28. ledna 2009 v 8:56 | renuška
|
Včera jsme s mou kamarádkou - věrnou společnicí, co se týče návštěv kina - po měsíčním půstu vyrazily za kulturou, a sice za naplánovaným shlédnutím pokračování Sněženek a Machrů. Recenzí, trailerů, názorů jsem od premiéry filmu slyšela i četla tolik, že jsem o to víc byla zvědavá, jak na mě film zapůsobí. Protože jsem předem věděla, že ta původní komická stránka už zdaleka nebude mít takové grády a bude se spíš jednat o nostalgicky a více dospělácky pojatý snímek, mé představy byly víceméně splněny. Z biografu jsme s Míšou odcházely spokojené, upoutala nás hudební kulisa, žasly jsme nad (ne)stárnutím některých protagonistů, nad až příliš reálně vykresleným pohledem obyčejných bab na celebritu v podání Evy Jeníčkové (na rovinu? - nic moc). Zkrátka ten život tam byl cítit bez nadsázky a mazání medu kolem huby, problémy měli všichni, jen každý v jiné sféře, jinak si je připouštěl ... Moc se mi líbily záběry, kdy se vlastně vůbec nic nedělo, jen to prodlužovalo děj a právě tu nostalgii, vzpomínání, kamera si hrála s přibližováním a oddalováním postav i krajiny. .....
..... a já si tak v duchu malovala, jak bych se třeba i přenesla přes to, že bych víkend na zasněžených horách v chalupě stojící až téměř na úpatí kopce nestrávila s bývalými spolužáky, ale s nějakým mužským, který by toleroval můj styl lyžování (nerušit - jedu), který by mě ráno i večer konejšil ztuhlé a pomlácené tělo polibky a doteky, který by se mnou ruku v ruce kličkoval mezi stromy a neřešil příliš těsnou kombinézu. Ač nejsem poživatelkou grogu, ta romantická polední pauza v bufetu pod lanovkou by bez něj nešla. U snění jsem začala, u snění jsem během noci pokračovala (už ve společnosti exspolužáků:-)) ), u snění asi i skončím. Proč? Nejsou chlapi!!!
jj, neni matros
A obdivuju Te, ja bych na to nesla ani zadarmo