Tekly proudem

10. ledna 2009 v 18:16 | renuška |  Přišla Múza
Dočkala se. Ani netrvalo tak dlouho, pár dní od posledního stesku, že nejsou. Náhle jich bylo tolik, že stačily skrápět její tváře, po krku stékaly tenkými potůčky přes klíční kosti a ztrácely se níž, kde se nenápadně vsakovaly do kůže a zasychaly. Jen aby se za nimi mohly vydat další a další. Slzné říčky. Všechny emoce dostaly příležitost vyjít konečně ven. Vděk ale nepocítila. Přestože nemohla dospat dne, kdy se jí dostane slzného uvolnění, když na něj došlo, raději by měla oči suché. Pro neočekávánou skutečnost, pro předvídatelnou budoucnost, pro prozrazenou minulost. Pro nepochopený účel. Proto, že své niterní srdeční záležitosti svěřovala anonymním osobám, virtuálním přátelům a trošce těch, kteří ji znali i v reálu. To už je pryč. Její tajemství stalo se věcí veřejnou, její touhy staly se možným terčem smíchu, její láska i bolest staly se jen pár obyčejnými slovy. Co dál? Skončit s něčím, co jí pomáhalo uvolnit se, vykřičet, vypsat? Změnit formu? Cestu? Bez použití GPS navigace? Pár vzácným jedincům svěřit permanentky a ostatím vstup zakázat? Existuje někdo, kdo umí poradit, jak neztratit to, co bylo již řečeno a zároveň přidávat nová a nová písmenka, která budou mít větší šanci na přežití?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MirekČ MirekČ | E-mail | Web | 10. ledna 2009 v 18:34 | Reagovat

Čauki Renuško. Promiň, ale jsem asi natvrdlý, nebo jsem měl bohaté rodiče a koupili mi dlouhé vedení. Ale o čem ten článek je???

2 Eva* Eva* | Web | 10. ledna 2009 v 20:26 | Reagovat

Ahoj Renuško, tohle mě moc mrzí. Ach jo...

Poradit neumím, jen přidám smajlíčka *houpy* který se používá na blogu u jamesíka003

3 mardom mardom | Web | 10. ledna 2009 v 21:57 | Reagovat

Netuším, jak oddělit ty, co můžou a ti co nemůžou přijít - snad jen přes IP adresu... ale nejsem v tom odborník. Snad bude lépe.

4 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 10. ledna 2009 v 22:19 | Reagovat

kdo tě odhalil...?? Promin, ale v tomhle.. ti prostě pomoct nedokážu... :(

5 James003 James003 | Web | 10. ledna 2009 v 22:24 | Reagovat

Tak to me mrzi, ty jo to fakt nevim jak na to. Jedine nam:-) rozdat hesla a clanecky "utajit"?..

6 madla madla | Web | 10. ledna 2009 v 22:27 | Reagovat

Podle fotky hádám, že jsme od sebe dost věkově vzdálené, ale musím ti říct, že píšeš krásně. Já někdy myslím podobně, ale neumím to tak napsat. A k tvému smutku: všechno přebolí a nic netrvá věčně. Nenech si psaní zošklivit a ti co tě nechápou by se měli spíš zamyslet jak to, že si nevšimli, že vedle nich žije  taková dušička, taková elfka, taková ženská a museli se to dozvědět od jiných. Proč oni nejsou ti, kteří tvá "psaníčka" čtou jako první...? Měj se krásně.M.

7 nula nula | 10. ledna 2009 v 22:37 | Reagovat

Pár vzácným jedincům svěřit permanentky, některý průsery si sami sobě v životě neodpustíme. A určitě nám je neodpustí jiní.

8 Alžběta Alžběta | Web | 11. ledna 2009 v 0:11 | Reagovat

Tohle je hodně blbý Reni, nejhorší je, že i když změníš adresu, přes přátelé si tě dotyčný může najít. Leda je všechny požádat, aby si tě nedávali do přátel a adresu jim sdělit přes "zprávu autorovi". Já třeba stejně chodím do svých oblíbených blogů přes Google Reader, i když je mám v oblíbených.

Zablokováním IP adresy se nic nevyřeší, protože nikdo nemá přístup jenom k jedinému počítači, asi to bude fakt chtít úplně nový blog.

9 jana jana | Web | 11. ledna 2009 v 20:49 | Reagovat

Tak já nevím,co na to napsat.Je samozřejmě nepříjemný,když se o tvých osobních pocitech doví i někdo,od koho ti to není milé.Víš,ale já tě kolikrát obdivuju,jak umíš všechno napsat,i ty osobní věci,jak se umíš vyjádřit.Já hodně věcí i pocitů si nechávám pro sebe a ono to prý taky není dobře,4lověk prý má umět říct,co cítí,jak se cítí.Já se vždy bála,že bych nebyla pochopena a tohle je právě to,co jsem na tobě vždycky obdivovala.žena se prý nemá bát vyjádřit svý pocity.Když to dokáže,je o to víc ženštější.Jestli si to přečet někdo,kdo neměl,at to klidně ví a trhne si nohou,jestli nechápe.Kdo z nich ti co dá?

10 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 11. ledna 2009 v 21:05 | Reagovat

tekly proudem... to uvolnění, když člověk pláče, je vážně hodně velký. ta obrovská hrát emocí se zničehonic protrhne a všechno jde ven, všechno se pročistí a objasní. což občas taky není to nejlepší, jak je vidět.. :(

jinak pochybuju o tom, že by se tyhle řádky a myšlenky mohly stát pro někoho terčem posměchu! to mi rozum nebere... mě spíš přivádí do nálady naprosté bezmoce, než abych se tomu smála. bezmoce z toho, co prožívám já a zároveň z toho, že nevím, jak ti poradit.. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama