16. února 2009 v 14:50 | renuška
|
Zhruba posledních 24 hodin jsem zde měla zveřejněný jeden článek, takové mé typické vylití srdíčka, trápení. Díky za komentáře, díky za podporu. Zpětně jsem ale musela písmenkování poslat pá, protože jednak bylo pochopeno malinko jinak - blbě jsem to asi napsala, a navíc jsem za svůj zájem dostala tak akorát přes prsty a vůbec.
Takže jsem se rozhodla, že sem napíšu pár slov o tom, jak je někdy člověk zbytečně velkým dobrákem, který to s lidmi myslí dobře, snaží se jim pomoc a navést je směrem, který by jim mohl být k užitku. Jistě. Někteří jsou za přízeň dobráků rádi, poděkují nebo Vám ji oplatí milým a upřímným úsměvem. Především si ale vaše slova vezmou k srdci a v rámci svých možností se pokusí o změnu k lepšímu, případně o malý ústupek, úkrok, chcete-li, na lepší trasu. Ovšem pak jsou ještě nejméně dvě skupiny takových, a sice: debilové a lehkovážní. Debilům je asi zbytečné radit už z principu. A přece to kolikrát zkoušíme a doufáme, že to pomůže. Na rovinu, myslím, že je to nošení dříví do lesa a navíc nám hrozí, že bychom mohli místo změny debila změnit dobráka, což není vůbec dobrý výsledek. Ti lehkovážní vyslechnou, možná, ale opravdu jen možná si vaše slova na pár chvil uvědomí, než je zmuchlají do neúhledné kuličky a zahodí do prvního odpadkového koše. Tím se jim v hlavě opět vytvoří volno, bezstarostno, pohoda - vše jistojistě na první dojem, především pak jejich. Navíc, lehkovážní bývají často ješitnými, kde se musí našlapovat hodně opatrně, abychom nedopadli jako ... jako já. Protože jsem totiž zjistila, že zmínka o "horkém tématu" může vést k výčitkám, odkud je pak blízko k přiznání pravdy, což lehkomyslný činí strašně nerad. Proto je pro něho lepší vaši pomoc odsoudit a zapomenout.
Je to zkrátka život. Během něj se setkáme s tolika různými osobnostmi, s tolika barevnými dušemi a odlišnými názory, a právě tyto okolnosti vyrábí v naší mozkové laboratoři náš charakter. Je-li tento pokus s výsledným efektem zdařilý, pak jsme se stali dobráky. Díky bohu. Protože raději dostanu kopanec do zadku nebo pár facek, než abych byla LEHKOVÁŽNÝM DEBILEM:-).
PS:
Vůbec si nemyslím, že je špatné občas vypnout a všechny starosti hodit za hlavu. Naopak, toto by si měl dopřát každý z nás povinně nejméně jednou za týden. Nebo za dva. Ale rozhodně je špatně zůstávat v této dimenzi pořád.
Já už nic nechápu. Nejdřív zmizel článek a pak tohle. To je tak hroznej? Jak ti někdo něco může vyčítat? No asi ten debil lehkovážnej. Ach jo.