close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Měly by bejt ...

9. února 2009 v 21:19 | renuška |  Přišla Múza
Dlouho jsem pointu nosila v hlavě, ale až teď jsem jí dala tvar. Mám z ní hroznou radost. Ani nevím, proč.

... trochu drsný,
aby, když pohladí mý záda,
já byla za to víc než ráda.

... trochu jemný,
aby, když pohladí mý tváře,
já psala ty dny do diáře.

... trochu velký,
aby, když těm mým bude zima,
u nich v zajetí jim bylo prima.

... trochu malý,
aby, když radostí mi tečou slzy,
ony jich byly plný brzy.

... trochu šikovný,
aby, když nálada má někdy zlá je,
zlepšily jí hrnkem čaje.

... trochu zvědavý,
aby, když cudně se tvářím jen na oko,
ony hledaly hodně hluboko.

... trochu drogou,
aby, když v koncích budu každou chvíli,
ony v euforii je proměnily.

... trochu, hodně,
aby, když chybí mi něco hezkýho,
byly tu ruce mužskýho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | Web | 9. února 2009 v 23:42 | Reagovat

Ta pointa je totiž fajn. Jsem ráda, že z ní máš radost, to je to nejlepší. A co se týče básničky, tak jsou tam hluboké myšlenky.

2 laluš laluš | 10. února 2009 v 9:33 | Reagovat

krásný, krásný, zase se mě to hrozně líbí

3 Peťka;) Peťka;) | Web | 10. února 2009 v 9:45 | Reagovat

musím říct, že tahle básnička se ti hodně povedla. strašně se mi líbí ten nápad. nedivím se, že z ní máš radost. je to fakt super. já teď mám jaksi tvůrčí krizi... to víš, jak není depka, tak já prostě nepíšu:D

ale tobě se to vážně hrozně moc povedlo

4 Eva* Eva* | Web | 10. února 2009 v 11:13 | Reagovat

Jo, mně se to taky zase hrozně moc líbí..

Jsi vážně naprosto skvělá.

5 Vendea Vendea | Web | 10. února 2009 v 12:28 | Reagovat

Renuško - chválím a smekám - moc krásná

6 Mlle Mlle | Web | 11. února 2009 v 12:59 | Reagovat

Tak to je opravdu velmi povedené! Ani se nedivím, že z ní sama máš radost... ;)

7 janina janina | 11. února 2009 v 13:13 | Reagovat

To je to, co mi imponuje na mužských. Nemusím ty hladký doktorský ručičky, ale mozolnatý chlapský dlaně, který dokážou podržet. Asi je mám zafixovaný od taťky. ten když pohladil, občas, tak to bylo drsný, ale příjemný. A hlavně v nich byla ta opora, ta síla chytit a nepustit, vzít a ničeho se nebát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama