Ručičky, nebojte se ...
28. února 2009 v 23:52 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Renuško, tak v tomhle Ti tolik rozumím! Měli jsme totéž v práci před 14 dny - výměnu oken po celé budově + malování! A jak popisuješ, některých se to vůbec netýkalo, ale ne že by dělal mrtvého brouka, ještě si z nás utahovat. Další měl spoustu jiné práce, kterou musel zrovna dělat, když ostatní uklízeli. Najednou se vytříbily charaktery všech! A nejvíc uklízečky, která se nám prostě hodila marod!
A úplně stejně jsme to měli i pochvalou. Sice se nám jedno "díky" řeklo, ale druhý den nastal ze strany nadřízených neutuchající údiv nad naším skluzem s uzávěrkou... :( Ach jo...
Na druhou stranu nemá to něco do sebe chodit do práce jen v teplákách? My jsme si v tom docela libovaly... ![]()
No jo, je to těžký, když ty jsi právě ten poctivec a pracant, nebylo by ti líp jako tomu vyčůránkovi a nemakačenkovi? To víš, že si samozřejmě dělám legraci, díky Bohu jsi taková jaká jsi a ti ostatní výše citovaní ti nesahají ani po kolena, někteří tak ke kotníkům, sotva. Tak buď nad věcí, nehty narostou, ručičky se srovnají do hebounka, vápno a prach se osprchuje a tepláky mají fakt něco do sebe. Budeš to mít v práci čisťounký, v kanceláři špeluňce trochu dýl, tak se z toho raduj a smiř se s tím, že to tak prostě je. Protože nějaký připomínky a nedejbože výčitky by dotčeným pracantům při jejich povaze stejně nedošly. A jak píšou holčiny výše, najdou se takoví všude.
hezky se to říká, ale štve to. Při odměnách se pak určitě nehledí na to, jak se kdo snažil. Hlavně, že se to "Vokecá".
Všem: díky za pochopení i milá slůvka. Nerada bych, aby to vyznělo jako sebelítost, spíš jsem svým článkem chtěla tak trochu ulevit nejen své duši (jsou tací, které to štve daleko víc). Plus je mi líto, že mě někteří lidé zklamali víc, než bych do nich řekla. A fakt, co se týče teplákových dní - jo, není to marný, ačkoliv i tak se každý den nalíčím, dělám přeci s chlapama
. Ala na rovinu, už se zase těším do "normálu".
Renuško když to čtu, jako bys psala o mě. Jsem poctivec do morku kostí, žádné práce se nebojím a není mi zatěžko, udělat v práci něco navíc (i když dnes vzhledem k mé nemoci nemůžu). V bývalé práci jsem měla kolegyni, která neměla rodinu, byla jen s manželem a přesto pro ní byl problém, zůstat déle v práci, udělat něco navíc apod. Já měla rodinu, holky byly daleko menší než dnes a přesto jsem to udělala ráda, protože jsem svou práci milovala. Po ní přišla nová koledyně samoživitelka a tu sneslo samo nebe, byla opakem té předchozí.Všude narazíš na neochoty, vyčůránky, kteří si myslím své práce neváží, jinak by za ten jeden provaz táhli.