Odporná manipulace
18. ledna 2009 v 16:54 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Nemám slov,ono je to všude a ve všem,pořád nám něco nabízejí různé služby a předháněji se,kdo koho urve,ale že do toho zatahujou už i malý děti...
prostě k tomuhle se nedá nic říct... jsou vážně vlezlý jak smrad a je fakt, že ta jejich drzost je prostě do nebe volající ![]()
Tak to je tedy síla, jako by nestačilo, že používají tolik křiváren, ještě k tomu zneužijou malý děcka. Úplně vidím, jak z toho byl Honzík smutný. Dneska té pakáži není svatý vůbec nic!
Pevné nervy přeju, ve škole to pokračuje. Aspoň v té naší.
tak to je opravdu odporné, takhle využívat malých dětíííííííííí
Není to náhodou i trestné? Vadí my i to, jak děti zpracovává televizní reklama. Doufám, že až ze mě jednou bude rodič, dokážu to svému potomkovi vysvětlit tak, jak se mi to teď honí hlavou.
Honzíka mě je líto, určitě moc chtěl soutěžit, vždyť ho znám. Prostě se musíme smířit s faktem, že u některých služeb platí "byznys je byznys" a všechno včetně citů jde stranou, bohužel.
Drzost těchto institucí fakt nezná mezí. U nás ve městě řádí celé smečky pěkně oprsklých pracovníků jedné pojišťovny, odchytávají lidi na chodníku, otravují je otázkama a chtějí hned na chodníku uzavírat smlouvy. Jedna fakt dotěrná slečna se mnou nechtěla nechat odbýt, pořád dorážela, na mou odpověď, že nemám čas mi nabídla, že mě doprovodí tam kam jdu, a když jsem ji nakonec řekla, že na tenhle rozhovor v téhle chvíli opravdu nejsem ve vhodném rozpoložení, ne aby se stáhla, ale drze opáčila: "A jaké je to správné rozpoložení?" To už jsem vztekle škubla ramenem a odkráčela a byla jsem fakt vzteklá, protože jsem chtěla do knihkupectví před kterým se ten rozhovor odehrával, ale protože jsem dělala, že šíleně spěchám, tak jsem tam nevlezla. Teď toho lituji, měla jsem tam vlézt, vždyť nikdo nemá právo nás obírat o čas, a zvlášť ne tehdy, když je to čas pro nás příjemný.
A pokud se takhle vnucují přes děcka, to už je fakt vrchol a sprosťárna! ![]()
jednou volala mámě paní z pojištovny... už asi po pátý... máma nevěděla, jak se jí zbavit... tk mi dala telefon, at to zvednu já a řeknu, že není doma.. tak jsem to zvedla... řekla, že máma není doma, že si nechala jen na lince mobil... a drzá paní mi povídá: "a kdepak máš maminku?" no...bylo mi tenkrát asi třináct... a nenapadlo mě nic lepšího, než:" ona je právě s kamarádkou na diskotéce"... máma se málem počůrala smíchy... byl totiž čtvrtek, asi tři odpoledne... od tý doby ale paní nezavolala...