluníčko...
Hezký den. ☼
To hrdloužení se mi moc líbí.
Tak to ti mě ani nenapadlo, že když mi je mamka před 4-mi lety dávala pro Dáju, že jsou vlastně skoro 30 let starý a furt mají krásnou barvu. A to jsem je dávala v létě a nejsou ani vyšislý. Jsou fakt kouzelný. Jen jsi sem měla naskenovat tu fotku, když ti byli 2 roky a jsme tam s mamkou všichni tři. To by bylo porovnání :)
V těch šatičkách je neteř jak panenka.Krásně žlutý šatičky a ještě tak hezky zdobený.-)
i já mám své zamilované šatičky - poctivě schované, že v nich snad jednou bude chodit i má ratolest - jsou k vidění ve vzpomínkových fotografiích, na kterých si hraju s telefonem :)
Ahoj Renuško![]()
Máš hezký blog,září z něho energie.
A k panu Conerymu(omlouvám se,jestli jsem zkonila jméno),moje dcera říká,že čím je starší,je krásnější.Má pravdu![]()
Hezký večer Marťa
jojo.. tyhle šatičky si na holkách moc dobře pamatuju... :) jsou vážně krásný, takový obyčejný, ale krásný.. a oběma holkám moc a moc slušely.. tebe si v nich bohužel nemám šanci pamatovat... ;)
Jak se říká, v jednoduchosti je krása. Vůbec se ti nedivím, že sis je schovala...![]()
Renuško, neváhej, čtu, ba dokonce hltám s nadšením každý Tvůj článek. Jsi úžasná i Tvá tvorba *palec*
Renuško, vy máte v rodině ty krásný modrý kukadýlka, viď?
P.S. Manžel by teoreticky vzato mohl stříhat dobře, ale skutečnost je bohužel jiná. Naštěstí mě rostou vlasy děsně rychle..Tak za týden, 14 dnů to bude už o něčem jiném.
Modré oči budou čím dál vzácnější. U nás v rodině měli všichni hodně tmavohnědé, jako hořká čokoláda. Jako mívají romové. Jen já jediná mám oči úplně zelené. Dcera když studovala medicínu a měli genetiku, tak se dozvěděla, že to prakticky není možné, že musím být vyměněná.
To ani nevěděla, že moje maminka v porodnici se mnou spustila poplach, že mě vyměnili. Kdoví, jak to všechno je, ale dnes už mi to je jedno. Jediná z rodiny mám úplně jiné zájmy, čtu, pěstuju kytičky a hlavně nemám ráda komediantský život. To bylo pro mne celé dětství přímo utrpení.
Vzpomínám si dobře na tu dobu, v obchodě nic, tak nastoupila babička a tyhle šaty, no spíš sukýnku s laclem ušila. Pořád si drží svoji barvu, sluníčkovou a pořád bude bavit. Ještě že byla babička tak šikovná, já spíš ty vidle a motyčku, ale aspoň tak.