Když chybí slzy
5. ledna 2009 v 11:15 | renuška | Přišla MúzaKomentáře
Renus, takove smutne, ale bude to asi pravdive.. A opet krasne napsane, ach jo, se mi udelallo smutno..
Renuško díky, píšu jak se dá. Nemám žádné školy a tak jsem se snažila psát, tak, jak i mluvím. Ale stejně se polepším. Občas mi do psaní vlítne i hrubka, ale nojo, no..vyšla jsem základku se čtyřkou z češtiny. Navíc jsem byla víc za školou, než ve škole. Jako "světský dítě"
Bože, už tady máš reklamu na kolo štěstí u Mountfieldu...To zase bude až do dubna Béďa Trávníček.
tak teď jsi mě vážně dostala... ani nevíš, jak mi je, když tohle čtu?! na jednu stranu se mi chce brečet, protože sama teď nějak nevím, co se sebou dělat a tohle mi to jenom připomnělo a na druhou kvůli tomu obsahu a kvůli té, o které ten příběh je... kvůli tomu, jak se trápí a jak jí je smutno...věřím ale, že jí zase bude jenou líp a už ty slzy nebude potřebovat
Jeee, je to tady kocickove, hezkeee
Jinak tvuj stav je docasny, driv nebo pozdeji ti zas bude do smichu.. zalezi jen, kdo bude ten, co te rozesmeje..![]()
Ahoj Renuško, to je moc smutný příběh a napadá mě, jak je to v tom životě divně uspořádaný, že to po čem nejvíc toužíme a usilujeme o to, jako kdyby před námi utíkalo a posmívalo se nám, a naopak, když toho máme dostatek, přichází to zas a znovu a my si toho kolikrát ani nevážíme. Ženy, které o lásku nestojí, protože už ji mají a vyzařují své štěstí do okolí, jako kdyby přitahovaly další a další chlapy, a naopak jako kdyby to nefungovalo. Možná by chtělo to rozmarné a zhýčkané štěstí nějak přelstít, přestat se k lásce upínat a nacházet radost v něčem jiném, radost, která člověka zcela pohltí a naplní ho něčím, co je sice naprosto neviditelné, ale přesto to každý vnímá. To "něco" má v sobě schopnost přitahovat vše pozitivní, a čím dál víc nabalovat do našeho života to hezké. A pak, když člověk vůbec nečeká, najednou se to stane a máme u sebe někoho, koho naše vnitřní pohoda a radost okouzluje a chce se na ní podílet. On totiž smutek a nespokojenost, ač je to děsně nespravedlivé, působí přesně naopak, a i když bychom šíleně někoho do své nejintimnější blízkosti potřebovali, tahle bariéra každého odradí. Prostě začarovaný kruh a návod jak ten kruh rozbít je schovaný někde hluboko v nás a jednoduchý rozhodně není.
Renuško shltala jsem tvůj článeček a ani neumím popsat jak na mě zapůsobil(kladně). Moc krásně jsi to napsala.
Ahoj Reni, díky moc za návštěvu i za tvá slova, já taky nestíhám, přitom mě blogování moc baví, ale taky mě baví spousta jiných věcí a když se věnuju něčemu jinému, nezbyde pak kromě práce a rodiny čas na to ostatní, tak to řeším v jakýchsi vlnách, že třeba chvíli bloguju, chvíli navštěvuju jiné blogy, chvíli si čtu nebo fotím atd. (a taky si slibuju, že už konečně zase začnu s posilkou
Přiznám se, že k tobě jsem se zatím nedostala, i když o tobě taky vím z komentářů u jiných a beru tě v podstatě jako někoho "známého"
Jsem ale moc ráda, že jsem k tobě nakoukla, hrozně hezky píšeš a taky se chystám si tady počíst víc.
))
PS: Já jsem si včera koupila nový foťák a tak jsem momentálně úplně vedle a nevím, kdy se zas k nějakému článku dostanu. Vedle mě se rozvaluje hromada prádla na žehlení, stromek potřebuje odstrojit, zítra ráno vstávám do práce a já místo abych dělala něco pořádného, blbnu se svou hračkou. ![]()
Já se s "ní" ztotožňuju.. V poslední době slzy ještě byly, ale momentálně už je v mých očích sucho..........