Jó to za našich mladejch let ...

17. února 2009 v 21:03 | renuška |  Jak to vidím ...
Ať už na jiných blozích nebo běžně v médiích je často k vidění porovnávání doba minulá se současnou. Tu spolu bojují ceny za spotřební zboží, tu dostupnost potravitn, tam zase výše platů, jinde se pere za demokracii nebo podporu občanů. Téma až příliš úzce spojené s politikou, se kterou se mi dosud nepodařilo skamarádit. Spíš mi ale vadí, že zastánci některých let jsou tak přesvědčeni o jejich dokonalosti, o spokojenosti té určité doby, že nevidí její chyby. Naschvál nechci psát o komunismu a kapitalismu, protože každý si bude bránit to, co mu je bližší.
Nejsem žádný pamětník, je mi slabých 32 let, takže v dětství prožitém za totality jsem rozhodně neřešila prázdné pulty obchodů a zákaz Matušky (kterého jsme měli doma na gramofonových deskách), ale spíš bunkry u sousedů, kam jsme se schovávali s ostatními dětmi. Díky tuzexovým bonům jsme mohli občas ochutnat luxusní žvýkačky s kačerem Donaldem, mít svetr z neobvyklé a kvalitní vlny, jezdit v žigulíkovi. Bylo mi ukradené, že sektorku, jako máme doma, mají ještě v dalších mnoha domácnostech, stejně jako obývákovou stěnu. Neměla jsem za potřebí přemýšlet o tom, zda o vánocích budou na stole banány ( i když byly vzácné a asi bych lhala, že jsem za ně nebyla ráda), hlavně, že byl salát s klobásou.
Coby dospělá jsem už pochopitelně nedostatky omezených zásob obchodů nemohla vnímat, protože moderní doba a především pak revoluce pomohly k jejich rapidnímu zlepšení. Naopak ale zase proti tomuto faktu jsme v nevýhodě, protože si můžeme vybírat z mnoha různých možností, pokud ovšem na to máme dostatečně naplněnou peněženku. Takže je to pořád jedno s druhým. A vyřčená slova? Demokracie? Tohle je téma samo o sobě, a přiznejme si, že ani dnes si člověk kolikrát není jist tím, zda nebude za to, co řekl, následně potrestán. I když ne třeba odnětím svobody. Jak už jsem ale psala z kraje, nejsem příznivcem politických diskuzí, takže skončím raději dřív, než bych se do toho zamotala a nevěděla, jak ven.
Co jsem ale vlastně chtěla říct? Že ať už bylo a je jakkoliv, tak dnešní padesáti, šedesáti-letí lidé ve většině případů vypadají daleko lépe než před třiceti lety. Že současné babičky žijí kolikrát životy daleko bohatší, než jejich děti. Že dřina na polích je vystřídána odpočinkem a relaxací, časem věnovaným rodině (jak kde). Že svět je dostupný všem. Že peníze zkazily mnoha lidem charakter, ale mnoha lidem také zachránily životy. Že pokrok jde stále dopředu a nabízí nám nové šance na poznání dosud cizích neprobádaných oblastí všech směrů.
Že zkrátka každá doba má své plusy a mínusy a bylo by velkou chybou jedny nebo druhé opomíjet pro ty, kterým víc věříme.
(I tak si myslím, že jsem se do tématu víc zamotala, než jsem chtěla. To je asi tím šampaňským, co jsem si rozdělala k žehlení a teď ho dopíjím:-)) )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | Web | 17. února 2009 v 21:08 | Reagovat

já bych to řekla jednoduše - každá doba má svá pro a proti a srovnávat je je boj na dlouhé lokte, protože vždycky budou zastánci i odpůrci a kdo to nezažil na vlastní kůži, bude ovlivněn a nebude objektivní, takže se tím akorát rozpoutají více či méně vášnivé debaty, které stejně k ničemu nepovedou :)

2 Eva* Eva* | Web | 17. února 2009 v 21:57 | Reagovat

Rendi, já nemůžu zase jinak, než souhlasit.

3 mardom mardom | Web | 18. února 2009 v 0:11 | Reagovat

Žít se musí v každé době, takže ovlivňujme raději to, co můžeme (teda ve větší míře) než to, co je neovlivnitelné.

4 laluš laluš | 18. února 2009 v 9:17 | Reagovat

Přesně tak, každá doba má své plusy a mínusy. Jen by to mělo být vyrovnaný. Ale v koutku duše jsem ráda, že mě je tolik kolik je a nemusím přemýšlet, jak zajistím bydlení, malé děti, velké děti a jejich potřeby, no nemáte a nebudete to mít jednoduchý, bohužel je dnes doba o penězích. Na spoustu výhod současný doby si prostě ani nesáhnete, to byste se s Janinou museli narodit jiným rodičům. Takovým, kteří získali majetek v restitucích, takovým, kteří měli v hlavě dost na to, aby vystudovali VŠ a více, takovým s hodně ostrými lokty a ne nám, jezeďákům. Jenže člověk stejně jednou zjistí, že to, co si zažil mu nikdo nevezme.A co se týká hmotného majetku?

To je přece tak něco pomíjivého, na každým záleží, co k životu potřebuje a co ne. Herdek, to jsem se rozepsala, ani to nebylo původně v plánu.

5 Hospodyňka Hospodyňka | Web | 18. února 2009 v 16:05 | Reagovat

Dobře jsi to napsala. V podstatě jen ta nezaměstnanost mi dnes vadí, jinak se mám docela fajn - stejně jako předtím jsem se také měla docela fajn.

6 Zabka Zabka | Web | 18. února 2009 v 18:04 | Reagovat

Také plně souhlasím, je to úžasná sonda do této hořké skutečnosti. Byla by jsi úžasnou filozofkou :) A šáňo k žehlení? To mě nikdy nenapadlo, ale.. když tak nad tím uvažuji, báječné záchranné lano. Já totiž NESNÁŠÍM žehlení a ty hromady ignoruji, dokud je to možné.

7 Werri Werri | Web | 19. února 2009 v 2:21 | Reagovat

Renuško politické diskuze nemám ráda, ale s tou tvou souhlasím.

8 Alžběta Alžběta | Web | 19. února 2009 v 9:18 | Reagovat

Taky jsem nějak nestihla zaznamenat nevýhody minulé doby, i když mi je o 6 let víc než tobě, ale to jenom proto, že mi bylo teprve 18, když tahle doba skončila a já do té doby nestihla narazit a ani si uvědomit různá omezení, která z bývalého režimu vyplývala. Teď taky nemám důvod si stěžovat, i když nejsme s manželem žádní boháči a tuhle dobu vnímám rozhodně pozitivněji než tu starou. Už jenom třeba kvůli tomu, že mám internet a můžu si tam napsat v podstatě co chci, že nám naše město parádně prokouklo díky novým zářivým fasádám, že když se rozhodnu jet na dovolenou na druhý konec světa, tak stačí dostatečně dlouho šetřit a můj sen se může stát skutečností...Je toho hodně co se mi na životě líbí a myslím si, že v našem státě patříme opravdu k těm šťastnějším na světě, i navzdory příšerným politikům a leckdy na hlavu postaveným zákonům. Možná můj optimismus není až tak moc na místě, ale mně je od přírody nadávání strašně protivné a  taky tak nějak věřím, že většina věcí dobře dopadne, zvlášť když se k tomu sama nějak přičiním. Až budu jednou v pasti a život mě šeredně skřípne, možná se mé postoje změní, zatím jsem ale měla hrozně moc štěstí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama