Ručičky, nebojte se ...

28. února 2009 v 23:52 | renuška |  Jak to vidím ...
... vy makat nebudete!

Vždyť to přece znáte sami, tuhle hitovku. Její slova se mi vybavují stále častěji, zvláště pak poslední dobou, protože při dobré všímavosti vidím, kdo si packy šetří a kdo ne.
V práci totiž už od posledního únorového pondělí malujeme - dílny, sklady, chodby, kanceláře, místnosti a místnůstky ... Dílny a sklady jsou prostorem, kde hospodaří především servisní mechanici a já. Tudíž veškeré uklízení, přenášení a odnášení, smejčený, přebírání, natírání, omývání a další kupa jiné práce připadá na koho? Spravedlivě by měla stejným dílem zasáhnout všechny, kteří tyto prostory spravují, ovšem opak je pravdou. S tím je nutné se smířit, což pracující skupina ví. Ovšem hůř to nese. Těžko se chodí s plnýma rukama po uličce neuličce, a když vám do cesty ten, co se o ty své ručičky bojí, ještě "v zápalu boje" vhodí štafle, hrozí újma na nejen už tak vyčerpané psychice, ale i na těle. Chytrých řečí v podobě boje o světový mír máte za chvíli taky plné zuby, protože byste raději viděli společný boj proti nepořádku. Vrcholem všeho pak ale je situace, kdy se jeden z party "nemakačenků" pod vlivem vedoucího do práce pustí, protože jestli vám dosud krev jen zlehýnka bublala, při pohledu na tempo a rychlost práce dotyčného červené a bílé krvinky už nevědí, čí jsou, a vám hrozí, že vybouchnete.
Blbé kecy z více stran je lépe se naučit nevnímat nebo s úsměvem přejít, i když to není také kolikrát snadné. Čekat, že někdo uzná vaši práci? Naivní sen ještě naivnějšího člověka, který žije v době, kdy si každý vážil každého. Nic na tom nezmění ruce zkřehlé zimou a zničené mácháním v saponátech a myté ředidlem od použitých barev. Pokud někdo může spravedlivě posoudit práci během malování hodně velkých prostor zaplněných ponky, skříněmi s nářadím, velkými sudy a kontejnery, spousty náhradních dílů a katalogů, pak jsou to ženy hospodyňky, které něco podobného, ale v menším formátu musí dělat téměř denně. Uklízet. A je jen jejich volbou, jestli vysmejčí pořádně nebo jen "na oko", protože je to dodělání do závěrečného konce stejně nemine. Pochopitelně o to víc zamrzí, když si jejich činnosti, která unaví kolikrát víc, než štípání dříví, nikdo nevšimne.
Ještě zhruba týden budu do práce chodit v teplácích a mikině, každé ráno z domů odcházet čistá a vracet se zaprášená, s olámanými nehty, omítkou a barvou ve vlasech a utahaná. Ještě zhruba týden budu muset snášet lenost a vyčůranost některých lidí, kteří dělají, že se jich to netýká. Jsem poslední z posledních, ale jak už jsem několikrát psala, svou práci mám moc ráda a každý krok, který vede ke zlepšení podmínek, ač něco stojí, vítám. Proto nepochopím ty, kteří současnou rekonstrukci bojkotují svým nezájmem a opovržením, čímž těm z druhého břehu akorát ubírají sil. Ne nadarmo se říkává, že máme táhnout za jeden provaz. Všichni do jednoho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werri Werri | Web | 1. března 2009 v 9:20 | Reagovat

Renuško když to čtu, jako bys psala o mě. Jsem poctivec do morku kostí, žádné práce se nebojím a není mi zatěžko, udělat v práci něco navíc (i když dnes vzhledem k mé nemoci nemůžu). V bývalé práci jsem měla kolegyni, která neměla rodinu, byla jen s manželem a přesto pro ní byl problém, zůstat déle v práci, udělat něco navíc apod. Já měla rodinu, holky byly daleko menší než dnes a přesto jsem to udělala ráda, protože jsem svou práci milovala. Po ní přišla nová koledyně samoživitelka a tu sneslo samo nebe, byla opakem té předchozí.Všude narazíš na neochoty, vyčůránky, kteří si myslím své práce neváží, jinak by za ten jeden provaz táhli.

2 Mlle Mlle | Web | 1. března 2009 v 10:19 | Reagovat

Renuško, tak v tomhle Ti tolik rozumím! Měli jsme totéž v práci před 14 dny - výměnu oken po celé budově + malování! A jak popisuješ, některých se to vůbec netýkalo, ale ne že by dělal mrtvého brouka, ještě si z nás utahovat. Další měl spoustu jiné práce, kterou musel zrovna dělat, když ostatní uklízeli. Najednou se vytříbily charaktery všech! A nejvíc uklízečky, která se nám prostě hodila marod! :D A úplně stejně jsme to měli i pochvalou. Sice se nám jedno "díky" řeklo, ale druhý den nastal ze strany nadřízených neutuchající údiv nad naším skluzem s uzávěrkou... :( Ach jo...

Na druhou stranu nemá to něco do sebe chodit do práce jen v teplákách? My jsme si v tom docela libovaly... :D

3 Laluš Laluš | 1. března 2009 v 13:53 | Reagovat

No jo, je to těžký, když ty jsi právě ten poctivec a pracant, nebylo by ti líp jako tomu vyčůránkovi a nemakačenkovi? To víš, že si samozřejmě dělám legraci, díky Bohu jsi taková jaká jsi a ti ostatní výše citovaní ti nesahají ani po kolena, někteří tak ke kotníkům, sotva. Tak buď nad věcí, nehty narostou, ručičky se srovnají do hebounka, vápno a prach se osprchuje a tepláky mají fakt něco do sebe. Budeš to mít v práci čisťounký, v kanceláři špeluňce trochu dýl, tak se z toho raduj a smiř se s tím, že to tak prostě je. Protože nějaký připomínky a nedejbože výčitky by dotčeným pracantům při jejich povaze stejně nedošly. A jak píšou holčiny výše, najdou se takoví všude.

4 zuzana zuzana | 1. března 2009 v 19:12 | Reagovat

hezky se to říká, ale štve to. Při odměnách se pak určitě nehledí na to, jak se kdo snažil. Hlavně, že se to "Vokecá".

5 renuška renuška | 1. března 2009 v 19:25 | Reagovat

Všem: díky za pochopení i milá slůvka. Nerada bych, aby to vyznělo jako sebelítost, spíš jsem svým článkem chtěla tak trochu ulevit nejen své duši (jsou tací, které to štve daleko víc). Plus je mi líto, že mě někteří lidé zklamali víc, než bych do nich řekla. A fakt, co se týče teplákových dní - jo, není to marný, ačkoliv i tak se každý den nalíčím, dělám přeci s chlapama:-D. Ala na rovinu, už se zase těším do "normálu".

6 mardom mardom | Web | 1. března 2009 v 23:54 | Reagovat

Chápu a mám podobný názor - naštěstí u nás si na to najímáme firmy, takže se mě to tolik netýká, ale už jsem to zažila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama