6. ledna 2009 v 17:33 | renuška
|
Z mých předchozích článků je patrné, že jsem matkou dvou rošťáků, Ondráška a Honzíčka. Vždycinky jsem si přála dcerku, asi jako každá ženská. Když jsem byla těhotná s Ondrou, tak jsem tak strašně věřila, že to bude holčička, že když v porodnici vedle mě na sále paní děvče porodila, tak jsem to obrečela. Pak jsem přišla na řadu já a po prvních slovech - "Maminko, je to kluk" - která jsem vnímala jen na půl z důvodu opiového omámení pro zmírnění velkých bolestí a porodu kleštěmi, mě zamrzelo. Sice jen nachvilku, maličkatou, nepatrnou chvilinku, ale bylo mi líto, že mi to nevyšlo. V zápětí ale radost dostala prostor a láska přišla ruku v ruce s ní. Vzhledem k mému opravdu těžkému porodu jsem Ondru viděla až druhý den, kdy mi ho přivezli z dětské kliniky. Od té doby jsme byli spolu. Učili jsme se oba, kojit, přebalovat, koupat - klasika, kterou zná každá maminka. Ondráška bych nevyměnila za nic na světě, miluji ho víc než celý svůj život a pouto mezi námi je neskutečně silné. A věřte mi, pokaždé, když si vzpomenu na své hloupé a marnivé úvahy kvůli pohlaví, nejraději bych si nafackovala.
Honzíček přišel na svět o dva a půl roku později a na rozdíl od prvního lumpa jsme já i manžel chtěli vědět, "co" se nám narodí. (U Ondry znal tajemství pouze Petr, přičemž ho nikomu neprozradil, takže rozluštění bylo dárkem pro všechny). Mladší syn se narodil 28.10., tudíž ve státní svátek, venku bylo krásně, do porodnice jsme po předchozí zkušenosti vyrazili později, tentokrát se manžel k mé radosti rozhodl asistovat a já jsem mu dosud za jeho přítomnost vděčná. U Ondry jsme oba byli nemocní a Petr si netroufal, nemělo cenu ho nutit. Možná i právě to má vliv na pozdější vztah tatínka a Honzíka, protože tihle dva, to je silná dvojka. Jeník nedá na tatínka dopustit, pokud má dítě spát s rodičem, je to automatické dělení do páru: táta + H., máma + O. . Má-li taťka vystoupení s kapelou, pak se kluci střídají, kdo bude spát v manželské posteli uprostřed a kdo na kraji. Pokud jim tedy dovolím ložnici okupovat:-)).
A teď se dostávám k titulku. Nelekejte se, nejsem těhotná. Jen jsem na dnešek měla bláznivý sen, kde se dělo ledacos, chvílemi i taková napínavá detektivka. No a v tom snu jsem byla v jiném stavu a zcela jasně jsem si i ve spánku uvědomovala své velké bříško, které jsem si hladila a pozorovala, jak se uvnitř "něco" chruje. Až neuvěřitelně zřetelně jsem vnímala lásku k nenarozenému dítěti, kdoví, jestli jsem se během noci po břiše nehladila. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem do probuzení neprodělala porod, přesto ale vím, co by se mi narodilo. Byl by to - kupodivu - třetí syn. Dokonalosti bylo dopřáno, protože znám dokonce i jméno. Byl by to RADEČEK.
Je velice pravděpodobné, že i toto jméno bylo jedno z těch, které jsme zvažovali při výběru pro naše děti. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč se mi zjevilo ve snu právě ono, neboť nikoho tohoto jména z blížšího okolí neznám. No a jinak, nebráním se dalším potomkům, ale zatím se raději budu věnovat těm, které už mám. Radečka si nechám v záloze:-)).
Ahoj Renuško, ten článeček je moc krásně napsaný. Mám jen jedno dítě - dceru a tak moc jsem si přála mít i syna. Osud mi dopřál, že syna teď mám..je jím Petr, manžel Beebie. Petrova maminka před 2 roky zemřla a on za mnou sám přišel a úplně spontánně mi řekl "Tak a teď mi budeš maminku dělat ty!" Řekl mi to přímo na pohřbu, před hrobem maminky.
Zajímalo by mě, který rok se narodil Honzík. Mně 28.10 2002 zemřela maminka.
Jo a ten nový dizajn je úplně super, vyzařuje z něho krásné teploučko.